Premiérovy plány změn financování výzkumu a vývoje jsou jejich zastánci obhajovány s poukazem na zahraniční zkušenosti nebo v zahraničí uznávané standardy hodnocení. Přímému srovnání se tyto obhajoby vyhýbají, případně užívají tvrzení, která nejsou pravdivá. Podobným směrem se sice pracuje i v zahraničí, nepovažují to tam ale ani za bezproblémové, ani nepostupují tak bezhlavě, jako u nás. Británie plánuje pilotní studii, která má ukázat, jak lze s citačními podklady pro účely hodnocení pracovat. Austrálie podobný projekt loni v prosinci dokonce zastavila. Rozdíl v rychlosti napovídá něco o tom, že zatímco výzkumné velmoci promýšlejí, čím systému vědy pomoci, u nás doma může být dominantním zájmem přesměrování finančních toků ve prospěch zájmových skupin s podporou rozhodujících sil ve vládě.
Výpad prezidentova propagandisty Petra Hájka v Lidových novinách dne 29. září (Jařabova hloupá změť nesmyslů a lží) proti profesoru Josefu Jařabovi za jeho článek Klausova zahraničněpolitická svévole (LN 23. září) jen potvrzuje Jařabovo střízlivé a analyticky přesné hodnocení Klausových postojů na straně imperiálních ruských zájmů. Těžiště polemiky (pokud se plivanec ve stylu, který použil Hájek, dá polemikou vůbec nazvat) se týká Klausova stranění Rusku v jeho vyjádření k válce mezi Ruskem a Gruzií.
Ani Petr Hájek, ani Václav Klaus nemohou pominout mezinárodně přijímanou definici agrese z rezoluce OSN číslo 3314 ze dne 14. prosince 1974. V jejím článku 1 se hovoří jasně a nedvojsmyslně: „Agrese je užití ozbrojených sil jednoho státu proti suverenitě, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo nebo jejich užití jakýmkoli jiným způsobem, který je neslučitelný s Chartou Spojených národů.“ Konflikt se odehrál na území Gruzie a bez ohledu na možné hodnocení nepřiměřenosti zásahu na vlastním území ze strany Gruzie je zde evidentní fakt, že Rusko je zde agresorem a že bez ohledu na jakékoli další modality v této válce zasluhovalo odsouzení na prvním místě.