Po sto šesti hodinách, které uplynuly od první minuty tohoto týdne, dochází na politické scéně k převratu – nikoli však k násilnému. Odchod kontroverzního „střetače“ zájmů ze Strakovy akademie proběhl v obdivuhodné tichosti.
Miloš Zeman se už po x-té ve svém životě dopustil těžkého zločinu, když veřejně neodsoudil počínání, jež by si podle představ vládních a stranických kruhů zdrcující odmítnutí zasloužilo.
Konečně změna. Zasedání lídrů zemí Evropské unie se nekoná sterilním způsobem přes monitory, jak tomu v minulých měsících bylo, ale už klasicky, u společného stolu.
Jistý český deník přinesl článek z klávesnice bývalého náměstka ministra zahraničních věcí Druláka. Ten nevidí nic dobrého ve (prý zbrklém) vyhoštění ruských diplomatů, protože odveta Moskvy nás podle něj bude hodně bolet.
Ani soptění předsedy Senátu Vystrčila a sněmovní opozice, že prezident Zeman ohrozil vrbětické vyšetřování prozrazením přísně tajného údaje ze spisu, že důkazy o agentech žádné nejsou, neumenšilo verbální podporu demokratických zemí naší nesmiřitelné vyhošťovací reakci Moskvě.
Kdo se domníval, že přímé televizní sdělování zatím nepokročilo dál než k trojrozměrnému obrazu a k super kvadrofonnímu zvuku, mohl se v neděli přesvědčit, že vývoj úspěšně postupuje směrem k uspokojování dalších smyslových vjemů.
Je to pro úředníky otrava - den co den, obzvlášť o víkendu, a už druhý rok, dávat každé ráno na web ministerstva zdravotnictví aktuální číslo počtu včera „odhalených“ případů covidu.
Dostupnost očkování hýbe veřejností. Zejména věkovou skupinou, která ještě nemá „nárok“, ale mohla by ho mít. Kdyby opulentní euro-sliby počtu dodávek vakcín (z demokratických zemí) nenarazily na redukční dietu reality.
Brilantní ultimátum otřáslo vedením ruského ministerstva zahraničí natolik, že ještě dvě hodiny po jeho vypršení nebylo schopné veřejné reakce, a ani pak se nezmohlo na odvetný úder, jen trvá na propuštění ruského domovníka, údržbáře či uklízečky - necelé stovky nečeského personálu. Ve stínu tohoto ultimáta poněkud zůstalo klíčové ultimátum vnitropolitické.
Budeme-li aspoň trochu vztahovační, můžeme se „pyšnit“ tím, že do úst si nás, byť nepřímo, nikoho nejmenoval a zahrnul nás pod Západ, vzal sám Vladimir Putin.
První dáma se po třetím kolečku kondičního běhu lánskou oborou právě vracela k zámku, když uviděla, jak ze vchodu vychází osoba, řečeno opisem, poněkud extrémního vzezření.
Už ve dvě ráno, což je o tři a půl hodiny dřív, než se naproti přes řeku rozsvítí v pracovně premiéra, se svítilo v kanceláři pražského primátora.
Ve Strakovce je to normální, na magistrátu nevídaná věc.
Nad šifrovanou zprávou z pražské expozitury náčelník nejdříve zrudnul a pak zbělel. Vzápětí se jako zkušený rozvědčík uklidnil. Musí bezodkladně jednat.
Ačkoli vicepremiér Hamáček už v polovině týdne věděl, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská tajná služba, přesto dospěl k závěru, že dva lidské životy a miliardové škody z výbuchů aktuálně vyváží slib o dodávkách Sputnika, který mu dají partneři osobně v Moskvě.
Myslel to dobře. Vakcína zachrání stovky životů a "refunduje" vrbětické ztráty. Po veřejném odhalení už byla cesta do Moskvy nemyslitelná.
Premiérův páteční zákaz – ještě před zveřejněním aféry – chtěl Hamáček prý obejít.
Plánoval tajný odlet.
