Polemiky kolem deformačních efektů plošného testování a standardizace ve školách, jsou u nás živeny především těmi příklady v celostátních zkouškách, ve kterých znovu a znovu vyplouvají na povrch absurdních detaily svědčící o profesní demeci části těch, kdo se na podobě a obsahu testů podílejí. Letos se to projevilo v extrémní podobě u přijímacích testů na osmiletá gymnázia. Nejde o relativně bagatelní důsledek jedné chyby v nich, jako především o to, že ze sdělení ředitele CERMATu vyplývá, že pro posouzení látky páté třídy základní školy z češtiny jsou třeba hned dvě komise (které si navíc správné odpovědi stejně jako personál CERMATu nevšimnou), jako i fakt, že přímo tento ředitel nezvládá jinou tomu věku odpovídající látku, totiž shodu přísudku s podmětem, a při „vysvětlování“ této chyby tvrdí, že dopis (ředitelům gymnázií) psal v časovém tlaku (což je ovšem situace odpovídající tomu, jak píší své testy páťáci i další, kteří jsou jeho testům vystaveni v mnohem stresujícnějším kontextu, který se netýká jen oznamování jejich vlastní chyby, ale vyřazovacích zkoušek rozhodujících o jejich další životní dráze).