Jestliže byl pro Jiřího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejně jako svatý Vojtěch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera - abych jmenoval ty naše nejznámější - Evropan. Bohužel všichni tito Češi a Moravané, včetně Jiřího Gruši, ale kromě Milana Kundery, který žije v Paříži, zemřeli v exilu.
I takhle zjednodušeně by se dala formulovat zpráva o smrti devětašedesátiletého Muammara Kaddáfího, který zemřel 20. října 2011.
O možné kandidatuře Karla Schwarzenberga, XII. knížete ze Schwarzenbergu, na úřad prezidenta České republiky, se spekulovalo dlouhé měsíce a pro mě osobně bylo zřejmé, že se rozhodl pro kandidaturu již v polovině minulého týdne, když opustil diplomatický jazyk a na adresu premiéra, který požaduje referenrum o přijetí eura, prohlásil : "Je to nakopnutí Merkelové zezadu v okamžiku, kdy bojuje o záchranu eura. Kdybychom měli přijmout euro příští rok… Ale to nás čeká nejdříve za pět let, když se bude dařit… Nejhorší je, že neví, co udělal. (Petr Nečas) pouze ví, že to bude mít ohlas v ortodoxním křídle ODS, že tomu zatleskají všichni Zahradilové a národní banka a že z Hradu zazní pochvalné mručení.“ Podle Schwarzenberga takovéto neuvážené kroky vedou ke ztrátě prestiže republiky v zahraničí a bude je muset v Evropské unii politikům pracně vysvětlovat. Petr Nečas po příjezdu do Bruselu se svůj původní výrok snažil korigovat tím, že Češi udělají vše pro záchranu eura, ale tomu už nikdo nevěnoval pozornost: jeho předešlé výroky měly větší publicitu, takže Karel Schwarzenberg bude mít určitě hodně práce.
Za nejdůležitější událost minulého týdne v médiích je možné bezesporu považovat článek v newsmagazinu Respekt Milost na prodej, který upozorňuje na možnost uplácení při udělování milosti prezidentem republiky. Text je věnován případu paní Radky Kadlecové, která byla odsouzena za korupci u cizinecké policie v Karlových Varech, kde pracovala. Podle rozsudku soudu z udělení pobytu si udělala živnost a za povolení inkasovala pravidelně od žadatelů deset až dvacet tisíc korun. Za tento trestný čin dostala tři roky vězení, ale k výkonu trestu nenastoupila. Nejprve kvůli tomu, že byla hospitalizována na psychiatrické klinice a pak kvůli tomu, že prezident republiky ji v roce 2009 udělil milost.
Proč a v čem teroristé z 11. září 2001 zvítězili, to je otázka, kterou si novináři a esejisté u příležitosti desátého výročí neustále kladou. Nejčastěji se shodují na tom, že nám vnutili svůj jazyk i způsoby chování. Proto lze říci, že ti, kdo strategii poslední moderní vlny terorismu naplánovali, svých cílů dosáhli. A to neplatí jen o oslabení Spojených států, které se zamotaly kvůli teroru do dvou válek: v Afghánistánu a v Iráku.
Tuto otázku si položil u příležitosti Týdne architektury v Praze čínský vizionář Ma Yansong, který je někdy považován spolu s česko-anglickým architektem Janem Kaplickým za jednoho ze zakladatelů tzv. nové organické architektury, jejíž původní kořeny jsou však mnohem starší, například v šedesátých letech s tímto pojmem ve střední Evropě pracoval Maďar Imre Makovecz. Ma Yansong doslova řekl: "Žádné výrazné novodobé stavby jsem si tady kromě Tančícího domu nevšiml." A později dodal: "Nad obrázkem Kaplického knihovny jsem nadšeně poskočil."
Není to tak dávno, sice 23. srpna 2011, kdy Vít Bárta z Věcí veřejných požádal s velkou pompou sněmovní imunitní výbor o své vydání k trestnému stíhání kvůli podezření z uplácení poslanců. Jenže by to nebyl Vít Bárta, kdyby současně nepodal stížnost proti obvinění, takže tímto krokem svou vstřícnost a ochotu stanout před soudem zase okamžitě popřel.
S četnější migrací z jiných civilizací přicházejí do Evropy jiná náboženství, nebo mění i naše náboženské rituály. Kromě muslimů, kteří si staví mešity, začali v Hamburku přistěhovalci z Ghany slavit v katolickém kostele „černé“ mše.
Čím je člověk lhostejnější k politice, k zájmům jiných, tím je posedlejší vlastní tváří, konstatoval v románu Nesmrtelnost romanciér Milan Kundera. Na tuto větu jsem si vzpomněl v těchto dnech, kdy na mě ze všech médií zase kouká Jiří Paroubek, který se jako vždy plnou parou řítí vpřed, ale tentokrát budí dojem, že neví kam, což vzbuzuje u nestranných pozorovatelů úsměv, protože se stává karikaturou silně věřícího v náboženství moci.
Nečas se konečně ujímá vlády v ODS. A činí to systematicky, bez varování a zbytečných řečí jako to dělají chladní technokraté. Nebezpečná otázka je, kde s likvidací protivníků chce přestat, když zjistil, že vyhazování lidí je tak nesnesitelně snadné.
Republiku Václav Havel proslavil jako nikdo jiný před ním, s výjimkou Tomáše Garrigue Masaryka. To napsal bývalý emigrant Pavel Tigrid a totéž si myslí řada politiků na Západě. Doma je situace jiná. Mladší ročníky ho dokonce někdy považují za předlistopadového prezidenta: Je to pro ně muž na známkách. A starší ho buď adorují, nebo naopak z pozic národně-konzervativních silně kritizují, jak v den jeho 75. narozenin připomíná i zahraniční tisk.
ale podruhé čtyřicet. Alespoň podle výkonnosti.
Na tuhle skutečnost i otázku, zdá se mi, často zapomínáme, i když právě svatováclavské jubileum, které jsme slavili před několika dny, by nám to mělo připomínat. Jak známo i kníže Václav se musel nějak usmířit s východofranským králem Jindřichem I. Ptáčníkem a zřejmě, podle některých historiků, mu platil za mír, stejně jako se předtím platilo bavorskému králi. Někdy se to právě knížeti Václavovi vyčítá, ale neprávem: pokud skutečně za mír platil a nedošlo k jinému typu vyrovnání, o což se stále vedou spory, nebyla to v té době žádná výjimka: podobně platil jiným Jindřich I. Ptáčník a později i Václavův bratr Boleslav.