Vždycky existovala silná vazba mezi íránskou mocenskou strukturou a ropou. Nejen že jsou služby i průmysl vysoce závislé na ropných příjmech, ale spoléhají na ně také do velké míry i represivní síly a instituce diktátorského režimu. Těžba ropy v Íránu tak neslouží jenom rozvoji země, ale hlavně zájmům zkorumpované vládnoucí elity, a podporuje tak přežívání utlačovatelského režimu.
Vahíd, dopisovatel blogspotu „Vahid Online“, byl zatčen. Stejně tak Alí Mosleh, příspívající na blog „The Mailman ring twice“. Mnoho dalších „doggerů“ a aktivistů je stále uvězněno a nemáme o nich žádné zprávy.
Navzdory povolení, které udělila vláda, demonstrovat 28. června u teheránské mešity Ghoba a vzdát tak úctu zavražděným duchovním, vytlačovaly ozbrojené síly demonstrující zpět na hlavní silnici (ulice Shariati). Ozbrojenci se s lidmi dostávali do střetů také kolem mešity Ghoba a v ulicích Teheránu. Uvnitř video...
Po sporných íránských volbách tu máme tři různé kategorie lidí, které nyní čelí režimu uchýleni do ulic:
První kategorie přísluší k muslimské populaci, která volila Musáviho či Karúbího z přesvědčení; tito stále ještě věří v reformy uvnitř Íránské islámské republiky.
Druhou skupinu tvoří ti, kteří hlasovali pro jednoho z “reformistů“ jen jako pro “prostředníka“, který usnadní cestu k sekulárnímu a demokratickému režimu. Volili je jako menší zlo s vírou, že když bude u moci jeden z nich, země se v budoucnosti vydá směrem ke svobodě a sekularismu...
Teherán, 22. června 2009
Společenství radikálních duchovních, jejichž členy jsou takové osobnosti jako Mohmad Chatámí, Mohamed Músáví Cheíníha, Abdulvahíd Músáví-Lari, Madžíd Ansarí a také ajatolláhův bratr Hadí Chameneí, vydali včera ráno (23.6.2009) prohlášení, jenž se nese v daleko tvrdším duchu než Músávího dopis po pátečním kázání ajatolláha Chameneího. O den dříve už bylo zveřejněno na stránkách nejmenovaného teheránského blogera...
Přeloženo z perštiny z blogu na stránkách www.balatarin.com:
Teherán, 22.6. 2009 - Naši rodiče se postavili šáhovi, stávkovali a uspěli. Rovněž my, chceme-li skutečně dosáhnout nějakých změn, můžeme, přímo musíme použít stejných prostředků. Všeobecná stávka představuje to nejmenší úsilí, které se člověku nabízí a jež má současně nejrazantnější politický dopad. Stávkování ochromilo i Chámene´ího utiskující mašinérii a zabránilo vládě, aby se chopila svého arzenálu na zabíjení lidí během potlačování hnutí. Samotné pouliční demonstrace nemohou přinutit režim akceptovat výzvu lidu po demokratické vládě. Ani sebevětší odpor neobstojí, omezí-li se protesty pouze na pouliční demonstrace. Diktátor nebude naslouchat hlasu lidu, fašismus se nestáhne do pozadí, dokud bude jeho čepel od krve. Demonstrace nejsou jediným východiskem a řešením.
(Následující příspěvek zaslal Ali Alizadeh, výzkumný pracovník Centra pro výzkum moderní evropské filozofie, Univerzita Middlesex, Londýn)
Irán se v současné době nachází v sevření nového silného politického hnutí. Existence tohoto hnutí dokazuje, že Ahmadínežádovy populistické triky jak oklamat veřejnost v samotném Íránu již nefungují. Zdá se však, že mimo tuto zemi stále ještě působí. Důvodem je především třicetiletá izolace a vzájemná nedůvěra mezi Íránem a Západem, která způsobila, že se z mojí země stal záhadný fenomén mimo hlavní proud odborného zájmu. V tomto článku bych rád uvedl na pravou míru některé z mystifikací a nedorozumění, se kterými minulý týden přišla mezinárodní média.
Dobrý den všem,
minulou noc jsme hovořili s našimi přáteli a rodinou a díky tomu teď máme mnohem jasnější představu o tom, co se včera stalo.
S radostí mohu potvrdit, že včerejšek nebyl žádný Armagedon. Měli jsme strach, aby se neopakoval “Tian-an-men“ v Teheránu. I když k tomu nebylo daleko. Během soboty odhadujeme kolem dvaceti mrtvých, ale toto číslo pravděpodobně nebude konečné. Jedno z potvrzených úmrtí nebylo například v Teheránu, ale v Shirazu. Zdá se, že se přidají i další města.
Je 22:47 a my se vracíme s rodiči domů, do Modarres (město nedaleko Teheránu, pozn. překl.). Cestou vidíme u silnice stojícího Peugeota 206 vedle jiného Peugeota, protože v autě seděli společně dva chlapce a dvě děvčata. Lidé, kteří je zastavili, měli na střeše auta přídavnou sirénu, ale neměli ani uniformy, jen jeden z nich měl vojenské oblečení a samopal, jako kdyby zatýkali nějaké nebezpečné zločince.
Teherán, 20. června, 2009
V sobotu se v centru Teheránu snažilo tisíce lidí připojit ke shromáždění prezidentského kandidáta Mira Hosseina Mousaviho a protestovat proti falešným volelebním výsledkům v Teheránu. Členové milice, podporovaní revolučními gardami a policií je ale násilně napadli obušky, holemi i gumovými projektily.
Policie použila slzný plyn, vodní děla i zbraně s ostrou municí. Protestující skandovali hesla jako „Smrt diktátorovi!“ a „Smrt diktatuře!“ blízko teheránského Revolučního náměstí.
Teherán, 18. června, 2009
Poslední dny se toho děje tolik, je tady tolik emocí, že už to všechno nedokážu vstřebat. Život v Teheránu byl vždycky tak rychlý a hektický, že jsme ho nestíhali. Teď se po třetí hodině všechno zastaví, a jak jsme se společně domluvili, všichni odcházíme z domovů nebo ze svých zaměstnání a jdeme do centra města. Pěšky! Věřte mi, že když každý den opouštíme dům, netušíme, jestli se ještě vrátíme. Když to skončí, tak si každou noc s rodinou a přáteli voláme a ujišťujeme se, jestli jsme se všichni v bezpečí a ve zdraví vrátili domů.