Poukaz na potřebu na „politických zkušeností“ pro funkci prezidenta vedoucí u některých lidí k podpoře nebo toleranci Miloše Zemana resp. jeho gardy lidí za ním na Hradě lze nahlížet i jako na vizitku nevhodné průpravy a laciné reklamy na „kompetenci“, která je ve skutečnosti pochybná.

To, že je povídání o potřebě zkušeností politika nesmysl, lze demonstrovat na příkladu úspěšné litevské prezidentky u přelomu století.

Dr. Vīķe-Freiberga neměla za sebou žádné politické působení, byla profesorkou na Montrealské univerzitě.

Do Litvy se z Kanady vrátila v roce 1998. Rok poté byla z čistě akademické pozice zvolena prezidentkou Litvy, její podpora dosahovala 70-80 %, znovuzvolena byla většinou více než 90 % hlasů. a Litvu přivedla do NATO a do Evropské unie.

Český prezident Václav Klaus se jednou při setkání středoevropských hlav stát pokoušel tuto prezidentku „oslňovat“ řečmi o svém „akademickém“ působení. Zpražila ho tehdy replikou, že ona je teď prezidentka a nepotřebuje se vytahovat předchozími akademickými výsledky. Požádala tehdy svůj protokol, aby už nedošlo k tomu, že by musela znovu vedle Klause sedět.

Naši „političtí“ prezidenti Klaus a Zeman se s Dr. Vīķe-Freiberga srovnatelným působením pro svoji zemi vykázat určitě nemohou. Žena působící celoživotně v akademickém prostředí byla v Litvě zcela jistě lepší prezidentkou, než tito dva politici u nás.