Past na vysokoškoláky. Neuniknou
Placení školného na vysokých školách bývá často obhajováno příkladem Spojených států. Za vysokou školu se běžně platí na výdělečných soukromých vysokých školách, ale i na školách veřejných a neziskových soukromých. Najdeme zde nicméně nejkvalitnější světové školy i vysoký podíl obyvatel, kteří k vysokoškolskému studiu dostanou příležitost. Negativní efekt školného zeslabuje systém federálních půjček, které mohou američtí studenti využívat. Narůstající problémy s takovým systémem spojené však ukazují, že se nemusí jednat o příklad hodný následování.
V souvislosti s vypuknutím hypotéční krize se objevila varování před podobným typem finanční bubliny, která se ve financování školného přes studentské půjčky skrývá. Vzdělání je v moderní společnosti pro dobré uplatnění potřebné stejně jako dostupné bydlení. Jeho financování, které staví jen na vidině zvyšujících se budoucích privátních výnosů, snadno vytváří finanční schéma typu „letadlo“. V případě hypoték pro nízkopříjmové obyvatele přestalo platit, že tyto hypotéky lze refinancovat novou půjčkou vycházející jen ze stále se zvyšující hodnoty nemovitostí. Podobně je tomu se vzděláním. Neklesá jeho potřebnost, přestává však být zlatým dolem z hlediska rozdílů v příjmech.
Nejvýrazněji se problém ukazuje u výdělečných soukromých vysokých škol, kde analýzy již před časem ukázaly, že hodnota na nich získávaného vzdělání je výrazně nižší, než náklady na studium. Problém se ale netýká ani zdaleka jen jich. Zasahuje celý vysokoškolský systém a federální pomoc se ukazuje být velmi dvojsečnou zbraní. Stát jako poskytovatel půjček totiž dělá velmi málo, aby dlužníkům, kteří nemají na splácení, situaci ulehčil, nicméně má všechny možnosti vytáhnout z dlužníků finance přes systém výběru daní či blokace daňových vratek. Nepomohl příliš ani systém odložených splátek zavedený v roce 2009. Absolventi se často ještě před dosažením třiceti let dostávají do situace, kdy nemají přístup k hypotékám na bydlení ani jiné finanční pomoci. Dlužné školné sice kvůli nižším výdělkům nesplácejí, ale výše dluhu s nabíhajícími úroky jim vytváří bezvýchodnou situaci, ze které nevidí cestu ven.*)
Celková výše dluhů, které absolventi nejsou schopni splácet po dobu delší než jeden rok, již ve Spojených státech přesáhla celkovou sumu školného vybíraného ročně na amerických veřejných vysokých školách všech typů, od dvouletých kolejí po univerzity. Rok trvající neschopnost půjčku za studium splácet je problém týkající se dnes téměř šesti milionů Američanů, výrazně výše oproti čtyřem milionům před pěti lety. Problémy se splácením eskalovaly u všech typů půjček během krize v roce 2009. U kreditních karet a hypoték ovšem došlo od té doby k asi třetinovému poklesu, zatímco u půjček na studium růst pokračuje. Desetina z nich vykazuje tříměsíční zpoždění splátek. To odpovídá dlouhodobému a svým způsobem pověstnému nesplácení úvěrů z kreditních karet Američanů před rokem 2008.
Federální ministerstvo školství si najímá agentury na vymáhání dluhů. Výtěžnost vymáhání je sice podle oficiálních údajů na úrovni 76-82 procent a realita dokonce spíš jen 50, ale celková výše jednoho biliónu dolarů, které američtí absolventi na těchto půjčkách dluží, spolu s poplatky za náklady na vymáhání tomuto byznysu vytváří bonanzu těžko uvěřitelných rozměrů. Příběhy dlužníků vyprávějící o několika telefonátech od vymáhacích agentur denně a změnách telefonního čísla každých pár měsíců na útěku před nimi připomínají štvance. Ukazují, jak snadno se ze systému zamýšleného jako podpora studia vytvářejícího příležitosti pro uplatnění v životě stává pro mnohé past, ze které není vidět cestu ven.
