Ze zprávy o nástupu Michala Pohanky na post přednosty Sexuologického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy („Přeběhlík“ Michal Pohanka bude šéfovat Sexuologickému ústavu, MFDnes, 21. 8.) mohl neznalý čtenář usoudit, že výběr nového šéfa ústavu působí sice na první zdání podezřele, ale ve skutečnosti, že je vše v nejlepším pořádku. Do čela prestižní vysokoškolské instituce přichází vítěz vypsaného výběrového řízení. Nejednalo se o žádnou protekci, kterou by utrpěli jiní lepší uchazeči, protože byl jediným, kdo se o místo ucházel. Kritéria byla velmi přísná, podle Pohankových slov jsou v Česku jen dva lidé, kteří by je splnili. Přesto je ve zprávě o tomto jmenování obsaženo to nejpodstatnější, čím trpí kvalita českých vysokých škol a standardy na nich ve srovnání se světem.
Spory mezi zastánci a odpůrci reformy vysokých škol ve střihu, který prosazovala Nečasova, Fischerova a Topolánkova vláda, se dají popsat jako spor mezi dvěma skupinami.
V jedné jsou příznivci názoru, že české VŠ potřebují radikální reformu s výraznými tržními prvky. Druzí tvrdí, že mají vycházet z modelu vzdělání jako důležitého veřejného statku a klást důraz na veřejné VŠ v tradičním univerzitním pojetí.
Důležitou složkou tržního přístupu byl požadavek zavedení školného. Povinné zpoplatnění studia vytváří tlak směřující k tichému „zrovnoprávnění“ podmínek fungování škol veřejných a soukromých.