Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR, jak ji navrhuje Rada pro výzkum a vývoj (RVV), obsahuje několik navýsost problematických prvků, které si její předkladatelé nejsou ochotni připustit. Proklamace směrem na veřejnost hovoří o zlepšení prostředí pro výzkum, vývoj a inovace, z doposud používaného receptu je však cítit značný sentiment po návratu do předlistopadové struktury institucí výzkumu a vývoje. Z mezinárodních srovnání je totiž zřejmé, že vzorem pro nás má být uspořádání výzkumu a vývoje v zemích jako Rusko, Bulharsko, Kypr, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko nebo Chorvatsko, nikoli země, které jsou z Evropy v celosvětovém výzkumu výrazně vidět, jako je Velká Británie nebo Francie.

Návrh reformy, jak jej RVV připravila (zprávu o tom viz např. zde), počítá s výrazným posilováním financování aplikovaného výzkumu, nulovým nárůstem financování základního výzkumu a faktickým utlumením institucionálního financování výzkumu, který je spojen s vysokoškolským vzděláváním. RVV ve vnějším připomínkovém řízení vyzvala k podání připomínek nejen povinná připomínkovací místa ve struktuře vládních institucí, ale také ze zákona ustanovené orgány reprezentace vysokých škol, Českou konferenci rektorů (ČKR) a Radu vysokých škol (RVŠ). Obě tyto instituce měly obsáhlé a zdůvodněné výhrady k předloženému návrhu, předsednictvo RVV se bez akceptovatelného zdůvodnění rozhodlo je do vypořádání připomínek nezařadit a reagovalo pouze souhrnem neformálních komentářů k nim.

V těchto komentářích uvedlo předsednictvo RVV i odkaz na zprávu Eurostatu „R&D activities and costs“, Statistics in Focus, 120/2007 z listopadu loňského roku, která na datech z členských zemí EU obsahuje srovnání struktury financování výzkumu a vývoje. Data z tohoto srovnání (a zdůrazňuji, že je to zdroj, který si jako referenční zvolila RVV sama) dobře ilustrují jeden z podstatných (nikoli však jediný) problémů koncepce reformy výzkumu, vývoje a inovací v podání RVV – přehlížení úlohy vysokých škol v oblasti základního výzkumu i přetrvávající nedostatek financování výzkumu tam, kde se nejen zkoumá, ale předávají se metody vědecké práce i nově získané znalosti dalším generacím, ale také nevhodný tlak na orientaci vysokých škol na aplikovaný výzkum. Míra, ve které tato data protiřečí závěrům, které se z nich RVV v návrhu koncepce reformy snaží činit, svědčí o zarážejícně nízké věcné kompetenci RVV jako takové.

Údaje Eurostatu v kapitole nazvané „Sektor vysokých škol se specializuje na základní výzkum“ vyzdvihují vysokou úroveň specializace vysokých škol na základní výzkum, na který se v zemích EU podle tabulky 4 ve zprávě uvedené vynakládá více než 70 % všech výdajů na výzkum a vývoj na vysokých školách. Výrazně vyšší podíl aplikovaného výzkumu na vysokých školách, což je výslovná preference RVV zahrnutá v návrhu koncepce reformy, není charakteristická pro země rozvinuté, ale pro Bulharsko, Kypr a Slovinsko. Jednotlivé rozvinuté země buď členění na základní a aplikovaný výzkum v kontextu vysokých škol neuvádějí vůbec, nebo mají poměr výdajů na základní a aplikovaný výzkum na vysokých školách vyšší nebo neklesající podstatně pod 1:1. Pokud bychom posuzovali pouze poměr základního výzkumu vůči výzkumu aplikovanému, byly by hodnoty vysoce nad 50 %, pouze začlení experimentálního vývoje a výzkumu, který není přesně specifikován, způsobuje výskyt hodnot kolem poměru 1:1.

