Oposmlouva na jihomoravský způsob
Nová koalice v Jihomoravském kraji vzbudila rozporné pocity u voličů ČSSD i ODS, pokud v krajských volbách hlasovali pod dojmem neslučitelných rozporů těchto proti sobě stojících politických stran. Haškovi sociální demokraté skousli předvolební billboardy, na kterých ODS varovala před tím, že vítězství ČSSD bude její partnerství s komunisty. Jihomoravská ODS samým nadšením z dojemné shody volebních programů, kterou se sociálními demokraty našla, pro změnu hodila přes palubu jakékoli ohledy ke svému dlouholetému lidoveckému partnerovi a jde do krajského zastupitelstva, ve kterém druzí nejúspěšnější lidovci dostanou méně vlivu na opoziční výbory, než naoko nenáviděná KSČM.
Odcházející hejtman Juránek konstatuje, že jeho strana KDU-ČSL po volbách nebyla partnerem, se kterým by vážně jednal Hašek (ČSSD) nebo Venclík (ODS). Má v tom nejspíš pravdu, i když si úplně stěžovat nemůže – v dobách doznívající opoziční smlouvy mezi Klausem a Zemanem stejně hladce měnil dres šéfa krajské Čtyřkoalice za spolehlivého a perspektivního partnera ODS na kraji.
Reminiscence na časy opoziční smlouvy ostatně není v souvislosti s novou krajskou radou tak docela od věci. Když tuto dohodu ČSSD s ODS ostře odsoudil Miloš Zeman, reagoval na to Michal Hašek přirovnáním nové koalice v krajském zastupitelstvu, kde není možné snižovat hlasovací kvórum odchodem ze sálu, k Zemanem uzavřené opoziční smlouvě. Toto přirovnání je trefné, opoziční smlouva byla skrytou formou koaličního vládnutí. Slušelo by se však zároveň dodat, že toto politické uspořádání přineslo České republice zkorumpované vztahy mezi politikou a hospodářskou i veřejnou sférou, jejichž důsledky trvají dodnes. Jestliže Hašek ještě jako poslanec kritizoval vládnutí založené na koupených hlasech přeběhlíků, není jeho pochvala aranžmá opoziční smlouvy ničím jiným, než pochvala systému, ve kterém jdou politické principy stranou, když jsou vyváženy penězi. A tento stav ještě chvíli potrvá – přinejmenším do doby, kdy k nám přestanou proudit evropské peníze (využívání těchto fondů je ve velké míře záležitostí krajů, takže zájem „být u toho“ snadno převáží nad zachováváním politických zásad, zejména když k tomu přidáme Zaorálkem konstatovaný fakt, že v krajské politice záleží na lidech, kteří politiku reprezentují - v tomto případě politiku partnerské ODS, včetně indicií o podivných praktikách kolem ní).
Krajské volby letos rozhodlo téma zdravotnictví. Voliči měli nepochybně intuitivně na mysli dostupnost a kvalitu poskytované péče, jakkoli se tato podstata schovala za úmysly privatizovat nemocnice nebo vybírat poplatky. Na kraji se Hašek s Venclíkem shodli na tom, že půjdou do zrušení poplatků v krajem vlastněných nemocnicích.
Zde je dobré zdůraznit, že je to krok posílající pacienty přednostně do nemocnic, které jsou známy horší kvalitou ve srovnání s nemocnicemi, kde toto populistické opatření platit nebude – to není dehonestace krajských zařízení, pouze fakt plynoucí ze zkušenosti nabyté podstatně větším počtem náročných výkonů v nemocnicích fakultních. Pokud kraj nebude platit za pacienty ve všech nemocnicích, kastuje tím pacienty na bohatší, kteří půjdou do nemocnic bez kompenzace poplatků, ale s větší zkušeností s ohledem na náročné výkony, a ostatní „chudáky,“ kteří populismu odpuštěných poplatků nalétnou a půjdou do nemocnic s pouze místními parametry.
Sociální problémy v kraji přitom bude víc určovat dopad finanční krize na trh práce. Mnohem významnější dopad na sociální poměry může mít dostupná a efektivní doprava v kraji. Odpuštěný třicetikorunový poplatek (nejvypečenějším splněním slibu by bylo, že si pacient přiveze potvrzení o zaplaceném poplatku na úřad v krajském městě, kde za něj na pokladně fungující v úředních hodinách obdrží zaplacenou částku v drobných na ruku zpět, přičemž za cestu utratí víc, než mu bude vráceno) bude mizivým přínosem, pokud v důsledku těchto plateb nebude kraj schopný podporovat veřejnou hromadnou dopravu, bez které lidé mohou nebýt schopni udržet si práci a budou ztrácet víc, než jen platbu v nemocnici.
