Britské univerzity utrácejí stále větší částky za patentové přihlášky i další formy ochrany duševního vlastníctví, vyšší přínosy z těchto investice se však nedostavují. Ukazují to statistické údaje o spolupráci britských univerzit s komerční sférou publikované tento měsíc v hodnotící zprávě „Higher Education - Business and Community Interaction Survey 2003-2007“. Výdaje na ochranu duševního vlastnictví, například formou získání patentů, stouply v období 2006-7 ve srovnání s 2005-6 o 22 procent a přesáhly v celkové výši sumu 20 miliónů liber, počty patentových přihlášek se zvýšily o 25 a počty udělených patentů o 11 procent. Komercializace takto získaných poznatků se často považuje za důležitý prvek přenosu znalostí z akademického prostředí do komerčního prostředí, staví na ní také podstatnou mírou návrhy reformy výzkumu, vývoje a inovací, na kterých pracuje současná česká vláda. Data z britských univerzit dávají obrázek mnohem střízlivější: Suma příjmů všech britských univerzit za takový přenos znalostí narostla v nominální hodnotě o méně než jedno procento, což po přepočtení na reálnou hodnotu těchto příjmů očištěnou o inflaci znamená dokonce mírný pokles.

Malá efektivnost investic do patentů či prodeje licencí vynikne, srovnáme-li jejich přínos s ostatními formami, prostřednictvím kterých se poznatky z univerzitního světa dostávají do komerčního prostředí jinými kanály, než výukou studentů v univerzitním studiu nebo výsledky šířenými prostřednictvím standardních kanálů akademického publikování. O celkovém efektu těchto znalostních transferů nemůže být ani nejmenších pochyb, což je dobře patrné z výše celkových příjmů, které britské univerzity z komerčního sektoru dostávají - v období 2006-7 dosáhly výše 2,6 miliard liber, což je 17procentní zvýšení oproti 2005-6. Naprosto dominatní složkou zde byl výzkum realizovaný ve spolupráci univerzity získávající financování z veřejného zdroje s dalšími partnery, kteří do těchto aktivit vkládali 783 milionů liber (20 procentní zvýšení, spolu s veřejnými zdroji to znamenalo finanční zdroje přes 1,45 miliardy liber), následovaly příjmy z konzultační činnosti(93 milionů liber, především od malých a středních firem, 3% nárůst), poskytování kurzů pro další veřejné i soukromé organizace (485 milionů liber, 20% nárůst) a účast na realizaci rozvojových a rekonstrukčních programů financovaných z britských zdrojů i z fondů EU (265 milionů liber, 14% nárůst). Příjmy z prodeje licencí a patentů navzdory vyšším zxrojům vkládaným do jejich získání poklesly o 3 procenta na 40,33 milionů liber a pouze prodej akcií spin-off firem zaznamenal dílčí nárůst, v celkovém objemu se však jednalo o pouhých 18,1 milionů liber. Sumárně jsou proporce těchto činností vyjádřené v jejich celkovými financemi přes všechny britské vysoké školy zachyceny v následujícím grafu (viz rovněž komentář k tomu v britském odborném týdeníku o vysokém školství Times Higher Education):



České reformní snahy, vyjádřené jednak návrzích reformy výzkumu, vývoje a inovací a také v odpovídajících částech návrhu Bílé knihy terciárního vzdělávání, dávají na podporu ochrany duševního vlastnictví nepřiměřeně vysoký důraz. Jiné formy přenosu poznatků z vysokoškolského prostředí do praktického užití hrají v evidentně vyspělejším britském prostředí mnohem důležitější roli. Řada z nich výrazně vychází z konceptu služby akademického prostředí komunitě, ve které univerzity působí - veřejné přednášky, na které je přístup umožněn bezplatně, navštívilo téměř 650 tisíc posluchačů (na řadě škol probíhá několik takových akcí denně), placené přednášky tento počet zvýší o dalších 110 tisíc.

Návrhy reforem i řada konkrétních praktických kroků uskutečňovaných nebo připravovaných u nás míří na klamný cíl. Reforma financování výzkumu a vývoje hodlá masivně finančně podpořit patenty a jiné „inovace,“ britská univerzitní data uvedená výše i obecná data o chování amerického patentového systému jako celku (americké patenty mají být zvášť dobře státem odměňovány) však ukazují, že je tato koncepce nejen poněkud naivní z hlediska toho, jak je navržena, ale že navíc zcela jistě nepřinese společenský přínos, který by odpovídal veřejným prostředků, které podle ní budou vynakládány, ale že v čisté bilanci přinese naopak ztráty. V odborné veřejnosti jsou výhrady známy. V připomínkách Radě vlády pro výzkum a vývoj je artikulovaly orgány reprezentace vysokých škol i Akademie věd, jejich zástupci v Radě je však těsně před jednáním o hodnocení výzkumu a vývoje stáhli, takže premiér na konci června podepsal metodiku hodnocení výzkumu a vývoje bez jakýchkoli změn. Zájem „udělat reformu“ je silnější, než věcná podloženost změn. „Odborníci,“ kteří se práce na reformách účastní, vidí toto přání premiérovi na očích, takže ho v jeho funkci předsedy Rady vlády pro výzkum a vývoj raději čímkoli potenciálně sporným nezatěžují (dobře je to patrné například z premiérovy odpovědi při interpelacích v Poslanecké sněmovně, kde na pochyby o koncepci s ohledem na aplikovaný výzkum odpovídal 24. dubna t.r. nejen poukazem na údajnou shodou v akademické veřejnosti, ale i tím, že sám postupuje ve šlépějích Grossova předsedy Rady vlády pro výzkum a vývoj Martina Jahna).