Výrazná specializace vysokých škol na produkci poznatků v oblasti základního výzkumu je dobře pochopitelná uvědomíme-li úlohu studentů v prostředí, kde se nové všeobecně využitelné poznatky produkují. Soukromá sféra získává přímý prospěch prostřednictvím absolventů, kteří se s poznatky souvisejícími se základním výzkumem setkají během studia a při svém následném praktickém působení je zužitkují ve větší podíl aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ve firmách, které je po absolutoriu zaměstnávají. RVV se namísto nutné žádoucí podpory základního vývoje na vysokých školách snaží o jejich přeměnu na instituce aplikovaného výzkumu sloužící účelově soukromému sektoru, nikoli rozvoji vědění v příslušných vědních oblastech. Data z mezinárodních srovnání jasně potvrzují, že u vysokých škol je prioritní potřebou posílení základního výzkumu, nikoli že by se zde byly žádoucí změny směrem k aplikovanému výzkumu, vývoji a inovacím, jak soudí koncepce z dílny RVV.

Návrh reformy předpokládá posilování výdajů na aplikovaný výzkum a nepočítá s navyšováním státního financování základního výzkumu. To je ale v příkrém rozporu s tím, co ukazuje kvantitativní srovnání s jinými zeměmi. Podle Eurostatu činí průměrný podíl výdajů na základní výzkum na vysokých školách činí 72,9 procenta, zatímco v ČR pouhých 54,9 procenta. Pokud se má ČR dostat na průměr ostatních zemí v proporcích financování (nemluvíme o absolutních číslech, která jsou závislá na výkonu domácí ekonomiky), vyplývá z toho potřeba přesunout část prostředků na aplikovaný výzkum do financování základního výzkumu tak, aby v základním výzkumu nastalo navýšení o 44,3 %. Reprezentace vysokých škol zcela správně upozorňuje na nutnost navýšení celkových prostředků na výzkum a vývoj, což platí zvlášť výrazně tehdy, mají-li navíc růst prostředky na aplikovaný výzkum na vysokých školách. Koncepce, která s navýšením nepočítá, má bohužel charakter kvadratury kruhu.

Kromě jasné podpory potřeby posílit základní výzkum na vysokých školách v ČR je ze statistiky Eurostatu jasně vidět i další skutečnost: V EU je naprosto opačný podíl mezi financováním výzkumu ve vysokoškolském sektoru a v jiných (státních či veřejných) výzkumných organizacích: V EU je tento poměr 1,7:1 ve prospěch vysokých škol, zatímco v ČR je to naopak 1:1,5 v jejich neprospěch. Vyšší podíl financování vysokoškolského výzkumu celkově a výzkumu základního zvláště mají i ty země, na které se tradičně odvolává Akademie věd – Německo, Francie nebo Velká Británie. Tak výrazný nepoměr financování, jako existuje u vysokých škol ve srovnání a veřejnými výzkumnými institucemi v ČR, nemá ve statistice Eurostatu interně používané předsednictvem RVV žádná jiná země s výjimkou Ruska, Bulharska, Kypru, Litvy, Lucemburska, Maďarska, Polska, Rumunska, Slovinska, Slovenska, Islandu a Chorvatska. Data jsou čerpána ze statistiky, na kterou se jako na svůj podkladový materiál odvolává přímo předsednictvo RVV. Proč nejsou z těchto rozdílů v koncepci reformy výzkumu a vývoje činěny žádné závěry? Je to tím, že zrovna s těmito zeměmi, nikoli se zeměmi považovanými za skutečně vyspělé nebo skutečné špičky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací chce RVV Českou republiku porovnávat? Proč?

