Nemoc rozvojové pomoci
Martin Mareček před nedávnem vypustil do éteru svůj nový dokument Pod sluncem tma, ve kterém popisuje na příkladu jednoho českého projektu v Zambii svízele rozvojové spolupráce či chcete-li rozvojové pomoci. Film pojmenovává něco hodně důležitého - jak se náš svět a svět těch, jimž si myslíme, že pomáháme, někdy propastně liší. Má tedy rozvojová pomoc (či chcete-li rozvojová spolupráce) smysl?
Do Afriky za poznáním aneb Zkušenosti jedné z dobrovolnic stáže GLEN 2010
Dnes píše Martina Kollerová, která absolvovala stáž GLEN 2010 v Keni (realizuje občanské sdružení INEX-SDA). Martina strávila v Africe téměř 5 měsíců, 4 měsíce pracovala v Nairobi pro místní neziskové organizace.Vystudovala Sociální a kulturní antropologii na Filozofické fakultě v Plzni. Po absolutoriu navázala na svou dráhu dobrovolnice a začala pracovat v českých neziskových organizacích převážně na vzdělávacích a enviromentálních projektech. Zajímá ji vše, co souvisí se vzděláváním, africkou a afro-karibskou historií a kulturou a problematikou rozvojových zemí.
Svět sociální ekonomiky v podhůří Pyrenejí
Francouzský region Midi-Pyrenées (Střední Pyreneje) patří svou rozlohou nejen mezi největší v zemi, ale beze sporu také mezi ty nejkrásnější. Bájná pevnost Carcassonne, od západu k východu se táhnoucí průplav Canal du Midi, zvlněná krajina departementů Aveyron a Gers či zasněžený horizont s vrcholky nebetyčných Pyrenejí vévodí turistickým katalogům a pohlednicím. Málokdo však již ví, že nedaleko hlavního města regionu Toulouse přezdívaného „Růžové město“ (Ville rose) bylo v roce 1896 založeno první dělnické družstvo na francouzském území. Jednalo se o sklářské družstvo v Albi, rodném městě světoznámého malíře Toulouse-Lautreca. O jeho vznik se svým vlivem zasloužil jeden z velkých proponentů francouzského družstevnictví Jean Jaurès. Tento původním vzděláním filosof a pedagog na gymnáziu v Albi, později politik a novinář působící v toulouském deníku La Depêche, se po celý život angažoval v obraně a podpoře myšlenek sociální ekonomiky. Dnes v regionu Midi-Pyrenées působí stovky družstev (coopératives), vzájemných bank a pojišťoven (mutuelles), občanských sdružení (associations) a nadací (fondations), které tvoří čtyři hlavní pilíře francouzského modelu sociální ekonomiky - économie sociale et solidaire.
Zdroj: http://www.picturalissime.com/musee_midi_pyrenees.htm
Simona Šafaříková: Fotbal může bourat bariéry mezi národy
Po delší odmlce přinášíme rozhovor Miloslava Jančíka s cestovatelkou, geografkou a letošní dobrovolnicí na fotbalovém šampionátu v JAR Simonou Šafaříkovou:
Simono, jako dobrovolnice FIFA jsi se účastnila Football for Hope Festival, jež byl součástí Mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice. O jaký festival šlo a jak probíhal?
