Vlny protestů proti návrhům zákonů (americké SOPA/PIPA) nebo mezinárodních smluv (ACTA) směřujících pod záminkou posilování ochrany autorských práv k většímu omezení svobody na internetu mohou vzbuzovat dojem, že vyústily jen do dočasných vítězství aktivistů. Odmítnutí smlouvy ACTA Evropským parlamentem znamená především snadnou příležitost pro politiky schovat své skutečné názory a zkusit je protlačit jindy.

Když vláda Petra Nečase 6. února pozastavila ratifikaci ACTA, stalo se tak po masových protestech a až poté, co se proti ACTA postavili Poláci. Skutečné postoje Nečasovy ODS lze ale lépe vysledovat na faktu, že v Evropském parlamentu aktivně proti schválení smlouvy ACTA nehlasoval z europoslanců ODS nikdo (přehled).

Europoslanec Jan Zahradil (ODS) ještě 6. ledna 2012 navrhoval Výboru pro rozvoj v EP přijetí stanoviska, které ACTA nadšeně vítá pro její údajný zásadní význam pro rozvoj a chválí nejen dohodu jako takovou, ale i možnosti jejího rozšíření o další smluvní strany (Zahradilův návrh).

Jednomyslné ne

Proti zastáncům omezování internetu se však v uplynulém týdnu nevyslovil jen Evropský parlament, ale i Výbor pro lidská práva OSN. Ten jednomyslným rozhodnutím všech svých 47 členů přijal ve čtvrtek 5. července rezoluci o Podpoře, ochraně a užívání lidských práv na Internetu. Vyjadřuje se v ní postoj, že dodržování lidských práv, zejména práva na svobodu vyjadřování, je platné i na Internetu bez ohledu na státní hranice a zvolený způsob mediálního vyjádření. Výslovně je v rezoluci uvedeno stanovisko, jež protiřečí výše zmíněnému pohledu Jana Zahradila, a globální a otevřená podstata Internetu je označena za hnací sílu urychlující pokrok v nejrůznějších formách.

Povzbudivé je i to, že se od Výboru pro lidská práva OSN nejedná o ojedinělý výkřik – svobodě na internetu se výbor velmi obšírně věnoval již ve své zprávě Valnému shromáždění OSN ze začátku června 2012, která mimo jiné silně kritizovala zákony nepřiměřeně omezující přístup k internetu ve Francii a Velké Británii.

Pojetí svobodného užívání internetu jako lidského práva, které snad nejvýrazněji propaguje zakladatel webu sir Tim Berners-Lee (psal jsem o tom již v „Gutenberg, web a mizející svoboda“), přestává být jen chimérickým přáním hrstky technonadšenců, ale převládajícím trendem. Svědčí o tom například skutečnost, že mezi státy, které rezoluci aktivně podpořily, patří i Čína.

Skepticky lze jistě namítnout, že je v tomto postoji schována jistá dávka populismu podobného postoji premiéra Patra Nečase při pozastavování ratifikace ACTA v ČR.

Nadějný signál

Rezoluce konec konců není závazná nebo vynutitelná a její praktické dopady budou velmi záviset, nakolik společnosti dodávající technické a programové vybavení zabudují principy ochrany lidských práv na internetu do komponent, které dodávají.

Sama skutečnost aktivního hlasu pro - nikoli jen zahradilovského zdržení se jako v případě ODS a ACTA - je však nadějným signálem, že ani Čína si pozitivní potenciál svobody a rozvoje internetu nemůže dovolit ignorovat ani pod záminkou uplatňování své teritoriální suverenity.

Vlivem internetu posilované rozšiřování svobody v zemích s totalitními prvky si jistě vyžádá delší dobu. Vzpomeňme ostatně i toho, že třeba Československo sice podepsalo Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN již v prosinci 1948, nicméně právně závazný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z ní vycházející přijala OSN až v roce 1966 a pro Československo se stal účinným dokonce až v červnu 1991.

Výbor pro lidská práva OSN však nepochybně vykročil správným směrem. Bouře přinášející přívalový déšť svobody pro internet to zatím není, aspoň na časy se ale už blýská.

(Vyšlo v Lidových novinách 10. 7. 2012.)