Předpokládáme-li relativní stabilitu sektoru veřejných výzkumných institucí (nikdo dnes nenavrhuje opatření, které by mělo rušit Akademii věd, a vzhledem k nízké celkové úrovni financování by bylo nesmyslem brát financování těchto dvou složek domácího výzkumu jako hru s nulovým součtem) a nedojde-li alespoň u některých z nich na převod na instituce vysokoškolského typu tím, že se jim umožní akreditovat studijní programy a narušit tak stávající monopol vysokých škol v této oblasti, měl by být z těchto údajů jediný konzistentní závěr – potřeba navýšit veřejné financování výzkumu a vývoje v ČR obecně a toto navýšení prioritně směřovat (zřejmě včetně zachování tzv. specifického výzkumu jako institucionálního financování aktivit kombinujících studium a výzkum na vysokých školách, které chce návrh koncepce převést na k tomuto účelu nevhodné účelové financování jednotlivců) na vysoké školy obecně a na oblast jimi realizovaného základního výzkumu zvláště. V návrhu reformy takový záměr nenalezneme.

Chybějící záměr posílit základní výzkum na vysokých školách v ČR není ani zdaleka jediným problémem navrhované koncepce (základní metodologické i právní chyby jsou obsaženy v předpokládaném způsobu hodnocení výsledků výzkumu a následného víceméně mechanického rozdělování veřejných financí podle tímto způsobem získaných ukazatelů), demonstruje však velmi dobře úroveň nekvalitní či věcně nekompetentní práce s podkladovými daty na úrovni Rady pro výzkum a vývoj. Nezanedbatelný počet členů předsednictva RVV má velkolepě znějící tituly před i za jménem, ale snadno lze ukázat, že jejich práce s daty je usvědčuje z elementární numerické negramotnosti (pokud ovšem nejsou tyto manipulace úmyslnou lží). Dobře to demonstruje způsob práce předsednictva RVV s čísly z mezinárodních srovnání:

V poznámkách zaslaných ČKR předsednictvo RVV uvedlo 4. března t.r. pasáž ve znění:
„Odp. (2a): Ve vyspělých zemích je poměr státních výdajů na základní výzkum ku státním výdajům na aplikovaný výzkum nižší než 1 : 2 (viz Eurostat „R&D activities and costs“, Statistics in Focus, 120/2007: podíl výdajů na základní výzkum na státních výdajích na VaV: USA – 12,3 %, Japonsko - 30%, Portugalsko - 7%, Dánsko - 16,7%, Francie - 21,6%, Rakousko – 21,9%, Irsko- 22,8%, Slovinsko - 27,6%, EU-27 - 30,9%, UK - 33,3% atd.). V ČR je podle stejného zdroje tento podíl 67,6 %.“
O týden později, v poznámce k mailu zaslanému rektorům 12. března, musel sekretář RVV tuto představu opravit ve sdělení: „PS: Zároveň se omlouvám za chybné údaje ve vysvětlení k bodu 2a). Správný text zní: Ve většině vyspělých zemích je poměr státních výdajů na základní výzkum ku státním výdajům na aplikovaný výzkum ve státním a vysokoškolském sektoru nižší než 1 : 1 (viz Eurostat „R&D activities and costs“, Statistics in Focus, 120/2007: podíl výdajů na základní výzkum Japonsko - 33,9%, Portugalsko - 35,1%, Dánsko - 42,2,7%, Francie - 56,4%, Rakousko –44,6%, Irsko- 42,0%, Slovinsko - 29,7%, atd.). V ČR je podle stejného zdroje tento podíl 60,8 %.“ Tuto chybu ve svých podkladových číslech objevila RVV 8. března letošního roku a poměr 1:2 se rázem změnil na 1:1 – na jakých jiných chybách tohoto rozměru navrhovaná koncepce stojí?