Teď už snad schází jen to, aby se ČSSD rozhodla pro Tomáše Julínka jako svého nového předsedu. Konec konců, volby do krajů i Senátu socialistům letos vyhrál zcela suverénně především on, tak proč k vyloženým kartám Hašek-Venclík nepřiložit i tuto?
Odcházející hejtman Juránek konstatuje, že jeho strana KDU-ČSL po volbách nebyla partnerem, se kterým by vážně jednal Hašek (ČSSD) nebo Venclík (ODS). Má v tom nejspíš pravdu, i když si úplně stěžovat nemůže – v dobách doznívající opoziční smlouvy mezi Klausem a Zemanem stejně hladce měnil dres šéfa krajské Čtyřkoalice za spolehlivého a perspektivního partnera ODS na kraji.
Reminiscence na časy opoziční smlouvy ostatně není v souvislosti s novou krajskou radou tak docela od věci. Když tuto dohodu ČSSD s ODS ostře odsoudil Miloš Zeman, reagoval na to Michal Hašek přirovnáním nové koalice v krajském zastupitelstvu, kde není možné snižovat hlasovací kvórum odchodem ze sálu, k Zemanem uzavřené opoziční smlouvě. Toto přirovnání je trefné, opoziční smlouva byla skrytou formou koaličního vládnutí. Slušelo by se však zároveň dodat, že toto politické uspořádání přineslo České republice zkorumpované vztahy mezi politikou a hospodářskou i veřejnou sférou, jejichž důsledky trvají dodnes. Jestliže Hašek ještě jako poslanec kritizoval vládnutí založené na koupených hlasech přeběhlíků, není jeho pochvala aranžmá opoziční smlouvy ničím jiným, než pochvala systému, ve kterém jdou politické principy stranou, když jsou vyváženy penězi. A tento stav ještě chvíli potrvá – přinejmenším do doby, kdy k nám přestanou proudit evropské peníze (využívání těchto fondů je ve velké míře záležitostí krajů, takže zájem „být u toho“ snadno převáží nad zachováváním politických zásad, zejména když k tomu přidáme Zaorálkem konstatovaný fakt, že v krajské politice záleží na lidech, kteří politiku reprezentují - v tomto případě politiku partnerské ODS, včetně indicií o podivných praktikách kolem ní).
Krajské volby letos rozhodlo téma zdravotnictví. Voliči měli nepochybně intuitivně na mysli dostupnost a kvalitu poskytované péče, jakkoli se tato podstata schovala za úmysly privatizovat nemocnice nebo vybírat poplatky. Na kraji se Hašek s Venclíkem shodli na tom, že půjdou do zrušení poplatků v krajem vlastněných nemocnicích.
Zde je dobré zdůraznit, že je to krok posílající pacienty přednostně do nemocnic, které jsou známy horší kvalitou ve srovnání s nemocnicemi, kde toto populistické opatření platit nebude – to není dehonestace krajských zařízení, pouze fakt plynoucí ze zkušenosti nabyté podstatně větším počtem náročných výkonů v nemocnicích fakultních. Pokud kraj nebude platit za pacienty ve všech nemocnicích, kastuje tím pacienty na bohatší, kteří půjdou do nemocnic bez kompenzace poplatků, ale s větší zkušeností s ohledem na náročné výkony, a ostatní „chudáky,“ kteří populismu odpuštěných poplatků nalétnou a půjdou do nemocnic s pouze místními parametry.
Sociální problémy v kraji přitom bude víc určovat dopad finanční krize na trh práce. Mnohem významnější dopad na sociální poměry může mít dostupná a efektivní doprava v kraji. Odpuštěný třicetikorunový poplatek (nejvypečenějším splněním slibu by bylo, že si pacient přiveze potvrzení o zaplaceném poplatku na úřad v krajském městě, kde za něj na pokladně fungující v úředních hodinách obdrží zaplacenou částku v drobných na ruku zpět, přičemž za cestu utratí víc, než mu bude vráceno) bude mizivým přínosem, pokud v důsledku těchto plateb nebude kraj schopný podporovat veřejnou hromadnou dopravu, bez které lidé mohou nebýt schopni udržet si práci a budou ztrácet víc, než jen platbu v nemocnici.
Teď už snad schází jen to, aby se ČSSD rozhodla pro Tomáše Julínka jako svého nového předsedu. Konec konců, volby do krajů i Senátu socialistům letos vyhrál zcela suverénně především on, tak proč k vyloženým kartám Hašek-Venclík nepřiložit i tuto?