Zlaté pero za milion, kterým prezident Klaus podepisoval ústavní slib, vzbudilo po zásluze polemiky. Rozmařilost takového pozlátka úřadu by například ve Spojených státech nikdy nemohla být přijatelným „osobním darem“ pro prezidenta. Konec konců zbývajících devět per prezidentské série končí v hradním sejfu a těžko budou Klausovi následníci vysvětlovat, že je to osobní dar jejich úřadu pro ně samé. Za povšimnutí však stojí i nesoulad mezi nákladností psacího nástroje a ledabylostí ve vyvedení dokumentu, na jehož podepsání toto pero bylo použito.

Dobře je to vidět na detailu z fotografie zlatého pera a textu podepsaného prezidentského slibu uveřejněné na titulní straně Lidových novin v sobotu 8. března.



Vytištěný text slibu je evidentně vyveden nikoli profesionálním sazečem, ale užitím laciného (nikoli nutně levného) textového editoru. Je v něm několik na první pohled patrných nedostatků. Nejzřetelnějším je rozdíl ve velikosti mezislovních mezer, dobře patrný mezi prvním a druhým (tzv. východovým) řádkem v prostředním odstavci slibu („Slibuji, že budu zachovávat ...“). V textu se tvoří zřetelné díry, které jsou ve správně vyvedené sazbě nepřijatelné. Poněkud méně znatelná, přesto však patrná je nestejná proporce mezislovních mezer v předposledním řádku („a podle svého nejlepšího ...“). Mezera za spojkou „a“ je zde menší, než mezi ostatními slovy tohoto řádku (kde jsou ostatně mezery opět příliš velké). Když už měl být k přípravě takového slavnostního dokumentu použit běžný textový editor, který si s vyřešením uvedených problémů nedokáže poradit, měl písař zrušit zarovnávání pravého okraje a text vyvést tzv. „na praporek.“ Těsněji sesazené měly být nejspíš i litery "VNA" na konci třetího řádku nadpisu, kde grafické tvary vytvářejí dojem širší mezery (tuto chybu by již běžný písař ve zvoleném textovém editoru neodstranil, sazeč by si s ní však poradil).

V profesionálně připraveném textu by se takové typografické chyby nemohly vyskytnout. Stačí vzpomenout např. slova významného českého typografa Karla Dyrynka z jeho posudků českých tištěných publikací z roku 1911: „řemeslně správná sazba musí býti těsná, bez děr a řek.“ Tuto zásadu ostatně ctil již Gutenberg, který pro sazbu své 42řádkové bible užíval několik různých šířkových a tvarových verzí některých liter, aby v kombinaci s užitím slitků a zkratek docílil stejnorodé úrovně mezislovních mezer v textu na stránce (podobně jako to v té době dokázali zruční písaři při ručním opisování knih).

Kontrast mezi vpravdě byzantskou okázalostí nákladného psacího nástroje a naprosto plebejským vyvedením textu, na jehož podepsání ho bylo užito, zasluhuje když ne přirovnání k slámě z podestýlky pro hospodářská zvířata, která kouká ze značkových bot, pak alespoň připomenutí Vodňanského „Královna Alžběta beseduje s traktoristy.“ Hodně slov padlo kolem údajné nedůstojnosti prezidentské volby v důsledku procedurálních sporů kolem způsobu konání schůzí, na kterých byl prezident volen. Na první pohled patrné nedůstojné provedení prezidentských dokumentů však zjevně nikoho zodpovědného netrápí. V milionových sumách vyčíslitelné není a televizní kamery to při přímém přenosu také nezachytí.

(Ve zkrácené podobě vyšlo v Lidových novinách 10. 3. 2008 pod názvem Inaugurační sláma ve značkových botách.)