Nad pádem mediálního magnáta Ruperta Murdocha (80) se píší v Anglii i v Americe rozradostněné levicové a poněkud předčasné nekrology, jeho rodinný koncern ztratil jeden bulvární nedělník a nezískal padesátiprocentní podíl v BSkyB (třetí nejsledovanější televizi, v níž má 39%), což měl před skandálem téměř jisté. Vloni poprvé přesáhly zisky této stanice miliardu liber. Pravicový a konzervativní tisk magnáta brání a připomíná jeho neuvěřitelný obchodní talent i zásluhy o technologickou inovaci.
V reakci na úděsný masakr mladých lidí v Norsku, si Terje B. Englund, norský novinář působící v Praze, klade rétorickou otázku, zda pachatel masakru představuje osamělého patologického jedince, čili výjimku, nebo zda jde o extremistický výron sílícího antiislamismu v jeho zemi. Tvrdí, že premiér i jeho sociálnědemokratičtí předchůdci uplatňují pragmatickou toleranci a to ve společnosti, jež je otevřená vůči přistěhovalcům bez ohledu na náboženství nebo etnický původ – jediným požadavkem vlády je respekt k zákonům a liberální tradici. Odpovědí na krvavý pátek mu je výrok primátora z Osla: „přimkneme se k naší stotisícovce muslimů s ještě větší silou“, čili s ještě větší tolerancí (LN, 25.07).
Generální ředitelka dominantní mediální firmy podává demisi po několikanásobném nařčení, že se novináři největšího bulvárního listu, který ještě nedávno redigovala, vloupali do mrtvé hlasové schránky zavražděné dívky a živých mobilních telefonů rodinných příbuzných obětí afgánské války. Nekrofilní a kriminální zločin v zemi svatosvatého privatissima. Předseda vlády rétoricky nadneseně moralizuje v parlamentu a snaží se zakrýt skutečnost, že s onou dámou strávil rodinnou dovolenou a jakže vůbec mohl dát druhou šanci a to ve funkci ředitele „vnější komunikace“ bývalému šéfredaktoru téhož nedělníku, jenž také musel kdysi odstoupit kvůli nelegálním odposlechům svých podřízených. A majitelé firmy vypovídají před parlamentem o důvěře ve své zaměstnance, o žádném odposlouchávání nic neví, přestože se podezření objevují po celá léta. Šéf policie hlavního města i jeho zástupce jsou nakonec přinuceni rovněž odstoupit po zveřejnění svých opulentních restauračních kontaktů se zástupcem šéfredaktora téhož inkriminovaného plátku, jenž se nakonec stává jeho placeným poradcem (!) a to se ještě neví nic o podplácení policistů. Celá korupční sága ještě zdaleka není u konce, přestože byl bulvární nedělník zastaven. Vítejte v Palermu, řekli by si s aristokratickým úšklebkem Angličané, vždy tak povýšeni nad praktikami jižní Evropy, kdyby... Jenže tohle by zvedlo nejedno obočí i v profláknuté Sicílii.
Vypuklo léto. Zanechme nešťastnou Evropu, jak se dnes nešťastně říká Evropské unii, svému nešťastnému osudu, dluhová krize eurozóny (a potažmo unie) je nepochybně největší katastrofa v Evropě od poslední války a je zaviněná politickými inženýry, kteří chtějí vládnout přírodním zákonům hospodářství (odvozeno od slova hospodárnost) a nepochybně bude mít i nešťastný konec. Dotlačit a uvěznit evropské národy do fiskální dluhové unie přece nelze. Přesto už opět evropští politici, tváří v tvář narůstajícímu riziku nesolventní Itálie a Španělska rokují, jak toho nějakým trikem dosáhnout. V unii už od začátku panuje jediné pravidlo: když něco nefunguje, tak se toho držme - a s ještě větším úsilím! Na všechno tam mají jedinou medicínu: více integrace, více Evropy! Chtělo by se dodat s happeningovým umělcem Davidem Černým: a více entropy.
Šéfové Gazpromu Alexej Miler a Alexandr Medvěděv jezdí po Evropě a vysvětlují, proč musí být cena jejich plynu odvozována od ceny ropy, což už ve světovém měřítku téměř dva roky neplatí. Není divu, ruský gigant má na evropském trhu dominantní pozici (50% západní spotřeby), přestože už dva roky mírně klesá, a brzy otevře kohoutky baltského Nordstreamu a možná za čtyři roky dostaví i černomořský Southstream, nový plynovod na jih Evropy. Poslouchat ruské státní manažery je stejně trystní jako poslouchat státní ruské politiky. Vždy mi připomenou postřeh Josepha Conrada velkého anglického prozaika polského původu, který přesně před sto lety v románu “Před očima západu” (Leda 2010) popisuje představitele ruského samoděržaví, jako lidské typy, kteří vypadají zdánlivě normálně, “něco však v jejich obličeji tvoří jakousi překážku, jakýsi nepochopitelný rys…” Z jejich projevů cítíme “nelogičnost, nahodilost závěrů a četnost mimořádného.”… “Vzniká podezření, zda sami rozumí, co vlastně tvrdí.”
Demokracie zachvátila Evropu teprve, když byla založena na lidských právech … (G. K. Chesterton).
Každá krize má své pozitivum, jen to dobré v tom špatném neumíme vždycky včas vypátrat. Řecký bankrot, který už dávno nastal, ale kvůli záchraně europolitického projektu nastat nesmí, snad ale nakonec vyjeví některé pravdy, přestože s věřícími je většinou potíž. Tu první a největší pravdu politický idealista nikdy nepochopí, vychází totiž z víry a neideologický pragmatismus, sama podstata rozumné politiky, mu je odporný.