Poslanecký návrh novely zákoníku práce, v němž předkladatelé původně chtěli především zrušit karenční dobu, byl zamítnut Senátem PČR a Poslanecká sněmovna o něm bude hlasovat znovu. Pokud většinou 101 hlasů sněmovna Senát přehlasuje, nepůjde jen o karenční dobu, ale také o krok poškozující snahy o zkvalitňování vysokého školství. Součástí návrhu se totiž stal i poslanecký návrh výrazně usnadňující praxi tzv. létajících profesorů, tedy melouchaření akademiků na dalších vysokých školách a často i tunelování know-how jejich „domovských“ vysokých škol ve prospěch vysokých škol, na kterých si přivydělávají. Když byla novela v Poslanecké sněmovně 31. října 2018 přijímána hlasy vládní většiny (ANO, ČSSD, KSČM) a Pirátů, bylo možné vycházet z toho, že se přílepek poslanců Raise a Válkové, do novely dostal jako věc, která může být vysokými školami přijímána pozitivně. To však neplatí v situaci, kdy byli poslanci na nežádoucí efekt na kvalitu vysokých škol explicitně upozornění Českou konferencí rektorů: v hlasování na schůzi Poslanecké sněmovny dnes začínající tak půjde o to, zda poslanci 101hlasnou většinou potvrdí poškozování kvality vysokých škol.

Česká konference rektorů vydala varovný apel směrem k poslancům (zde), ve kterém poukazuje na to, že omezit zákonem vykazovanou pracovní dobu vysokoškolských učitelů pouze na její rozvrhovanou část, znamená poškozovat jednu ze složek, která spoluurčuje kvalitu vysokých škol, totiž všetrannější působení akademických pracovníků na vysoké škole i jinak, než jen jako příležitostně docházející učitelé („létající profesoři“), kteří bez ohledu na to, že jsou formálně placeni za výuku, výzkum i další aktivity v plném rozsahu své pracovní doby, mohou volně a zcela legálně využívat své pracovní kapacity na jiných institucích.

Pozměňovací návrh (s ohledem na meritum věci novely, tedy karenční dobu, zcela zřejmý přílepek patřící případně do zákona o vysokých školách) předložili poslanci Rais a Válková (jeho text je zde). V jeho odůvodnění argumentují zjednodušením evidence a vyvazují veškerou zaměstnavatelem nerozvrhovanou činnost do „rozvrhování pracovníkovi“, a to bez jakékoli další evidence.

Různorodost věcná i časová činností akademických pracovníků vysokých škol je sice skutečností, nejedná se ale o problém, který by byl v kolizi s korektním a úplným vykazováním odpracované pracovní doby v jakkoli volném režimu. Povinnost tohoto vykazování ostatně měli akademičtí pracovníci i jejich vysoké školy již nějakou dobu a dokázali si s ní poradit (v opačném případě by ostatně docházelo k neoprávněnému čerpání veřejně poskytovaných finančních prostředků na mzdy pracovníků, u nichž evidence nebyla vedena nebo byla vedena nesprávně, ale vratky do státního rozpočtu vidět není).

Co evidence potenciálně ztěžuje, je práce u více zaměstnavatelů, která se překrývá (například pracovník na škole A připravující v jejích prostotách výuku nebo jiné aktivity na škole B, nebo praovník vykonávající práci mimo pracoviště vysoké školy a současně si tuto aktivitu započítávající do pracovní doby na školách A, B a C).

V okamžiku, kdy existuje povinnost vykazování celé pracovní doby, za niž pracovník pobírá mzdu, existuje i možnost využitelná např. kontrolními orgány typu inspektorátu, nebo při předkládání důkazních materiálů v právních přích s takovými zaměstnanci, že se na dvojí vykazování stejné pracovní doby přijde.

Vykazování sice nezamezuje „tunelování“ kmenových vysokých škol pracovníky, kteří know-how ze svých vzsokých škol používají ve prospěch konkurečních škol (zejména pak akademických pracovníků veřejných vysokých škol přivydělávajících si s tím, co pochází z jejich kmenové školy, na soukromých vysokých školách).

Stanovisko České konference rektorů nabádající Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby zamítnutí Senátu potvrdila a nepřehlasovávala, se jistě může jevit jako hlas volajícího na poušti, když uvážíme většinu hlasů, kterými byla celá novela poslanci přijata na konci října (hlasování zde) a zejména pak, jak velkou většinu získal bez nějaké věcné debaty pozměňovací návrh, o který jde (hlasování o něm zde).

Navzdory tomu lze aspoň doufat v to, že jsou v Poslanecké sněmovně v nějaké proporci i poslanci, kteří deklarace svých stran o významu kvalitního vzdělávání ve volebních programech a předvolebních slibech myslí alespoň trochu vážně. Pokud jich nebude potřebný počet, bude alespoň jasné, kdo chce co.

Vážně to s kvalitou vysokoškolského vzdělání prokazatelně nebude myslet nikdo, kdo bude hlasovat pro přijetí poslanecké předlohy proti zamítavému stanovisku Senátu PČR. Nikdo z nich (včetně bývalé ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové jako jedné z předkládajících celé novely - [edit:] jako zástupkyně předkladatelů k návrhu Raise a Válkové měla sice neutrální stanovisko, ale hlasovala pro; ministr školství, mládeže a tělovýchovy Plaga o stanovisko žádán nebyl, nevystupoval tam a také samozřejmě nehlasoval) se nebude moci vymlouvat na to, že „nevěděl“, nebo „si neuvědomil“, či „mu/jí nedošlo“, v důsledku formy, kterou byl přílepek do novely prostrčen.

Česká konference rektorů usnesením svého předsednictva, které poslanci i činovníci Poslanecké sněmovny dostali, věc učinila pro každého zcela jasnou.

Výmluvou nemůže být ani zájem zrušení karenční doby jako politického kroku naplňujícího sliby některých politických subjektů: karenční dobu lze zrušit opětovně předloženou novelou, do níž již nebude vpraveno podobné kukaččí vejce přílepku poškozujícího vysokoškolský systém v České republice. Záměr zrušit karenční dobu je legitimním politickým krokem se svými přínosy i náklady a lze ho uskutečnit i bez poškozování vysokých škol u nás.

Každý z poslanců, kteří za stávající situace pro novelu proti Senátu dají svůj hlas, bude vědomě hlasovat především pro toto poškození kvality vysokých škol.

EDIT: Výsledná bilance po hlasování je, že to včetně ustanovení jdoucím proti kvalitě vysokých škol jednomyslně podpořily kluby Pirátů, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL a všemi hlasy kromě dvou potvrdili i předvolební mudrlantství jako „blábol“ i poslanci za ANO (hlasování je zde, poslanec Kalousek následně konstatoval chybu v záznamu). V rozpravě na to, že je v textu obsažen významově nesouvisející přílepek k vysokým školám upozornil jen senátní zpravodaj Vladislav Vilímec, poslanci takovou prkotinu měli většinově na háku nebo se některým dokonce líbila. (Pozoruhodné je, že nikde nepadla žádná kvantifikace o tom, jaká je vlastně skutečná újma způsobená karenční dobou: mohlo by se snadno ukázat, že například jednoprocentní nárůst mezd včetně mzdy minimální by jim dal víc, včetně těch zdravých, než tento krok. Tu kvantifikaci ale nedodala ani PSP, když se karenční lhůtě věnoval Ústavní soud.)