(Vyšlo v Právu 12. září 2012)
*) Zavedení tohoto systému odložených splátek studentských půjček doporučuje Spojeným státům první náměstek ministra školství Jiří Nantl ve své odpovědi na jeden ze čtenářských dotazů na serveru ihned (odpověď s časem 11:30 zde). Dělá tak shodou okolností ve chvíli, kdy tento systém již nejen několik let v USA zaveden je, ale jsou negativní zkušenosti s jeho dopadem popisovány i v článcích, které vycházejí na titulní straně nejčtenějších amerických novin.
V souvislosti s vypuknutím hypotéční krize se objevila varování před podobným typem finanční bubliny, která se ve financování školného přes studentské půjčky skrývá. Vzdělání je v moderní společnosti pro dobré uplatnění potřebné stejně jako dostupné bydlení. Jeho financování, které staví jen na vidině zvyšujících se budoucích privátních výnosů, snadno vytváří finanční schéma typu „letadlo“. V případě hypoték pro nízkopříjmové obyvatele přestalo platit, že tyto hypotéky lze refinancovat novou půjčkou vycházející jen ze stále se zvyšující hodnoty nemovitostí. Podobně je tomu se vzděláním. Neklesá jeho potřebnost, přestává však být zlatým dolem z hlediska rozdílů v příjmech.
Nejvýrazněji se problém ukazuje u výdělečných soukromých vysokých škol, kde analýzy již před časem ukázaly, že hodnota na nich získávaného vzdělání je výrazně nižší, než náklady na studium. Problém se ale netýká ani zdaleka jen jich. Zasahuje celý vysokoškolský systém a federální pomoc se ukazuje být velmi dvojsečnou zbraní. Stát jako poskytovatel půjček totiž dělá velmi málo, aby dlužníkům, kteří nemají na splácení, situaci ulehčil, nicméně má všechny možnosti vytáhnout z dlužníků finance přes systém výběru daní či blokace daňových vratek. Nepomohl příliš ani systém odložených splátek zavedený v roce 2009. Absolventi se často ještě před dosažením třiceti let dostávají do situace, kdy nemají přístup k hypotékám na bydlení ani jiné finanční pomoci. Dlužné školné sice kvůli nižším výdělkům nesplácejí, ale výše dluhu s nabíhajícími úroky jim vytváří bezvýchodnou situaci, ze které nevidí cestu ven.*)
Celková výše dluhů, které absolventi nejsou schopni splácet po dobu delší než jeden rok, již ve Spojených státech přesáhla celkovou sumu školného vybíraného ročně na amerických veřejných vysokých školách všech typů, od dvouletých kolejí po univerzity. Rok trvající neschopnost půjčku za studium splácet je problém týkající se dnes téměř šesti milionů Američanů, výrazně výše oproti čtyřem milionům před pěti lety. Problémy se splácením eskalovaly u všech typů půjček během krize v roce 2009. U kreditních karet a hypoték ovšem došlo od té doby k asi třetinovému poklesu, zatímco u půjček na studium růst pokračuje. Desetina z nich vykazuje tříměsíční zpoždění splátek. To odpovídá dlouhodobému a svým způsobem pověstnému nesplácení úvěrů z kreditních karet Američanů před rokem 2008.
Federální ministerstvo školství si najímá agentury na vymáhání dluhů. Výtěžnost vymáhání je sice podle oficiálních údajů na úrovni 76-82 procent a realita dokonce spíš jen 50, ale celková výše jednoho biliónu dolarů, které američtí absolventi na těchto půjčkách dluží, spolu s poplatky za náklady na vymáhání tomuto byznysu vytváří bonanzu těžko uvěřitelných rozměrů. Příběhy dlužníků vyprávějící o několika telefonátech od vymáhacích agentur denně a změnách telefonního čísla každých pár měsíců na útěku před nimi připomínají štvance. Ukazují, jak snadno se ze systému zamýšleného jako podpora studia vytvářejícího příležitosti pro uplatnění v životě stává pro mnohé past, ze které není vidět cestu ven.
(Vyšlo v Právu 12. září 2012)
*) Zavedení tohoto systému odložených splátek studentských půjček doporučuje Spojeným státům první náměstek ministra školství Jiří Nantl ve své odpovědi na jeden ze čtenářských dotazů na serveru ihned (odpověď s časem 11:30 zde). Dělá tak shodou okolností ve chvíli, kdy tento systém již nejen několik let v USA zaveden je, ale jsou negativní zkušenosti s jeho dopadem popisovány i v článcích, které vycházejí na titulní straně nejčtenějších amerických novin.