Čtvrtý díl seriálu televize ZDF „Němci“ vyvolal v českých médiích větší vlnu ohlasů, než leckterý dokument české veřejnoprávní televize věnovaný závažným domácím tématům. Není divu. Jen si představme, že by ZDF s pořadem zahrnujícím Karla IV. mezi Němce přišla o pár let dříve a BBC se s ní rozhodla solidarizovat - hned nám mohla z vítězů ankety „Největší Čech“ vyškrtnout nejen prvního Cimrmana, ale i druhého Karla. Domyslíme, co mohly mezi našimi národovci udělat tradice husitských spanilých jízd ve chvíli, kdy u nás tehdy ještě byla povinná základní vojenská služba a o mobilizaci k tažení na západ se snad ještě dalo aspoň z hlediska počtů dalo uvažovat?

Z vážnějšího úhlu pohledu ovšem tato věc ukazuje relativitu slov, která dnes v kontextu národních mýtů užíváme. V Karlově době by se dalo zpochybnit, zda se o německé národnosti v dnešním slova smyslu dalo mluvit ještě před tím, než Martin Luther přeložil Bibli do němčiny a než se tento překlad prostřednictvím knihtisku natolik rozšířil, že standardizoval němčinu jako národní jazyk. Moderní národy jsou s jistou nadsázkou také produktem Gutenbergovy technologie (nemluvě o tom, co se na území Německa odehrálo až v 18.-19. století státoprávně) - a raději nemysleme na to, co s národními státy v dnešním pojetí může během pár dalších století udělat propojenost obyvatel internetem.

Konec konců již dnes je otázkou, do jaké míry může být označení největšího Čecha za Němce jakkoli znatelnou urážkou českého národního cítění. Dnešní česká společnost je natolik polarizovaná (příklad osy takové polarizace může být rozpor pravdoláskařů se lžinenávistníky, dosadit by se daly i tábory vzývající nebo odsuzující konkrétní jména), že se zdá, že pohanu si neseme s sebou vnitřně jen tím, že společný národ sdílíme i s těmi druhými. I když, jak ukazují velké koalice z našich měst i krajů, tváří tvář vnějším „škůdcům“ k sobě dokáží najít cestu a padnout si do náručí i jinak zcela nesmiřitelní protivníci.

Naše „české“ rozhořčení z pohledu nastoleného televizí ZDF lze také vztáhnout k u nás obvyklému nazírání na v učebnicích tradovanou historii formou zaškrtávacích testů à la státní maturita. Začneme naše studenty zkušet i z toho, jak „naše“ záležitosti nahlížejí sousedé, nebo jsme srozuměni s tím, že „česká“ vzdělanost nestaví na kritickém myšlení, ale jen reprodukci pohledu z „našich“ učebnic? Budou takové otázky patřit do lehčí nebo těžší varianty testů z historie? A má se vůbec odpověď v lehčím testu shodovat s odpovědí v testu těžším?

Zkusme si také představit, že by byl Karel IV současníkem Benešovým a informace z pořadu ZDF byly použity v souvislosti s uplatněním Benešových dekretů na Karlův majetek. Není asi nutné pochybovat o tom, že by ke konfiskaci došlo, majetek to byl příliš velký na to, aby závistivosti nejen komunistické odolal. Jak by ale dopadly restituční pře, které by po 1989 Karlovi potomci absolvovali? Osobně bych si na to, že by s otcem německého/lucemburského původu, kterého se nezřekl, mohl vyhrát, nevsadil. A kdyby takový spor před dvaceti lety začal, jistě by přes všechny možné odvolací peripetie trval dodnes.

Ještěže je Karlova historie staršího data - a tak ho nejen nedáme, ale proti cizákům ze ZDF i ubráníme.