Už jenom pár hodin zbývá do začátku našeho opětovného předsednictví Evropské unii. Opozice se dlouho vysmívala tomu, koho stanaři po volbách nominovali na ministra pro evropské záležitosti.
Jakmile se předseda Senátu Vystrčil dozvěděl, že prezident Zeman chce na ministru spravedlnosti Blažkovi expertní stanovisko ve věci sabotáže, rozklepal se.
Ministr Rakušan je celý bez sebe z toho, že je to právě obžalovaný Babiš a jeho stoupenci, kdo vyžadují kvůli nějaké městské záležitosti jeho odchod.
Pojďme se začíst do kroniky, jež vydává svědectví o jednom z našich největších Čechů.
V minulosti se nám bohužel nepodařilo předběhnout Sovětský svaz v klíčových parametrech, jakými jsou tuny oceli na hlavu či výška vodních přehrad – zato dnes jsme překonali Rusko v jiné oblasti, ve výši meziměsíční inflace.
Kdo by po takové změně nesáhl, kdyby se mu sama nabízela bez zbytečných komplikací volebního klání? Jenomže záleželo by na tom, „v kůži“ jakého prezidenta by ten nový život měl být.
Zdá se, že aktuální ocenění osobností výročními tituly, které se loni kvůli pandemii neudílely, bylo poněkud cinknuté současnou politickou opozicí.
Premiér se pravděpodobně cítil poněkud trapně, když po vele chvále od nejvyššího úředníka NATO Stoltenberga za příkladné zásobování Ukrajiny zbraněmi, musel jako pravdomluvný přiznat, že nám už došly, dál už nemáme co posílat.
Premiérův mnohokrát během odpoledne avizovaný projev na osmou večerní zavdal příčinu k četným úvahám a spekulacím, o čem vlastně bude. Čelní politici využívají exklusivní vysílací čas ke zcela zásadním sdělením.
U Ruska se celá desetiletí projevoval tzv. stockholmský syndrom zamilovanosti ve vztahu k Německu, někdejšímu - obrazně řeno - trýzniteli, jehož armáda za války území Sovětského svazu krutě pustošila.
Jako ze Švejka leckomu připadá bizarní situace v nejvyšších patrech hnutí STAN, kdy různé indicie podporují hypotézu, že snad i hrnky s lógrem od kafe jsou tam čistší než většina předáků.
Ještě v úterý ráno to vypadalo jako povedená fraška o bezmoci, protože hlava chobotnice spojená s významnými představiteli vládního stanu, s úředním papírem, že je „na hlavu“, obdržela v květnu soudní dáreček prodlužující nesvéprávnost o další pětiletku.
Z hlediska čistoty politického prostředí je nejvyšší čas, aby další hlavy - v souvislosti s redlovsko hlubučkovskou aférou - padly dřív, než bude pozdě.
Přišlo to jako blesk ze špinavého nebe. Jeden z čelných představitelů stanařů preventivně vyvodil politickou odpovědnost z toho, že by mohl být mylně spojován s mafiánskými praktikami.
Že život tropí hlouposti? Říká se to, dost často. Přitom hlouposti samozřejmě dělají lidé. Žádný abstraktní život.
Premiér Fiala udělal vynikající tah, když loni po volbách uspokojil Vítka Rakušana tím, že mu svěřil vytoužené vnitro.
„Pane doktore, jsem ze všeho už na hlavu, asi se picnu,“ řekl zoufale ministr vnitra, když uléhal na diagnostický divan dr. Freuda.
Putinova idea znovusjednocení regionů podléhajících Petrohradu a později Moskvě je chybně vykládána jako snaha obnovit Sovětský svaz. Ale kdepak.
Každý z nás je dcerou či synem svých rodičů - ne každý je však rodičem a má děti. Tato banální samozřejmost se stala klíčovým momentem při sněmovní bitvě o schválení Jurečkova mimořádného pětitisícového příspěvku na děti.
Hrad považuje kritickou pozornost veřejnosti i médií k prezidentově (omluvené) neúčasti na pietě v Lidicích za natolik bagatelní, že nepřišel s pravdivými důvody, proč prezident ani na hodinku Lány neopustil.
Vysoké školy před časem dostaly od ministerstva pokyn určit obory, jejichž studium by ruské posluchače mohlo vybavit znalostmi zneužitelnými ve speciálních operacích proti demokratickým státům.
Jako vystřižená z amerického thrilleru vypadala pravdivá informace, že v jistých marketech u nás překvapení skladníci našli v čerstvé dodávce místo banánů v bednách kokain. (Vlastně „zboží“ to bylo.)
Zákaz výrábět spalovací motory a prodávat automobily s jejich pohonem, platný od roku 2035, o což se hlasováním zasloužili i tři naši pirátští europoslanci a jeden vždy nadstandardě placený TOPkař, vyvolal mezi řidiči patřičnou odezvu. Většinou občansky neuvědomělou. Sobeckou.
Záběry z protestní akce (části) zemědělců proti údajně diskriminačním vládním dotacím- ve srovnání s bouřlivými projevy třeba francouzských farmářů-, ukázaly, že šlo o miniaturu.
Prezident Zeman se ostře vymezil proti zákonu, který by umožnil uzavřít manželský svazek párům stejného pohlaví. Předsedkyně Sněmovny mu vzkázala, ať se nevzrušuje.
Miloš Zeman dovršil transformaci přátelství s prezidentem Putinem v kardinální odpor k jeho osobě, když prohlásil, že pán Kremlu patří před válečný tribunál.
Ačkoli z úst představitele ruského ministerstva zahraničí s politováním zaznělo, že ministr Lavrov neovládá teleportaci, aby se přemístil do Srbska, když okolní země zakázaly přelet jeho letadla, přesto bude ještě dnes v Bělehradu.
Kdo by to řekl, že kulturně společenské setkání vesměs už potomků někdejších československých rodáků, které probíhá kousek od našich hranic v Bavorsku, vyvolá u nás doma nečekané otázky.
Zdá se, že kolem choutek opozice (té momentální v tomto volebním období) rozbíjet pečlivě naplánované sněmovní schůze obstrukčními výlevy, se pomalu ale jistě stahuje smyčka.
Zdá se, že nejvyšší pedagogický titul je spodní hranicí předpokladu ke vstupu uchazečů do všelidového konkurzu na post hlavy státu se skromným příjmem náměstka ministra či desetinou ročního výdělku šéfa energetické firmy.
Nejenom bulvární tisk a stejně zacílené servery přinášejí informaci o znesvěcení jednoho z děl malíře, jenž se diplomovaným národním umělcem nestal jenom proto, že se příliš brzy narodil.