Organizace, které se festivalu účastnily, přijely na čtrnáct dní a bydlely v jedné škole v Johannesburgu všechny dohromady. První týden byl věnovaný seznamování, takže jsme pro ně připravovali aktivity, kde se snažili bavit různými jazyky a poznat jeden druhého. Hlavními jazyky byla francouzština, angličtina a španělština, ale byli tam lidi z Kambodže nebo Indie, kteří těmito jazyky nemluvili. Bylo ale fantastické, že za těch čtrnáct dní si našli způsob, jak se pomocí rukou, nohou a jednoduchých vět dorozumět. Taky byly pro účastníky připravené exkurze, jeli se podívat na safari, byli i v Alexandře, místě pořádání festivalu. Je to jeden z největších townshipů (městské části často málo rozvinuté, kam bylo za apartheidu sestěhováváno nebílé obyvatelstvo – pozn. aut.). Stadion byl postavený jen na malou kopanou, s kapacitou dva a půl tisíce diváků. Druhý týden začal normální fotbalový turnaj, který se hrál v osmi skupinách po čtyřech. První dva týmy postupovaly do boje o Football for Hope Cup, ale pro zbývající dva týmy festival nekončil, znovu se rozdělily a hrály o Alexandra Cup. Football for Hope Cup vyhrála nakonec keňská Mysa (organizace, která se s jiným týmem v červnu představila ve Slavoníně na turnaji Fotbal pro rozvoj – pozn. aut.), ve finále na penalty porazila Search&Groom z Nigérie. Alexandra Cup vyhrála Espérance ze Rwandy.
Před zápasem na Football for Hope Cup
Grameen bank: A multinational corporation based on solidarity?
In the 16th chapter of David Korten´s famous book „When corporations rule the world“, the author claims the following: „According to the conventional economic thinking the (global) marketplace disciplines firms to maintain economical efficiency. In the global economy however, the largest corporations have learned how to manage competition to minimize it for themselves while maximizing it for others – using it as one more management tool to pass more on their own costs onto peoples and communities“. Korten states that contrarily to the neoliberal argument that global markets create better competition and higher efficiency, the reality which is happening around the globalising world is exactly the opposite one. Quantifying the market dominance of several oligopolies of big multinational corporations including General Motors, Wal Mart or Kraft Foods, the american economist argues that these evergrowing international businesses are rather systematically damaging and destroying the small and middle-sized national and local firms. As the corporations go on merging and fusioning in order to increase their efficiency and profitability, they are occupying still larger part of their respective markets. This process gives less and less space to the small businesses and therefore reduces the competition and concurrence. As a consequence of the imperative of the limitless growth, these multinationals are continuously downsizing their staffs, and concentrating power which leads to the growing centralization of benefits, and unemployment and empoverishment of the whole communities around the world´s peripheries.
Do školy ano, ale v botech
Autorkou následujícího textu je Iwona Frydryszak. V Tanzánii, na východě Afriky, je povinná školní docházka na úrovni základní školy. V souladu s Rozojovými cíli Tisíciletí mají do roku 2015 chodit do školy všechny děti na světě. Ale závazky statů nejsou všechno. Někdy stačí úplná banalita, jako třeba díra v botě, aby dítě v Africe nechodilo celé týdny do školy.
Social business – podnikání pro 21. století?
„Ekonomický neoliberalismus rozdělil svět podnikání na dvě oddělené části, svět trhu a svět sociálního zabezpečení. Tento diskurz převažuje až do dnešních dnů“, zaznívá z úst profesora historie pařížské Sciences-po Paula-Andrého Rosenthala. Jeho publikum se sešlo v budově bývalé továrny na severním předměstí Paříže přestavěné na originální konferenční centrum. Nedaleko odtud, podél kolejové trati, přebývá v provizorních příbytcích sbitých ze starých prken a plechů několik přistěhovaleckých rodin a bezdomovců. „Dnes je potřeba ekonomiku znovu vrátit lidem, „zasadit“ do společnosti a opustit neoliberalismus“, vypůjčuje si profesor Rosenthal citaci od ikony alternativních ekonomických hnutí Karla Polanyiho. Jde snad o setkání francouzské „Partie Communiste“ či levicových aktivistů? Nikoli. Rosentalovým slovům naslouchají studenti elitní pařížské manažerské školy ESSEC a několik dalších významných francouzských i zahraničních businessmanů. O jejich komfort a pohoštění stejně jako o osvětlení a zvuk se po dobu celé konference starají zaměstnanci původem povětšinou ze sociálně vyloučených pařížských čtvrtí. Provozovatelé „Továrny“ (Usine), sociální firma Group Alterna Développement, se je takto snaží integrovat do pracovního trhu. Hlavním tématem šumících kuloárů je sociální podnikání, nebo-li „social bussiness“. Je pondělí, 1. února 2010.
