V předchozím příspěvku jsem otevřel otázku srovnání efektivity penzijních společností s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). Dnes přicházím s pokračováním, které navíc obsahuje moji vlastní zákaznickou zkušenost (bod 10).
V diskusích kolem rušení druhého pilíře bývá velmi často argumentováno výrazně vyšší provozní nákladovostí penzijních společností oproti České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ). Připravil jsem proto srovnání ČSSZ a penzijních společností, jehož druhý díl bude obsahovat i mojí vlastní „zákaznickou“ zkušenost s touto institucí, která má u nás na starosti agendu státních penzí.
Ještě do konce minulého týdne jsem si myslel, že největší problém spojený s plánovaným rušením druhého pilíře je jeho striktní politická objednávka, která nedává žádný prostor pro odbornou diskusi a argumentaci. Z tohoto omylu mne vyvedl rozhovor s paní ministryní Marksovou, který uveřejnily Hospodářské noviny v pátek 6. června. Odpovědi členky vlády na téma druhého pilíře se totiž dají interpretovat dvojím způsobem: Paní ministryně práce buď o problematice penzí vědomě a úmyslně lže, anebo vůbec neví, o čem mluví. Těžko říct, co je horší.
V nejrůznějších diskusích bývá často argumentováno, že 2. pilíř musí být zrušen zejména kvůli tomu, že omezuje sociálně potřebnou solidaritu bohatších pojištěnců s chudšími, zdravých s invalidními, solidaritu s rodinami postiženými ztrátou živitele apod. S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit a rád vysvětlím proč.
Ještě pořád mě nepřestává překvapovat, jaké emoce u řady lidí v České republice vzbuzuje téma důchodů ve spojitosti se spořením na penzi. Penzijní společnosti díky nepovedené penzijní reformě a laciným heslům některých politiků dnes mají image, kterou jim jiné finanční instituce asi nemají příliš důvodů závidět. O co však bylo snazší nasadit těmto poskytovatelům penzijního spoření psí hlavu, tím bude obtížnější jejich reputaci zpátky napravit. Zvláště pak proto, že všechny politické strany zapojené do nové odborné komise říkají, že chtějí dále rozvíjet třetí pilíř, jehož poskytovatelem jsou právě penzijní společnosti.
Hlavní pozornost všech se nyní upíná k rušení druhého pilíře, ve kterém si spoří na 80 tisíc lidí, a tak trochu stranou zájmu stojí pilíř třetí, do něhož je zapojeno téměř 5 milionů občanů ČR. Právě z tohoto pilíře v prvním letošním čtvrtletí ubylo dalších 40 tisíc klientů, což jen potvrdilo negativní trend nastartovaný v roce 2013. Dá se tedy s jistotou říct, že doplňkové penzijní spoření v důsledku nepovedené reformy moc netáhne a klienti celkově ubývají.