Návrh státního rozpočtu je znovu nezodpovědně nereálný, což je pozoruhodná metoda vlády, která se urputně hlásí ke své rozpočtové odpovědnosti.
Děkuji čtenářům za bohatou diskusi, která se rozvíjí pod těmito blogy, a taky za to, že to je diskuse slušná, podnětná a často mimořádně fundovaná. Je to pochopitelně i zásluha pana Stejskala (rozhodně to nemyslím jako nějakou hujeřinu) a dalších editorů na Aktuálně.cz, kterým se podařilo vybudovat opravdu kvalitní veřejnou tribunu s parametry něčeho jako „kolektivní inteligence“.
Koncem června předložila vláda svůj návrh změny Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky. Pokud se má již nástupce Václava Klause v roce 2013 volit přímo, přichází vláda se svou iniciativou poněkud pozdě. Pomalé tempo, v němž vláda připravila tuto ústavní novelu, dává tušit, že si strany vládní koalice zavedení přímé volby hlavy státu ve skutečnosti nepřejí. Jak jinak si vysvětlit jejich počínání, když hlasy svých poslanců v prosinci 2010 zamítly návrh ČSSD na zakotvení přímé volby prezidenta, předložený vzápětí po loňských volbách do Poslanecké sněmovny? Kontury současného vládního návrhu se přitom v podstatných rysech od předlohy ČSSD neliší.
Miroslav Kalousek byl už podruhé označen za nejlepšího ministra financí ze zemí Emerging Europe, rozsáhlé oblasti, která přesahuje střední a východní Evropu a zahrnuje i Řecko, Turecko či Kazachstán. Nabízí se otázka, jestli nám to má připomenout, že právě tam ještě jsme, přestože jsme si mysleli, že už jsme o něco dál na Západ, nebo zda na východ náhodou znovu nemíříme. Nebo zda si někdo z ostrostřelce Kalouska nedělá legraci.
Výčet katastrof, které chystá Nečasova vláda smrští pseudoreforem, a nejrůznějších superzakázek je dlouhý. Společného mají to, že znovu a znovu jsou rozdávány desítky miliard korun spřízněným zájmovým skupinám, zatímco účet je podstrkován zaměstnancům se středními a nízkými příjmy, učitelům, hasičům, matkám s dětmi. Zvlášť obří sklizeň se nabízí v podobě příštích důchodců, kteří mají být obráni formou penzijního opt-outu. Je to podraz o to hanebnější, že lidé mají po celá desetiletí odkládat úspory na stáří ( aniž by mohli fondové spoření opustit), aby až na konci zjistili, zda to vůbec mělo smysl. A kdyby se podnikatelský záměr penzijního fondu nepovedl? Pak jim nikdo nic nedá. Ostatně, to už dnes říkají Nečas s Kalouskem docela otevřeně.
Nečekaně realistický postřeh nabídla místopředsedkyně vlády Karolína Peake, když odmítla věřit, že zaplacením církevních restitucí se stane zázrak a vzduch ve státní pokladně se změní v peníze. Chce raději vědět, kde na ty restituce brát. To je slušný výkon od koaliční poslankyně, ale i kdyby jí tento názor vydržel (což se ale u pružných politiků VV většinou nestává), je nutné dodat, že postihla jen půlku pravdy. Tou druhou půlkou je zcela reálné nebezpečí, že i když se tyto obrovské peníze (částka, která je podle mého názoru naprosto přehnaná) spolu s dalším nemovitým majetkem vydají, mohou se snadno proměnit na vzduch.
Předseda vlády Petr Nečas uvádí svůj článek („Obří transparenty program nenahradí“, Právo 15. 9.) tvrzením, že sociální demokracie nabízí v oblasti důchodové reformy jenom negaci, bez náznaku vlastního realistického řešení. Na webové stránce cssd.cz je mu přitom, právě tak jako kterémukoli jinému občanu této země, už několik měsíců k dispozici programový dokument “Důchodová reforma ČSSD”. Uvedli jsme jej v červnu panelovou diskusí a nyní k němu probíhá veřejná diskuse.