Neviditelnost ministra a dvojí standardy premiéra
Nevěrohodná vysvětlení, kterými Petr Nečas doprovodil odvolání Jiřího Pospíšila z vlády, ukazují, že premiér nehraje s veřejností rovnou hru. Nebezpečí, které pro řadu vysoce postavených politiků může znamenat justice a státní zastupitelství očištěná od vlivu mafií a potřebě vycházet politickým špičkám maximálně vstříc, zůstává stále nejvěrohodnějším vysvětlením skutečných motivů vládní rychlého vyhazovu pro ministra.
Jmenování brněnského právníka Pavla Blažka novým ministrem spravedlnosti může na první pohled premiérovu reputaci mírně vylepšovat. Premiér vybral člověka pro veřejnost dosud neviditelného. Překonal osobní animozitu k architektovi velké koalice ČSSD a ODS na brněnské radnici. Vynechal pretendenty, jejichž jména smrděla už z dálky.
Střízlivější pohled však může ukazovat i něco jiného. V Otázkách Václava Moravce ze 17. 6. 2007 (video, přepis) zazněla důležitá upozornění na blízké osobní kontakty Pavla Blažka se Zdeňkem Koudelkou a jeho rodinou i jejich spolupráci na problematických posudcích v souvislosti s kauzou Diag Human, za které jen Pavel Blažek inkasoval dva milióny korun. Nevyvrácena zůstala i obvinění na adresu Pavla Blažka o tom, že hrozil rozhodcům v této kauze trestním stíháním, což může překračovat způsoby, kterými ministr financí Miroslav Kalousek jedná s jemu nepohodlnými vyšetřovateli. (Čerstvější zkušenosti z brněnského komunálního prostředí zmiňuje Matěj Hollan zde, zde, resp. zde). Vazba na Zdeňka Koudelku může indikovat, že způsoby z doby Renaty Vesecké nemusí z prostředí státních zastupitelství odcházet tak snadno, jak poslední kroky odvolaného ministra Pospíšila naznačovaly.
Dvojí standardy chování Petra Nečase lze na úrovni ministerské ukázat minimálně na dvou snadných příkladech.
Jiří Pospíšil se provinil tím, že potřeboval pro svůj resort o miliardu víc, aby nemusel předčasně propouštět vězně. Miroslava Kopicová v době, kdy působila jako ministryně, chtěla v době úspor pro svůj resort hned miliardy dvě. Tisková zpráva, kde se tím chlubí, je dodnes ke shlédnutí na stránkách MŠMT. Kopicová působí dál nejen jako Nečasova poradkyně, ale také ve třetím a tedy zákonnému omezení odporujícím funkčním období v Radě pro výzkum, vývoj a inovace jako první místopředsedkyně, kde se výrazně angažuje za finanční vyhladovění Akademie věd ČR. Zde premiér Nečas nejedná konzistentně ani v situaci, kdy by to navíc pomohlo odstranit nezákonnost, kterou on s celou vládou při podzimních manipulacích s RVVI způsobil (viz např. dokumentaci zde).
Když odcházel z vlády ministr kultury Jiří Besser, tvrdil Petr Nečas, že je nepřijatelné, aby ministr porušoval zákon o střetu zájmů tím, že nevyplnil vše do odevzdávaného přiznání (jednu ze zpráv ze začátku kauzy viz zde). O pár měsíců později mu nevadilo jmenovat ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Petra Fialu, který porušil přesně tento stejný zákon. Po skončení své rektorské funkce totiž povinnost přiznání odevzdat do evidence na Ministerstvu, školství, mládeže a tělovýchovy nesplnil nejen do zákonem předepsaného jednoho měsíce, tj. konce září 2011, ale ani do okamžiku, kdy na toto ministerstvo nastupoval jako ministr odpovědný za trestání takových provinění v resortu.
Kroky budoucího ministra spravedlnosti by veřejnost měla sledovat s velkou opatrností. Minimálně zmínka z Blažkova rozhovoru pro MFDnes to může již teď v konkrétnější podobě předznamenávat (doplněný odkaz na to, co novému ministru moc nevoní). Vyjádření o tom, čemu škodí nebo neškodí zájem politiků ve věci dodržení Pospíšilovy nominace pro obsazení místa vrchní státní zástupkyně, jež byla zpolitizována v prvé řadě Petrem Nečasem, může být zatím jen mimikra před krokem, který stejně dost dobře musí zahrát podle Pospíšilem připravených not.
