Rozhovor prezidenta Zemana „Nedovolím český Majdan“ v MFDnes 22. 3. poskytuje coming out českého prezidenta v pozoruhodné poloze. Tezí „Nedovolím český Majdan“ se Miloš Zeman sám od sebe připodobňuje k sesazenému proruskému prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Vykresluje tím sám sebe jako proruského kvislinga na Hradě. Svým „nedovolím“ — včetně odporu respektovat „ulici“ — také nespokojené české veřejnosti zřejmě naznačuje, že by narozdíl od Janukovyče byl ve střelbě proti vlastnímu národu důslednější a neprohrál by.

V souvislosti se svými výpady proti novinářům je s podivem, že nevyužil asociaci, že by nedovolil ani Bratislavu — jak co se týče postupu prezidenta, tak připuštění veřejností (tedy Zemanovou „ulicí“) vynucených změn ve vládě. Zejména s událostmi kolem pádu premiéra Fica pojí prezidenta Zemana nejen jeho dřívější veřejné volání po vraždách novinářů (Zeman Putinovi: „Novinářů je zbytečně moc, bylo by třeba je likvidovat.“ http://bit.ly/2GkkC32; Zeman Mynářovi: „Pal, na novináře, pal." http://bit.ly/2GjfFrj), ale dnes v podobě vyšetřovaného čínského poradce i záliba v lidech se zřejmou pověstí kriminálníků v nejbližším okolí vrcholného politika (ze Slovenska ovšem narozdíl od kanceláře českého prezidenta neposílal nikdo žádné emisary kvůli benátskému zatykači na Apeninský poloostrov).

Vezmeme-li v potaz, jak často se Miloš Zeman chlubí svou pamětí a přednesy bez podkladů spatra, stojí za pozornost i veskrze nepolitická perlička spojená s prezidentovou citací z Werichova údajného bonmotu.

Ukazuje se totiž, že alkoholem postižený mozek prezidentu Zemanovi zřetelně neslouží ani v takovém obecně kulturním kontextu. Zkomolil totiž ve své citaci na dvou místech skutečné znění verše „Není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu.“ Změna slov na začátku aspoň vychází na slabiky do rytmu textu. Závěr verše se ale v Zemanově podání už nerýmuje se „jste tu“, „retu“ a „pletu“, za kterými následuje hned na třech místech skřítkovy písně z muzikálu Divotvorný hrnec, což je chyba, které by si asi všimlo i malé dítě. Navíc udělal z Jana Wericha zloděje autorství, když tato slova připsal jen Janu Werichovi, zatímco skutečné autorství překladu je Werichovo dohromady s Jiřím Voskovcem. Zcela vynechal i toho nejpodstatnějšího, totiž autora originálu, kterým byl americký textař Edgar Yipsel "Yip" Harburg („When I'm not near the girl I love, I love the girl I'm near.“).