Analýza důsledku amerických voleb, jak ji v „Rudá, nikoli modrá planeta“ podává s celoplanetárním dopadem kolega blogař Petr Havel, mnou hluboce otřásla. Prezidentova kniha „Modrá, nikoli zelená planeta“ byla už přeložena do tolika jazyků, ale pro národy naší planety je to zřejmě pořád, jakoby hrách na stěnu házel. A navíc skutečnost, že k rudému výsledku planety má teď navíc tolik přispívat výsledek volby amerického prezidenta? Copak mají vyjít nazmar všechny tiskové konference, které pan prezident s anglickým vydáním této knihy v USA absolvoval, potlesky ve stoje i novináři na tiskovkách?

Zatmělo se mi před očima, podlomily se mi nohy. Když jsem ale znovu oči otevřel, uviděl jsem záblesk naděje. Jen rudá a modrá, zelená ale široko daleko nikde! Američané nebyli tak hluší, jak by se zdálo. Je ale rudá výsledek, se kterým bychom se místo zelené měli uspokojit? Autor textu „Rudá, nikoli modrá planeta“ nás varuje i před tím. Na nohy jsem si proto zase stoupl a došel na nich k počítači, abych se podíval na konkrétní rozměry americké tragédie. Pohled na grafické znázornění výsledků na webu New York Times mne zprvu naplnil jen skepsí.

Skutečně, na mapě výsledků amerických prezidentských voleb převládá rudá (tradiční označení Republikánů), modrou (barva amerických Demokratů) najdeme hlavně v okrajových částech:


Má být ale vše vše skutečně a beznadějně ztraceno? Jistě, se znalostí americké demografie se můžeme utěšovat tím, že dominující červená je především ve státech, kde dominuje zemědělství a nejsou zde hustší městské sídelní útvary. Menší plocha modré může znamenat vyšší kvalitu v pdobě městské populace - menší plocha, ale vyšší počty volitelů, které z těchto států půjdou volit prezidenta. Ale vítězit ve volbách jen kvalitou nejde. Naděje zde svitla, její světélko však bylo jen mihotavé a skomírající.

První zoufalství ale nebývá nejlepším rádcem. Navíc nejsou volby navždy, mandáty vyprší a voliči k nim přijdou znova. Je ale naděje, že to příště nebude ještě horší? Stačilo by, aby se z kniha našeho pana prezidenta změnila trend. Lze-li ve voličských preferencích vysledovat alespoň vyšší počty voličů modré vzhledem k volbám před pěti lety, může se z modrého potůčku v budoucnu stát modrá řeka.

Prezentace v New York Times obsahuje i informaci o změně preferencí voličů vzhledem k minulé volbě v roce 2004. Tento obrázek, na kterém jsou různou sytostí barvy zobrazeny jen změny vůči minulým volbám již ukazuje perspektivu radostnější i co se plochy (bez ohledu na hustotu obyvatelstva) týká:

USA od minulých prezidentských voleb zřetelně modrající

Z tohoto zobrazení je všeobecný příklon k modré jasně patrný, rudnou jen oblasti, jejichž plocha i počet obyvatel je nepatrný. Je-li tato změna výsledkem četby knihy „Modrá, nikoli zelená planeta“ a doprovodné pedagogické činnosti našeho pana prezidenta, je to výsledek vynikající. Málokterý profesor se může pochlubit tak učenlivými žáky. Pravda, jako u každého studia se jejich znalosti uplatní až později, až jich bude víc, víc a ještě víc, a jejich modrá orientace převáží i na mapě celkového volebního výsledku. V historické perspektivě však navzdory chmurám kolegy blogera vítězíme. Ať si dnes planeta působí jako rudá, nikoli modrá - budou-li voliči v jiných zemích stejně pilnými a učenlivými žáky z překladů (do jejich jazyků) knihy našeho pana prezidenta, můžeme se těšit na to, že trend všeobecného modrání převáží u nich stejně jako u Američanů.

Půjdu dnes spát radostněji, než po přečtení „Rudá, nikoli modrá planeta.“ A doufám, že u knihy našeho pana prezidenta nezůstává zahraničním čtenářům nic ztraceno v překladu. To by výsledný účinek mohlo docela měnit...