Preference mezi pravicí a levicí vcelku přirozeně určují preference pro různá složení koalic, ze kterých vzchází vlády, podobně důraz na demokratičnost stran, které ve vedení státu působí. Je ovšem ovšem zvláštní, když „demokratická“ pravice jako ODS pod taktovkou svého předsedy propadá pravo-levému vidění natolik, že preferuje náckovskou SPD před levicovou ČSSD. Nebo věc stojí tak, že se jen trochu krypticky hlásí o pozornost a chce být také při tom?

Když bylo ve čtvrtek večer oznámeno, že se předsednictvo hnutí ANO rozhodlo odmítnout prezidentovo přání vyjednat vládní koalici s nácky a rudými a vrátit se k jednání se socialisty, následoval prakticky okamžitě tvít předsedy ODS, ve kterém toto rozhodnutí označil jako krok z deště pod okap:



Frazém „z deště pod okap“ se používá pro označení situace, kdy se příslušným krokem situace zhoršuje: z deště, jehož kapky na nás dopadají, si stoupáme pod okraj střechy, ze kterého stéká voda sebraná střechou z větší plochy, a tedy na nás stékající s větší intenzitou. Tolik běžná čeština, kterou předseda ODS jako vystudovaný bohemista jistě dobře ovládá.

Jak ale tomuto příměru rozumět ve smyslu politologickém, tedy ve smyslu akademické profese předsedovy? On sám se dlouhodobě hlásil k politickému vidění Václava Klause, o jehož sepjetí s názory prezidentovými i sympatiemi pro přihnědlé politické proudy v blízkém i vzdálenějším okolí nelze nijak pochybovat. Odtud by se nabízelo vysvětlení, že tento tvít vyjadřuje názor, že je podle ODS pro Českou republiku lepší, aby se na vládě podíleli náckové, nikoli socialisté. To by odpovídalo opakovanému zdůrazňování pravo-levého dilematu politických voleb a příklonu k jedné příchuti extrémní politické pravice Okamurovou SPD reprezentované.

Je zde ale i jiný aspekt, totiž minulá spolupráce ODS s ČSSD v době tzv. opoziční smlouvy. Šlo tehdy o smluvně stvrzenou velkou koalici mezi těmito dvěma stranami, která byla před částí politologicky nepříliš vzdělané veřejnosti schována za newspeakový název, ve kterém použitá slova měla navozovala dojem, že faktická spolupráce potvrzená smluvně i konkrétními politickými kroky během celého volebního období má charakter protichůdných pozic. Dnešní předseda ODS jako politolog tuto velkou koalici ve svých textech — jak jinak — obhajoval.

Tento druhý pohled v sobě již neobsahuje nadřazenost ODS vůči ČSSD, protože ve světle této historie je to v případě obou těchto stran prostě — opět frazémem z obecné češtiny — prašť jak uhoď. Podřazoval by obě tyto kdysi hegemonní strany české politiky náckům, odsuzoval je fakticky k politické nicotě, kterou by v sartrovské parafrázi šlo vyjádřit slovy: „Každá politická strana se rodí bez důvodu, přežívá ze slabosti a umírá na setkání,“ (a po těchto slovech bychom mohli odejít někam do jazzového klubu a oddávat se poslouchání Some of these days.

To by ovšem na politologa v čele politické strany mohlo být málo. Klíčem k tomu může být důraz na vyřazovací testy posílající děti místo gymnázií na učební obory, vize školského koryfeje ODS Juniora sdílená s již do nicoty odešlým předchůdcem předsedy na postu ministra školství ( bývalý ministr Dobeš se již roku 2011 nadchnul pro Juniorův plán ). Jedním z učebních oborů je i klempíř. Možná je poznámka o posunu pod okap nejen konstatováním inferiority vůči náckům, ale i předznamenáním konstruktivního postoje vůči politice. Ten by se mohl projevit někdy v budoucnu nabídkou sloužit v dané situaci jako klempíř, který pod okapní žlab. Tím by byla valící se voda odvedena do svodové roury a situace by se rázem stala lepší než při stání na dešti.

Zbyla by jen otázka, zda strany přiznaně horší než náckové budou nějakou velkou výhrou a zda by předčasné volby nebyly přeci jen lepší. To by tu ale nesměĺ být ten nahnědlý kazisvět na Hradě, který má k náckům tak velké sympatie.