Česká republika o víkendu předstihla v počtu evidovaných nakažených v poměru k počtu obyvatel Izrael a stala se celosvětově druhou nejhorší zemí po Andoře. Vedoucí představitelé státu se o víkendu nechali v médiích slyšet, že budou v rámci nouzového stavu přijata opatření, která od středy (až od středy - asi abychom měli čas se za jejich dalšího přispění dostat na první místo i před Andorru?!) zavedou další omezení v šíření epidemie. Všichni si notovali v tom, že se tato opatření nedotknou ekonomiky. Tato prohlášení jsou ovšem ve zjevném rozporu se zákony i věcnou povahou dosposud přijatých i plánovaných omezení (omezení nepochybně potřebných - nicméně přicházejících s křížkem po funuse). Všichni společně při tom lžou, resp. prokazují elementární neznalosti ve věcech, které by měli znát jako absolventi škol ekonomického zaměření i jako představitelé státu.

Vláda v rámci svých dosavadních opatření již ekonomické činnosti omezila limitováním otevírací doby restaurací, kulturních akcí, i dalších činností, jejichž provozovatelé je konají jako svou ekonomickou či podnikatelskou činnost. Vládě, premiérovi, prezidentovi, ministrovi hospodářství ani daňovým úřadům nesmrdí peníze, které ze zdanění těchto činností vybírají jako daň z přidané ekonomické hodnoty, kterou tyto činnosti vytvářejí. Platí mimo jiné zákon o EET, který pro tyto ekonomické subjekty stanoví nekompromisní podmínky evidence a vybírání této daně a jehož zavedení bylo odůvodňováno spravedlivým podchycením všech ekonomických činností pro něž je berně zavedeno.

Zákon č. 235/2006 Sb., o dani z přidané hodnoty, obsahuje v § 5 vymezení osob povinných k dani z přidané hodnoty (DPH) jako je osob, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, včetně právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ekonomické činnosti.

Ve stejném paragrafu je také výslovně uvedeno, že ekonomickou činností se rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání podle jiných právních předpisů, za účelem získávání pravidelného příjmu, i to, že za ekonomickou činnost se považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu.

Pokud se tedy vyhlašovaná omezení těchto osob a činností týkají, jde nepochybně o omezení ekonomických činností bez ohledu na to, co ve svých prohlášeních tito představitelé státu říkají, pokud současně nedochází k úplnému osvobození od vybírání DPH či uplatňování EET na tyto subjekty resp. činnosti.

Všichni zmiňovaní mají ekonomické vzdělání a měli by mít i elementární právní povědomí o těchto souvislostech (a pokud jsou takovými hlupáky, že nemají, mají kolem sebe kupu placeného aparátu nebo poradců, kteří by jim to měli být schopni před jejich mediálními vystoupeními vysvětlit). Zákony ale při přebírání svých funkcí slibovali dodržovat. A neznalost zákonů neomlouvá ani běžné občany, natož tyto občany placené ústavní činitele.

Jsou to stejní představitelé státu, kteří si místo přípravy na druhou vlnu epidemie několik měsíců váleli šunky a vychloubali se tím, jak Česká republika zvládla jarní epidemii jako premiant. Propočty veřejně prezentovaných modelů přitom celou dobu na nebezpečí podzimní eskalace pandemie ukazovaly a varovaly před nárůstem škod na zdraví i obětí na životech, které nyní přicházejí.

Jsou to tito představitelé státu, kteří v zájmu svého politického profitu tato varování ignorovali, odvolávali se na menšinové hlasy pomatenců (bohužel i z tuzemské lékařské obce a nositelů příslušných akademických titulů - nicméně zjevně ve sporu s renomovanými zdroji, z nichž přicházela důrazná varování) a nechali kroky, které by poškození zdraví i oběti na životech obyvatel Česka omezily, na poslední chvíli, resp. až na dobu, kdy tato chvíle již zjevně uplynula.

Za tyto škody nesou osobní věcnou, nejen politickou odpovědnost.

Nyní k této odpovědnosti přidávají i otevřené a opakované lži o tom, že se jejich opatření netýkají ekonomických činností. Snaží se alespoň podprahově budit dojem, že se jim jedná o materiální prosperitu a že pod jejich jinak nekompetentním vedením aspoň materiální stránka života nepřijde k úhoně.

Snaží se současně svalovat vinu na jiné, včetně veřejnosti, v níž po měsíce pěstovali falešný dojem vyřešeného problému. A dělali tak bez ohledu na to, že způsob, kterým se jejich vlastní rozhodování řídilo čistým populismem a pseudoargumenty, podporoval šíření konspiračních teorií. Nesou proto také vlastní odpovědnost i za to, že se ve značné části společnosti vůči řadě potřebných a nezbytných kroků rozšířila nedůvěra. Lékem na tuto nedůvěru má podle některých z nich - výslovně to uvedl třeba prezident Zeman - policejní represe vůči těm, kdo nařízení nedodržují. Zde sice nemusí být jejich vina tak přímá jako v případě obecného ohrožení, které svou nečinností způsobili, ale je rovněž nepochybná. Policie by však měla přijít v prvé řadě na ně.

Katarze, kterou si budeme muset projít, bude ještě hodně bolestná. Vzhledem k odstupu mezi infekcí a jejími projevy budou počty infikovaných, hospitalizovaných, obsazených lůžek na jednotkách intenzivní péče a souvisejícímu omezování péče potřebné pro další závažné zdravotní problémy i počty úmrtí v souvislosti s šířením covid-19 během dalších týdnů narůstat, i kdyby se pověry mezi částí obyvatelstva podařilo nějakým zázrakem vymýtit.

Opatření, která bude třeba přijímat a uplatňovat, se samozřejmě ekonomických činností týkat budou, což je vzhledem k souvislosti těchto činností s lidskými kontakty (tyto ekonomické činnosti nedělají stroje, ale lidé) nevyhnutelné.

Dopady koronaviru se samozřejmě časem vyčerpají. Cenou, kterou za to díky těmto představitelům státu zaplatíme, však bude řada mrtvých a ještě větší řady těch, kdo si ponesou dlouhodobé následky infekce, které jsou v medicínské literatuře již nyní dokumentovány.

Neschopnost vládních činitelů sama o sobě není hříchem. Za limity toho, co dovedou a nedovedou, oni sami možná nemohou.

Neodpustitelným hříchem, který bychom si na ně měli pamatovat, je ovšem to, že ani v této situaci nedokážou lidem říci rovné slovo. Namísto toho vykládají pohádky a stále lakují skutečnost narůžovo. Lžou i ve věcech, které přímo souvisí s tím, co dosud dělali a co patří - jako v případě danění přidané hodnoty ekonomických činností nebo EET - k základní abecedě jejich politického konání.

Ponaučení z jejich vystupování je kruté, nicméně jasné.

Česká republika není zemí budoucnosti.

Česká republika je zemí, v níž vládnou lháři.