Vize o první sociálně prospěšné vodní elektrárně v Čechách
„Vybudování elektrárny a dlouhodobá ekonomická soběstačnost není hlavním cílem obecně prospěšné společnosti Energeia – je jen prostředkem k tomu, abychom mohli co nejlépe a nejsvobodněji dělat práci, kterou považujeme za podstatnou,“ popisuje na svých internetových stránkách hlavní myšlenku projektu jeden ze zakladatelů společnosti Energeia, o.p.s. (www.energeia.cz) Marek Černocký. Když jsem si přisedl k jeho stolu v kavárně jednoho pražského nákupního centra, uvítal mne širokým úsměvem a pevným stiskem ruky. Po mé otázce, jak se to všechno "semlelo“, začal vyprávět těžko uvěřitelný příběh o svém záměru, vybudovat na dolním toku Labe první vodní elektrárnu, jejíž obnovitelná energie by sloužila k financování sociálně prospěšných aktivit, populárně vzdělávacích projektů a především pak dětské hospicové péče provozované dosud Nadačním fondem Klíček. Po bezmála desetiletém intenzivním úsilí, jednání s úřady, nekonečném zápolení se státními institucemi, lobbisty a tvrdou konkurencí, je projekt vodní elektrárny nyní již ve stádiu zahájené stavby a před jeho dokončením nestojí již žádné administrativní překážky. Chybí jen jediné – prostředky k dofinancování. Hledají se dostatečně odvážní, sociálně odpovědní a především důvěryhodní "spoluinvestoři“
Francouzské umění plavat proti proudu
Na Francii mne vždycky nejvíc bavily ty drobné odlišnosti, les petites particularités, ve kterých je možná někde hluboko zakódován klíč k pochopení mentality tohoto pyšného a nezkrotného evropského národa. Začalo to psaním mailu rodičům z mé první pomaturitní cesty za dobrodružstvím na francouzský jih. „Kde je kurnik to zatracený M a proč musím kvůli tečce mačkat shift?“, zuřil jsem tehdy na celou internetovou kavárnu při zjištění, že francouzská klávesnice má oproti všeobecně používané qwerty prohozených několik písmenek. Těch odlišností není mnoho, ale při každém návratu do Francie se mi tenhle zážitek vrací. Stejně tak jsem nikdy nepochopil, proč mají Britové na obou koncích umyvadla oddělené vodovodní kohoutky – jeden se studenou a druhý s teplou vodou. Jaká logika je skrytá za tímto důmyslným opatřením znemožňujícím namíchat si k umytí rukou vlažnou vodu? To už je ale jiný příběh.
Nejasná úloha
Ze stáže v Nigérii píše Hana Vitnerová: Jakou že tu máme úlohu? Co se tu od nás chce? Ptáme se neustále sami sebe. Moc nerozumíme tomu, proč se celý rok čeká na to, až přijedou stážisti z Evropy na pořádání prázdninového tábora. Je to jako bychom byli součástí něčeho, proti čemu bojujeme – a to, že oyibo vše zařídí a nejlépe ví, co se má dělat. Když jsem si stěžovala (naprosto běžná věc – jsme tady k sobě hodně přímočaří), že si nejsem jistá míry impact faktoru a udržitelnosti takovéto aktivity, tak mi bylo řečeno, že to smysl má a že to dětem i ostatním rozšiřuje obzory. Prý je to součástí dlouhodobé strategie Search and Groom. Proč by děti měly znát vybiku nebo Rybičky, rybičky, rybáři jedou je mi ale pořád menší záhadou. Stejně jako proč to máme být my, kdo je podobné hry učí rovněž – přece existují knihy, kde se tyto hry nacházejí.
Od mileniálů k Desateru
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce "plán B". Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají
Ficovi vydrží vstřícný postoj k Ukrajině, dokud se mu bude hodit, píše list
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil obžalobu státu: Nepružný, líný a zastaralý