Ani tato oprava navíc není korektní, protože vysokým školám předkládá srovnání údajů nikoli za vysoké školy, ale za vysoké školy spolu se státními výzkumnými institucemi. Kromě toho je v ní ještě další věcný posun, který musí být pracovníkům RVV dobře znám – tvrdí totiž, že se jedná o státní výdaje, zatímco se jedná o výdaje celkové, tedy státní i privátní. Uvážíme-li ovšem, že v celkové struktuře výdajů na základní výzkum (tabulka 2 citované zprávy Eurostatu) se Česká republika se svými 25,1 % celkových výdajů na základní vývoj ve všech sektorech neliší nijak výrazně od celoevropského průměru 23,1 %, navzdory tomu, že vyspělé země mají podstatně vyšší podíl nestátního financování výzkumu a vývoje, které v nich tyto statistiky vychylují výdaje ve prospěch vyššího zastoupení výdajů na aplikovaný výzkum, vychází z toho jednoznačně, že o nedostatečné státní podpoře aplikovaného výzkumu v ČR nemá smysl mluvit obecně, a zejména pak ne ve spojení s vysokými školami.

Nejvýraznější změnou, která po roce 1989 v oblasti výzkumu a vývoje proběhla, bylo zrušení starého sovětského „vysoké školy učí, akademie věd bádá“ a přiřazení výzkumu jako nedílné součásti činnosti vysokých škol. Tlak na potlačení základního výzkumu a snaha o vymanévrování vysokých škol do pozice institucí, které se mají orientovat na aplikovaný výzkum, je částečným krokem zpět do období, ve kterém byla produktivita výzkumu a vývoje u nás i světové uznání výsledků výzkumné práce podstatně nižší, než dnes. Čísla mezinárodních srovnání ukazují, že se RVV snaží v navrhované koncepci zatlačit strukturu našich institucí výzkumu a vývoje, zejména pak vysokých škol, o několik kroků zpět, blíže modelu, který z dob sovětského vlivu přetrvává v zemích, které jako symbolický vzor navrhovaných změn jmenuji v úvodu. Obětí navrhovaných změn přitom nejsou vysoké školy jako takové, nýbrž výsledná (ne)kvalita studentů, kteří se na takto deformovaných institucích mají v budoucnu vzdělávat k tomu, aby vědomosti a metody ze školského prostředí během svého profesního působení přetvářeli v potřebné inovace a jejich uplatněním na trhu zboží a služeb následně i v peníze. Inovace se v úspěšných zemích rodí v hlavách tvořivých absolventů, nikoli povinnou participací vysokých škol na „přenosu poznatků do praxe“ a plněním zakázek na aplikovaném výzkumu pro firmy.

Příkladem toho, jak vypadá aplikovaný „výzkum“ v chápání RVV samé, lze spatřit v oficiální databázi výzkumných projektů a jejich výsledků pod označením MI20042007, což je podle tiráže na spodní straně výpisů z této databáze identifikace projektu, v rámci kterého byla tato databáze pro RVV realizována. Tři roky trvající projekt za patnáct milionů Kč s počtem výsledků v evidenci RIV rovným nule s RVV jako zřejmým spolupachatelem opakovaného poskytování financí na výzkum s nulovým výstupem. Neměla by RVV nejprve za plýtvání tohoto rozsahu (pokud se nemělo rovnou jednat o obcházení zákona o veřejných zakázkách k objednání standardní dodávky softwarového díla) pohnat k odpovědnosti někoho ze svých řad, než přijde s tezemi o tom, jak se reformou odstraní financování výzkumu, který výzkumem vlastně ani není, nebo vývoje, který nepřináší výsledky?

Na premiérovi je sympatické, že reformu výzkumu, vývoje a inovací ohlásil jako prioritu, kterou má ve vládě on osobně na starost. Návrh reformy, který je dnes z dílny Rady pro výzkum a vývoj k dispozici, však vykazuje příliš zásadní problémy na to, aby se podle něj reforma skutečně realizovala. Povel vrátit se zpět ke kreslicím prknům, a k tomu i zlepšit věcnou kompetenci týmu, který se tomu věnuje, je nejrozumnějším krokem, který by nyní od skutečně odpovědného zadavatele prací na architektuře reformy měl přijít.