Ze zprávy o nástupu Michala Pohanky na post přednosty Sexuologického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy („Přeběhlík“ Michal Pohanka bude šéfovat Sexuologickému ústavu, MFDnes, 21. 8.) mohl neznalý čtenář usoudit, že výběr nového šéfa ústavu působí sice na první zdání podezřele, ale ve skutečnosti, že je vše v nejlepším pořádku. Do čela prestižní vysokoškolské instituce přichází vítěz vypsaného výběrového řízení. Nejednalo se o žádnou protekci, kterou by utrpěli jiní lepší uchazeči, protože byl jediným, kdo se o místo ucházel. Kritéria byla velmi přísná, podle Pohankových slov jsou v Česku jen dva lidé, kteří by je splnili. Přesto je ve zprávě o tomto jmenování obsaženo to nejpodstatnější, čím trpí kvalita českých vysokých škol a standardy na nich ve srovnání se světem.

Základní nutností kvalitních vysokých škol je otevření výběrových řízení uchazečům ze zahraničí. Jsou-li univerzity špičkovými pracovišti pečujícími o rozvoj lidského vědění, je absurdní si nalhávat, že mohou být prestižními a uznávanými institucemi, ale výběrová řízení vypisovat jen tak, že jsou vypisovaná jen v Česku a možní uchazeči jsou poměřováni jen nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, které v Česku máme.

Jako losovačka

Tvrdí-li se o nějakém univerzitním pracovišti, že jedním ze tří nejvýznamnějších pracovišť ve světě, je to v přímém rozporu se skutečností, že pro výběr přednosty nebylo vypsáno mezinárodní výběrové řízení. Výběr Michala Pohanky do čela takového ústavu připomíná „výběry“ typu karlovarské losovačky. Výběry formálně jakoby správné, ale jinak na první pohled manipulované a zralé k nekompromisnímu zrušení.

Od července letošního roku by navíc měly všechny české vysoké školy, které se chtějí poměřovat se standardem evropských vysokých škol, vypisovat a zveřejňovat svá výběrová řízení výhradně jako otevřená a mezinárodně inzerovaná a brát to jako věc zcela samozřejmé zásady. Evropská univerzitní asociace (EUA), jíž jsou všechny významnější české univerzity členem, podepsala 17. července 2012 memorandum mezi Evropskou komisí a EUA, ve kterém se zavázala v rámci podpory kvality univerzitního výzkumu prosazovat otevření všech výběrových řízení pro začínající i uznávané akademické pracovníky uchazečům ze zahraničí a uveřejňování všech vypsaných výběrových řízení na evropském portálu EURAXESS.

Chceme-li hovořit o kvalitě nebo prestiži našich univerzit, mělo by být dodržování této mezinárodní otevřenosti základní podmínkou, bez které o slušné vysoké škole nemůže ani náznakem uvažovat. Vysoké školy, kde lidé podobní Pohankovi uspívají ve výběrových řízeních s poukazem na omezený počet tuzemských pracovníků, kteří splní požadovaná kritéria, jakoby samy o sobě vyhlašovaly, že jsou školami druhé či třetí kategorie, pro které jsou otevřené a mezinárodními nároky poměřované podmínky přijímání akademických a vědeckých pracovníků příliš vysoce postaveným ideálem, se kterým se nemohou a ani nechtějí poměřovat. V této věci nepotřebuje české vysoké školství žádný nový zákon, stačilo by přestat si na našich univerzitách lhát si do vlastní kapsy a začít dodržovat standardy, které by alespoň univerzity, které jsou členy EUA, měly brát jako samozřejmost.

Ministerstvo školství by tomu mohlo jednoduše pomoci. K systému všemožných umělých kvalitativních parametrů zavést jednoduchou zásadu: Vysoká škola, na které dojde k tomu, že se některé z míst obsadí bez mezinárodně vyspaného a vyhlášeného výběrového řízení, ztrácí nárok na jakékoli financování nad minimum stanovené základním normativem. Odepřeny by jí měly být jakékoli peníze ze státního rozpočtu, které jsou založeny na ukazatelích „kvality“. Taková změna by vnitřní poměry na našich vysokých školách a jejich kvalitu postrčila směrem k mezinárodní kvalitě mnohem víc, než všechny „reformy“, o kterých se dosud mluvilo.

(Vyšlo v MFDnes 24. 8. 2012)