Na dnešním předávání profesorských dekretů prezidentem Zemanem podle všeho chybí sedm docentů a pět rektorů*). Neúčastní se ho ani reprezentant Rady vysokých škol.

Pět chybějících rektorů je vcelku dobrou vizitkou akademických elit - samozřejmě v případě, že se skutečně jedná o bojkot účasti, nikoli o to, že by rektor za sebe vyslal prorektora (což bych osobně považoval za za projev pokleslosti, nikoli hrdosti).

Skutečnost, že sám akt za přítomnosti Miloše Zemana považuje tváří tvář jeho svévoli vůči Martinu Putnovi za znehodnocený pouze sedm z více než šedesátky dnes do profesorů povyšovaných akademiků, je poněkud smutnou vizitkou toho, nakolik je jedním z prvořadých úkolů univerzit pěstovat ducha nezávislého kritického myšlení ve společnosti.

Martin Putna je podle mne v této kauze pro Miloše Zemana jen nástrojem rozšiřování osobních pravomocí prezidenta na úkor toho, co mu svěřuje Ústava, zákony i ústavní zvyklosti.

Teď to byl jeden v podstatě namátkou vybraný profesor. Příště to bude některý z rektorů zvolených akademickým senátem své školy - to ostatně Miloš Zeman avizoval v předvolební kampani.

Vyvrcholí to jmenováním premiéra po příštích volbách.

To je nepochybně ta nejmenší sázka, kvůli které Miloš Zeman do této věci šel.

Pro vynucenou změnu prezidentské povinnosti si vybral podepisování profesorů. V křesle odpovědného ministra, na kterém veřejně ukazuje zuby, si zvolil politologa, o kterém může předpokládat, že nepůjde do otevřeného střetu.**) Ten by totiž připomínal víc občanský aktivismus, než důstojně státnicky se tvářící klasickou zákulisní kabinetní politiku.

Prezidentova žádost o úpravu zákona je korektním postupem v dohledné době nerealizovatelná. Prezident ze svého působení jako premiér musí znát omezení na postup předkládání vládních návrhů zákonů (a změn zákonů) daná Legislativními pravidly vlády.

Nejedná se o žádnou živelní katastrofu. Korektním postupem by proto bylo zařadit nejdříve tuto změnu do plánu legislativních prací vlády na další období. Pak zpracovat věcný návrh zákona s příslušnou analýzou nutnosti nové normy. Poté zpracovat zpracovat paragrafové znění. Atd.

Zrychlený postup vyvolaný pouze prezidentovou svéhlavostí by evokoval podobnost s pozůstatky monarchistického stylu vládnutí dávno před jeho omezením konstitucemi a parlamenty. Mnohem více, než je údajným monarchistickým přežitkem sama zákonná zvyklost jmenování profesorů hlavou státu.

Jak ale uvádím výše, o profesory nebo univerzity zde nepochybně nejde. Prezident vcelku jistě míří nejméně na výběr příštího premiéra zcela podle svého gusta.

Houfy akademických ovcí slouží jen k otestování všelidové přijatelnosti takových posunů pravomocí.

*) Na jmenování profesorů chodí rektoři univerzit, na kterých se příslušné jmenovací řízení uskutečnilo. Nejedná se zejména o rektory všech vysokých škol, kde zejména soukromé školy nemají právo konat jmenovací řízení. Celkový počet univerzit, jejichž rektoři by zvykově byli přítomni, zpravidla nepřesahuje dvacet. Viz http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/rozhodnuti-prezidenta/jmenovani-odvolani-rozhodnuti/profesori-vysokych-skol.shtml. Pět rektorů z dvaceti je čtvrtina, což není zas tak špatný poměr, jak by se neznalým nebo manipulacechtivým mohlo zdát z celkového počtu cca šesti tuctů vysokých škol v Česku.

**) Konstatování o ministrovi jako o zdrženlivém politikovi, který nepůjde do střetu aktivistického typu, plyne nejen z jeho dosavadního jednání, ale i z jeho publikovaných textů o charakteru české politiky. Blog byl psán několik hodin před večerním Hyde Parkem v ČT, kde prezident pochválil alkohol, Klausovou a Remka, a k tomu ze současné vlády vyzdvihl ministra školství Petra Fialu "jako bývalého rektora". V této časové následnosti je Zemanova pochvala jen dodatečnou indícií k obsahu blogu, nikoli podnětem k němu.