Na včerejšek připadl svátek Elišky, mimo jiné také vážené blogerky na Aktuálně.cz příjmením Wagnerové. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na premiéra Petra Nečase, který za svátek demokracie označil den, letos v březnu označil den, kdy tato energická dáma odejde z funkce místopředsedkyně Ústavního soudu. Dovolila si tehdy komentovat negativní efekty, které přinášejí vládní reformy.
Potkal jsem ji „Pod Hodinami“, na rohu České a Joštovy, uprostřed kampaně oslovující voliče. Několik z nich se po hovoru vrátilo a k svátku jí přineslo růže z nedalekého květinářství. Nečasův hulvátský výrok (pravda, premiér od té doby přitvrdil do častování jiných termíny jako "debil", takže by se jeho prohlášení o březnovém svátku dalo chápat i jako jistý duh něžnosti k ženě, která si zaslouží víc než úctu za to, co již pro naši zemi a její občany udělala) použil časopis Rozrazil pro rozsáhlý rozhovor s ní, což u některých čtenářů vzbudilo naději, že ze zvolení Elišky Wagnerové senátorkou by mohlo Petra Nečase „picnout“ ještě dříve, než jeho vláda skončí v demisi. Aby nedošlo k mýlce, ono „picnutí“ zjevně nebylo míněno jako fatální zdravotní příhoda, nýbrž šlo jen o „picnutí“ plastikové, něco jako paintballové kuličky použité při atentátu na Sv. Václava. (A aby nedošlo k mýlce ani zde, vazbou „atentát na sv. Václava“ míním označení dne, nikoli oběti.)
Někteří vládní politici dokazují, jak jim výlučnost jejich postavení demokracie-nedemokracie vleze do hlavy natolik, že jejich chování nese zřetelné rysy negativních postav politicko-korupčních thrillerů, než postav, které by odpovídaly veřejné službě osob lidem zvolených a lidu sloužících. Zvlášť silný mám tento pocit u TOP09 jako jedné z jepičích stran v Parlamentu tohoto volebního období. Přes všechen pozitivní sentiment k jejímu předsedovi, se kterým jsem nějaký čas seděl v Senátu ve společné lavici, mám zejména pocit déjà vu ve vztahu k tomu, co jsem na Masarykově univerzitě zažil s jihomoravským krajským lídrem TOP09 Janem Vitulou, když působil několik měsíců jako její kvestor a svým konáním spustil oživení institutů petic a spontánních protestních shromáždění akademické obce s parametry připomínajícími setkání ministryně Hanákové s divadelníky Národního divadla.
Když jsem ho viděl ve večerním pořadu ČT24 s kandidáty na hejtmana Jihomoravského kraje, kde se nechal uvést klipem natočeným v kulisách Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (zkuste si tak i bez politické propagace vzít kameru na Karlův most…), připomněl jsem si resumé jeho k prokázané šikaně vedoucí činnosti, které jsem před pár měsíci psal na vyžádání informačního serveru studentů Masarykovy univerzity. Přiloženo je i s odkazy na podrobnější dokumenty k tomu níže pod titulkem „Rektorem nařízená kontrola odhalila šikanu“.