A premiérovi je v jeho postojích lepší pro jistotu nevěřit nic - nebo alespoň čekat, že kdykoli obrátí, když se mu to z nějakého důvodu bude hodit.
Jmenování brněnského právníka Pavla Blažka novým ministrem spravedlnosti může na první pohled premiérovu reputaci mírně vylepšovat. Premiér vybral člověka pro veřejnost dosud neviditelného. Překonal osobní animozitu k architektovi velké koalice ČSSD a ODS na brněnské radnici. Vynechal pretendenty, jejichž jména smrděla už z dálky.
Střízlivější pohled však může ukazovat i něco jiného. V Otázkách Václava Moravce ze 17. 6. 2007 (video, přepis) zazněla důležitá upozornění na blízké osobní kontakty Pavla Blažka se Zdeňkem Koudelkou a jeho rodinou i jejich spolupráci na problematických posudcích v souvislosti s kauzou Diag Human, za které jen Pavel Blažek inkasoval dva milióny korun. Nevyvrácena zůstala i obvinění na adresu Pavla Blažka o tom, že hrozil rozhodcům v této kauze trestním stíháním, což může překračovat způsoby, kterými ministr financí Miroslav Kalousek jedná s jemu nepohodlnými vyšetřovateli. (Čerstvější zkušenosti z brněnského komunálního prostředí zmiňuje Matěj Hollan zde, zde, resp. zde). Vazba na Zdeňka Koudelku může indikovat, že způsoby z doby Renaty Vesecké nemusí z prostředí státních zastupitelství odcházet tak snadno, jak poslední kroky odvolaného ministra Pospíšila naznačovaly.
Dvojí standardy chování Petra Nečase lze na úrovni ministerské ukázat minimálně na dvou snadných příkladech.
Jiří Pospíšil se provinil tím, že potřeboval pro svůj resort o miliardu víc, aby nemusel předčasně propouštět vězně. Miroslava Kopicová v době, kdy působila jako ministryně, chtěla v době úspor pro svůj resort hned miliardy dvě. Tisková zpráva, kde se tím chlubí, je dodnes ke shlédnutí na stránkách MŠMT. Kopicová působí dál nejen jako Nečasova poradkyně, ale také ve třetím a tedy zákonnému omezení odporujícím funkčním období v Radě pro výzkum, vývoj a inovace jako první místopředsedkyně, kde se výrazně angažuje za finanční vyhladovění Akademie věd ČR. Zde premiér Nečas nejedná konzistentně ani v situaci, kdy by to navíc pomohlo odstranit nezákonnost, kterou on s celou vládou při podzimních manipulacích s RVVI způsobil (viz např. dokumentaci zde).
Když odcházel z vlády ministr kultury Jiří Besser, tvrdil Petr Nečas, že je nepřijatelné, aby ministr porušoval zákon o střetu zájmů tím, že nevyplnil vše do odevzdávaného přiznání (jednu ze zpráv ze začátku kauzy viz zde). O pár měsíců později mu nevadilo jmenovat ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Petra Fialu, který porušil přesně tento stejný zákon. Po skončení své rektorské funkce totiž povinnost přiznání odevzdat do evidence na Ministerstvu, školství, mládeže a tělovýchovy nesplnil nejen do zákonem předepsaného jednoho měsíce, tj. konce září 2011, ale ani do okamžiku, kdy na toto ministerstvo nastupoval jako ministr odpovědný za trestání takových provinění v resortu.
Kroky budoucího ministra spravedlnosti by veřejnost měla sledovat s velkou opatrností. Minimálně zmínka z Blažkova rozhovoru pro MFDnes to může již teď v konkrétnější podobě předznamenávat (doplněný odkaz na to, co novému ministru moc nevoní). Vyjádření o tom, čemu škodí nebo neškodí zájem politiků ve věci dodržení Pospíšilovy nominace pro obsazení místa vrchní státní zástupkyně, jež byla zpolitizována v prvé řadě Petrem Nečasem, může být zatím jen mimikra před krokem, který stejně dost dobře musí zahrát podle Pospíšilem připravených not.
A premiérovi je v jeho postojích lepší pro jistotu nevěřit nic - nebo alespoň čekat, že kdykoli obrátí, když se mu to z nějakého důvodu bude hodit.