Senátní kandidát TOP09 Karel Rais zmínil v textu s názvem „O věcech veřejných aneb Co je vlastně kampus?“, který vyšel v regionální části deníku Právo, 27. 8., kampus Masarykovy univerzity jako dominantu města Brna při příjezdu po dálnici z Prahy a uvedl údajnou „osvícenost představitelů a představitelek pražské státní správy“, která se za ni zasloužila. Takové přiřazení zásluh je daleko od pravdy a speciálně představitelé strany, za kterou Karel Rais kandiduje, se dají naopak označit spíše za kazisvěty.

Záměr vystavět kampus Masarykovy univerzity v dnešním, pro Karla Raise nezvyklém, významu tohoto termínu, byl obsažen již v zákonu, kterým byla Masarykova univerzita založena. Osvícení politici v prvním zákonodárném sboru samostatného Československa předpokládali jeho výstavbu během prvních deseti let existence druhé české univerzity. Z plánů, v nichž měla univerzita koexistovat s brněnskou českou technikou, sešlo v důsledku nastupující ekonomické krize a zbyla z nich jen budova dnešní Právnické fakulty MU. Ještě v šedesátých letech minulého století bylo pro univerzitu vyhrazeno území, z nějž část komunisté v době, kdy jejich legitimaci měl i Karel Rais, zabrali pro výstavbu bohunické nemocnice.

Obnova plánů v devadesátých letech proběhla nezávisle na pražské státní správě. Můj předchůdce rektor Eduard Schmidt musel bránit tomu, aby Pozemkový fond pod taktovkou pražských státních úředníků území nerozparceloval a nepředal do soukromých rukou bez vazby na univerzitu. Já jsem se jako rektor univerzity v době, kdy konečně mohla začít vlastnit pozemky, musel potýkat s velkou neochotou pozemky opravdu univerzitě předat. Musel přijít návrh na největší vzdělávací investici mimo tehdejší EU od Evropské investiční banky, aby stát umožnil univerzitě, která se stávala nejdynamičtější vysokou školou s největším zájmem uchazečů o studium na ní, aby Masarykova univerzita mohla jít do projektu financovaného formou návratné finanční výpomoci v době, kdy jiné vysoké školy své investiční dotace od Raisových „osvícených“ státních úředníků dostávaly.

Kampus dodnes dokončen není. Evropská investiční banka poskytla českému státu úvěr, který od státu kromě povinnosti neškodit vyžadoval jen dluhovou službu s úvěrem, který si stát od banky vzal.

Můj nástupce ve funkci rektora Petr Fiala pocítil porušení obou těchto bodů, i když proti tomu nijak veřejně neprotestoval. Nejdřív přišly obstrukce šéfa investic na ministerstvu školství v době, kdy univerzita zrušila jednu ze soutěží na výstavbu a ve třech menších poté vysoutěžila podstatně příznivější cenu. Ministerské obstrukce, dokumentované dobře kontrolním šetřením z období ministra školství Ondřeje Lišky, si zájmu o budování vzdělávací instituce nevšímaly. Úředník státní správy naopak zapříčinil, že dva ze stavebníků pro prodlevy odstoupili. Třetí nicméně dokázal, že nižší cena nebyla dumpingem.

Následně ministr financí Kalousek ještě v Topolánkově vládě přičetl navzdory smlouvě státu s Evropskou investiční bankou a dluhovou službu k tíži Masarykově univerzitě, donutil ji vypustit tři z plánovaných pavilonů a najít si alternativu jejich výstavby z Operačních programů EU. Poté se univerzita a její vedení s rektorem Petrem Fialou staly obětí udání od Jana Vituly, tehdy ředitele evropských fondů na MŠMT, dnes jihomoravského krajského lídra TOP09, jinak ale člověka s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zcela oficiálně potvrzenou recidivou, kdy opakovaně porušil zákon o střetu zájmů. Toto udání vyústilo v pravděpodobné poškození univerzity v řádu osmdesáti milionů korun a dosud neukončenému soudnímu sporu, který musí vést její dnešní vedení rektora Mikuláše Beka.

O „osvícenosti“ představitelů a představitelek, kterým Karel Rais ve svém předvolebním textu podkuřuje, se zde hovořit nedá. Od kandidáta TOP09 jsou takové zmínky svědectvím o nedostatku paměti.