Hodně teď slýcháme větu, že nic kolem nás a v našem životě už nebude stejné jako v době před covidem. Že by to byla fráze? Kdepak.
Premiérovi Babišovi se čím dál víc hroutí představa, že po volbách by se nemusel ze Strakovky pakovat a uvolnit židli Bartošovi. Dost možná to bude ještě dřív. V měsíci lásky.
Ministr Zaorálek má sice na svědomí drobný kolaps svého partajního šéfa, který lapal po dechu, když v televizním přenosu viděl, jak nevstřícně se staví k jeho nabídce přesídlit do Černínského paláce, ale zachoval se správně.
V posledních dnech dva ministři odešli – Blatný a Petříček. Jeden přišel – Areberger. Nastalo i dočasné dvoj/křeslí – u Hamáčka. Možná se dostaví i druhý čerstvý ministr – kultury, až se najde někdo, kdo se v ní aspoň trošku orientuje. A ví, že Tři sestry nemá na svědomí výlučně jen Fanánek Hagen, a že Pohled z mostu je také americké "divadlo"- kromě toho, že může jít i o fotografii s pohledem na Hrad z Karlova mostu.
Zatímco aktuální volební preference jedněmi politiky lomcují a dohánějí je k výbuchům vzteku i k depresím, druhé účastníky studené války o příští vládní angažmá naopak přivádějí do stavu předvítězné euforie. Pozornost vyhlídkám stran ovšem věnují i v místech, kde bychom to nečekali. V záhrobí veličin minulého režimu.
Tak jako prezident Putin považuje za největší geopolitickou tragédii devadesátých let rozpad Sovětského svazu, pak stejně fatálním omylem u nás bylo zrušení okresních úřadů.
Ani drtivé vítězství utrpěné Janem Hamáčkem při virtuální volbě předsedy strany, kdy ze dvou set sedmdesáti možných kliků dálkových delegátů pro svoji osobu jich získal plných 51, 851 851 851 .. procent, nezastínilo bouřlivé diskuse kolem čtvrtečního jmenování ministra zdravotnictví.
Veřejným prostorem se šíří informace o pikantním detailu, doprovázejícím středeční jmenovací akt ministra zdravotnictví na Hradě. Jedná se o dvě slůvka vyslovená prezidentem republiky.
Zcela nový, v pořadí teprve čtvrtý ministr zdravotnictví během necelých čtyř let Babišova kabinetu a třetí od loňského září, má velkou šanci zůstat ve funkci až do voleb, a to bez obdržení jediného vytýkacího dopisu.
Ještě v úterním podvečeru na tiskové konferenci po zasedání vlády, kdy se už několik hodin v éteru a na zpravodajských portálech pohybovala zaručeně důvěryhodná informace, že ministři školství a zdravotnictví během středy skončí, právě oni dva prohlásili, že o ničem nevědí.
Někteří lidé mají drobné výpadky paměti ve věcech naprosto nezásadní povahy, jakou je politická scéna.
Na třetím programu České televize, určeném pro starší a ještě starší diváky, kteří dle mínění Kavčích hor žijí už jenom vzpomínkami na minulost, teď právě boduje dobový hit - seriál Okres na severu.
V tisku se objevila zpráva o hospodaření politických stran. Rozsahem malá. Zato však s velkým dopadem na veřejnost. Minimálně na dva sousedy v jednom domě na kraji města.
Naprostá většina zaměstnanců soukromého i státního sektoru, kromě těch z kritické infrastruktury, má to štěstí, že může plnými doušky užívat – byť v rámci restrikcí – pohody státního svátku.
Krátce po sedmnácté hodině přišel premiér s mimořádně závažným osobním prohlášením, které spolupracovníky z Úřadu vlády nadmíru překvapilo. (Vybočit ze stylu věcné zprávy, dalo by se říct, že všem vyrazil dech.)
(1. dubna 2036) Dvojice teenagerů J. a M. se přišla podívat do lesa, zda v mimořádně teplém počasí trvajícím od počátku týdne, už nezačaly růst houby.