Ostudy se spuštěním nefunkčních informačních systémů v resortu ministerstva práce a sociálních věcí na začátku roku a zcela čerstvě i na ministerstvu dopravy dokázaly vážně znepříjemnit život mase lidí. Na těchto případech se ukazuje, že normální fungování státních institucí u nás přestává být samozřejmostí.

V případě systému na obhospodařování sociálních dávek si ovšem zastánci minimálního státu mohli ministra Jaromíra Drábka pochvalovat. Vždyť sociálně potřební občané jsou zbytnou kategorií, a ministr je nefunkčním systémem tak trochu vychovával, aby se o sebe starali sami. Takový postoj ale jistě nesdílela armáda zoufalých úředníků, kteří se pracovním nasazením vysoce překračujícím pracovní povinnosti zasloužili o minimalizaci škod, jež chybné nasazení ministrem prosazeného systému způsobilo.

Kolaps registru motorových vozidel za sebou nechává nešťastníky, kteří nemohli odjet na dovolenou, ale také vozidla, kterým chybějí zákonem požadované náležitosti. Ukazuje se tak, nakolik je idea minimálního státu v dnešní době nepoužitelná.

Otočením pomyslného vypínače v rukou ministra dopravy Pavla Dobeše nejde dozor i represivní mechanismy státu na ulicích a silnicích vypnout a začít tolerovat provoz vozidel bez registrace a evidence.

Za původce situace v resortu dopravy možná lze označit bývalého ministra Aleše Řebíčka s astronomickými výdaji za systém IMIS, kde špatný systém pro činnost centrálního registru vozidel byla dodávka, již firma bez jakýchkoli referencí v oblasti podobných systémů kompenzovala předraženou hodnotu svých služeb. Tuto okolnost si však ani Pavel Dobeš ve svém ministerském křesle nemohl dovolit přehlédnout.

Skutečnost, že oba ministři spustili bez potřebného otestování a bez aspoň dočasně fungujících záložních mechanismů systémy, na jejichž fungování závisí základní funkce státu, je neodpustitelný diletantismus.

Jistě, ani jeden z ministrů nenese odbornou odpovědnost za chybné rysy návrhu a nasazení těchto systémů. Nepochybně by však měli nést odpovědnost politickou. Za jaké prohřešky v politickém řízení by měli z postu ministra politici odcházet, když ne za selhání takto plošně ovlivňující občany?

Problém má ale širší dimenze, než jen dva v nasazování informačních systémů negramotně jednající ministry. Topolánkova vláda zrušila ministerstvo informatiky, a tím i faktickou možnost vypracovat pro veřejnou správu standardy práce s digitalizovanými informacemi uplatňované napříč resorty.

V toleranci nekvalitních přístupů navíc nejde jen o dva manažersky selhávající ministry. Vládní ryba smrdí od hlavy.

Letos v dubnu zrušila Grantová agentura ČR soutěž vyhlášenou pro podávání vědeckých grantů, protože došlo v jejím systému ke ztrátě dat jak ze systému samého, tak z jeho záložních kopií – tedy k havárii připomínající, co se s větším obecným dopadem nyní stalo v registru motorových vozidel. Jen pár týdnů poté Rada pro výzkum, vývoj a inovace, které předsedá osobně premiér Nečas, navrhla celé předsednictvo Grantové agentury k opětovnému jmenování na další období.

Nic nepomohla petice iniciativy Věda žije apelující na vládu, aby to nedělala. Ministrům problémy nefunkčních systémů státu nepřipadaly jako prohřešek, a vláda tak hlasy všech přítomných na svém zasedání 19. června jmenování schválila.

Nedočkáme se nakonec ještě nějaké speciální pochvaly Jaromíru Drábkovi a Pavlu Dobešovi za kolabující systémy? Na dosavadní vládní přístupy by to bohužel logicky navazovalo.

(Vyšlo v Právu 14. 7. 2012.)