Premiérovy plány změn financování výzkumu a vývoje jsou jejich zastánci obhajovány s poukazem na zahraniční zkušenosti nebo v zahraničí uznávané standardy hodnocení. Přímému srovnání se tyto obhajoby vyhýbají, případně užívají tvrzení, která nejsou pravdivá. Podobným směrem se sice pracuje i v zahraničí, nepovažují to tam ale ani za bezproblémové, ani nepostupují tak bezhlavě, jako u nás. Británie plánuje pilotní studii, která má ukázat, jak lze s citačními podklady pro účely hodnocení pracovat. Austrálie podobný projekt loni v prosinci dokonce zastavila. Rozdíl v rychlosti napovídá něco o tom, že zatímco výzkumné velmoci promýšlejí, čím systému vědy pomoci, u nás doma může být dominantním zájmem přesměrování finančních toků ve prospěch zájmových skupin s podporou rozhodujících sil ve vládě.

Hodnocení výsledků výzkumu formou mechanického užití dat dodaných a zpracovaných jednou konkrétní firmou se stalo letos v červenci také terčem odborné kritiky Mezinárodní unie matematiků, kde problém analyzovala komise využívající odbornost Institutu statistiky i Rady pro průmyslovou a aplikovanou matematiku. Prokázala zásadní nedostatky spočívající nejen v nepřesnostech, ale přímo výsledcích opačných, než by měly být očekávány. Jednoznačně vyznívá závěr, že tato data bez návazného expertního posouzení nedávají korektní výsledky. Česká reforma nejenže na tyto nedostatky nedbá, ale přidává k nim další matematicky chybné zpracování. Nepodepsali se na tom jen politici nebo úředníci, ale i „odborná komise,“ která metodu připravila. U členů komise pracujících v naprostém rozporu s odbornými znalostmi se jedná o etické pochybení, které by je z další vědecké nebo odborné práce mělo vyloučit stejně, jako studenta opsaná diplomka.

Reforma zamýšlí omezit užití institucionálního financování, včetně tzv. specifického výzkumu, který je důležitý hlavně pro vysoké školy, a místo toho zvyšuje úlohu účelového financování konkrétních projektů. Ze zahraničních studií je ovšem známo, že pravý opak, totiž volnější ruce v užití institucionální podpory a méně omezení účelově poskytovanými dotacemi má pozitivní dopad na schopnost akademických institucí přeměňovat výsledky výzkumu na inovace. Německá vláda přišla začátkem srpna s koncepcí přesně v tomto směru – velkým výzkumným ústavům poskytne institucionální finance blokově a odstraní řadu účetních omezení, která autonomii ústavů omezují. Koncepce české reformy míří pod záminkou potřeby vše detailně kontrolovat a akademickým institucím ruce víc svazovat směrem přesně opačným.

Vláda chce finančně podporovat získávání amerických patentů, přitom problematičnost amerického přístupu k patentům je prokazatelná a dlouhodobě známá. Argumenty přímo českému postupu protiřečící zazněly například na kulatém stole OECD „Konkurence, patenty a inovace“ již v roce 2006. Ostrá kritika patentů i zdůraznění, že rychlost výzkumu a inovací nezrychlují, ale zpomalují, zazněla v červenci na Manchesterské univerzitě ve vystoupení nositelů Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2001 prof. Stiglitze a za medicínu z roku 2002 prof. Sulstona. Nic z toho vládu ani vládní radu pro výzkum a vývoj od zamýšlených postupů neodradilo.

Sněmovně vláda reformu výzkumu dosud nepředložila. Spěch by zde byl na škodu, více by prospělo respektované poznatky ze světa do koncepce reformy ještě promítnout. Premiérem nyní prosazovaná podoba může víc pokazit, než vylepšit.

(Vyšlo v Právu 3. října)