Ministr školství Josef Dobeš (VV) hýří v poslední době silnými vyjádřeními o parametrech připravovaného zákona o finanční pomoci studentům a školného, jež má být spolu s touto pomocí zavedeno. Skutečný stav přípravy je však naprosto tristní.

Reprezentaci vysokých škol (se kterou má ministr záměry dotýkající se významně těchto škol ze zákona povinnost předem projednávat) zatím nebyly poskytnuty žádné podklady.

Plány dávno překonané Bílé knihy předpokládaly systém, který by se opíral o výraznou počáteční finanční injekci potřebnou k nastartování celého systému předtím, než by začaly nabíhat splátky od vydělávajících absolventů. Tento přístup sledoval logiku zavádění školného v zahraničí, kdy stát vždy negativní efekty školného tlumil systémem odložení splátek podpořeným výrazným dodatečným zafinancováním celého systému z vlastních zdrojů nebo z úvěru.

To je za nynějšího stavu veřejných financí vyloučené, takže plány vycházející z těchto receptů jsou zcela jistě nerealizovatelné. Ukazuje se také, že pro Česko nejsou použitelné recepty z anglicky mluvících zemí. Jejich vysokoškolské systémy výrazně financovali zahraniční studenti, kteří platili neregulované školné v plné hodnotě a tlumili finanční šoky, které by domácím studentům vyšší školné působilo.

Statistické vlastnosti výdělků jsou však neúprosné

Na konferenci konané pro širokou veřejnost 7. 10. přišlo ministerstvo s modelem půjček na školné poskytovaných komerčními bankami, které by dostaly od státu garanci na poskytnuté úvěry. Dobešovo „my nyní ekonomicky načítáme, co to všechno znamená“ (Dobeš: Úroky za školné má platit stát, Právo 31. 10.) se ani zdaleka netýká jen problému hrazení úroků. Ministr kalkuluje se 70 procenty populačního ročníku nastupujícími na vysoké školy (výrok v Partii na Primě vysílané 30. 10.). Zároveň slibuje odklad splátek až do okamžiku dosažení průměrného výdělku.

Statistické vlastnosti výdělků jsou však neúprosné a výdělků přesahujících průměr je jen zhruba 35 procent, značná část poskytnutých úvěrů nebude absolventy nikdy splacena nebo bude splácena až v pokročilém věku, kdy úroky náležitě naběhnou.

Ministr chce dále „odpustit studentům školné na strategických oborech, například na technice“ (Ministerstvo školství napíná studenty: tají úroky školného, Právo, 8. 10.), což znamená další redukci počtu splácejících a zvýšení výdajů, které s tímto opatřením bude mít stát. Bez ohledu na to, s jakým úrokem budou moci pracovat banky, pohltí většinu peněz vybraných od studentů finanční režie takového systému.

Iluzorní představa

Iluzorní je představa, že vysoké školy nebudou fakticky nuceny nastavit školné na maximální zákonem povolenou hodnotu. Stačí se podívat na situaci ve Velké Británii, kde při posledním zvyšování stropu poplatků podobný efekt „konkurence“ politici slibovali. Drtivá většina britských vysokých škol si své školné nastavila na maximum 9 tisíc liber ročně, pouze pětina uvažuje o snížení na zhruba 85 procent, v celkových proporcích snížení zanedbatelné.

České vysoké školy jsou výrazně podfinancovány ve srovnání se zahraničím a ekonomický tlak vyždímat ze studentů maximum bude silný.

Z Británie se lze poučit i dokumentovanou zkušeností s problémy se splácením školného v systému, který dlouho vypadal jako dobře koncipovaný. V době, kdy byly poplatky ve výši tisíc liber ročně, byly splátky nevymahatelné asi z pěti procent. Zvýšení školného na 3000 liber ročně, což je vzhledem k průměrnému příjmu v Británii zhruba o polovinu víc, než s čím počítá Dobešův plán, přineslo nárůst nevymahatelných splátek na 20 procent, o efektu navýšení školného na 9 tisíc se dá jen spekulovat.

Absolventům přinese školné zadlužení

V minulosti bylo možné v Česku uvažovat se školným jako nástrojem zvýšení financí, které by dovolilo studovat větším počtům blížícím se proporcím ostatních rozvinutých zemí. Tento argument ve světle Dobešem uváděných 70 procent studujících mizí. Školné v kombinaci s nástroji pro finanční pomoc studentů je bez výrazných finančních injekcí vysoce nad současné možnosti státního rozpočtu jen pokusem o kvadraturu kruhu.

Absolventům přinese znatelné zadlužení, které jim ztíží život i v případě, že studentskou půjčku nikdy nezačnou splácet. Státu vytvoří finanční závazek v podobě bankovních garancí, které budou zvyšovat celkový deficit veřejných financí a vytvoří zvyšující se nároky na splácení bankám z rozpočtů budoucích vlád.

Vysokým školám přinese finanční prostředky jen velmi pomalu a je nejisté, nakolik snížení prostředků potřebné pro garance, platbu úroků a veškeré ministrem slibované úlevy nebude v souhrnu vyšší než vybrané částky.

(Vyšlo v Právu 4. 11. 2011.)