Studiem vysoké školy si zhoršíte vyhlídky na získání zaměstnání. Běžte místo toho na průmyslovku, a pokud ji najdete, pak zvolte nejlépe nějakou co nejvíc se blížící předlistopadovému „mimořádně kvalitnímu“ socialistickému střihu. Budoucnost totiž leží v místech středoškolských projektantů a techniků, kteří budou úspěšně dávat na frak konkurenci svých zbytečně lépe kvalifikovaných vrstevníků z rozvinuté části světa. Něco takového vyplývá z rozhovoru Jana Kouckého, ředitele Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK, někdejšího náměstka dvou ministrů školství, poradce čtyř dalších a dvě volební období i poslance za ODS a někdejšího místopředsedy „školského“ výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu (ne že by se na stejných postech dnes nenašli lidé podobně diletantští, viz například příběh z těchto dnů popsaný zde) a šest let do roku 2006 zástupce ČR v OECD.

Koucký opakovaně a vytrvale varuje před nárůstem počtu studujících na vysokých školách již dlouhá léta. Jeho výhrady zjevně neodpovídají neodpovídají skutečnosti, jen se liší novinářské publikum, které mu na výsledky jeho „výzkumů“ naletí a otiskne je. Tentokrát to postihlo Lidové noviny, které mu daly 9. března prostor v příloze Akademie, přetiskly tabulku z jeho zprávy a udělaly s ním na téma jeho utkvělých představ nijak nekorespondujících se skutečností rozhovor nadepsaný Vysokoškoláků začíná být příliš, ve kterém je výše uvedená chvála průmyslovek spolu se zatracováním perspektivy vysokoškoláků uvedena. 

Co na tom, že na tuzemském pracovním trhu je dlouhodobě nezaměstnanost absolventů průmyslovek, jiných druhů středních škol i vyučených vyšší, než nezaměstnanost absolventů vysokých škol? Koucký si jako své vzdělání uvádí „ekonom“, takže by měl aspoň v hrubých rysech tušit, že pokud by jeho chvála tradice českých průmyslovek byla aspoň trochu relevantní pro tuzemský trh práce, nedávalo by pro zaměstnavatele smysl preferovat kvalifikovanější a tedy i mzdově náročnější vysokoškoláky před průmyslováky.

Možná by zde Koucký namítl oblíbený protiargument takových úvah - že totiž pro mnoho povolání středoškolská kvalifikace stačí, ale dobří středoškoláci u ní nezůstávají a odcházejí na vysoké školy, zaměstnavatelům ti horší z nich nejsou dost a tak na středoškolská místa musí brát vysokoškoláky. Jistě, sentiment příliš mnoha lidí teskní po dobách, kdy byli průmyslováci výborní, protože na průmyslovky chodila spousta dětí nadaných, kterým kvůli jejich rodičům komunistické partajní sekretariáty nedovolily ani gymnázium, ani vysokou školu. Pokud nadaným dětem znemožníme snažit se dosáhnout nejvyšší vzdělání, na které stačí, jistě budeme mít jak mávnutím kouzelného proutku spousty středoškoláků s nadprůměrným talentem a schopnostmi. Koucký by jistě tuto perspektivu rád vymýšlel pro druhé, zatímco pro své dětiu i pro sebe by si cestičku na vysokou našel.

Před dvěma dvěma a půl rokem mu podobně naletělo Aktuálně.cz, které předchozí verzi Kouckého „výzkumů“ věnovalo článek s názvem Vysokoškolákům končí zlaté časy. Tehdy na jeho „výsledky“ velmi kriticky a věcně naprosto správně reagoval rektor Vysoké školy chemicko-technologické prof. Vlastimil Růžička, dnešní náměstek ministra školství mládeže a tělovýchovy. Upozornil na to, že Kouckého čísla jsou zavádějící a jeho vysokou školu (ostatně stejně jako jiné školy také) poškozující, protože operují s průměrnými údaji za září a duben, kdy zářijová čísla jsou značně zkreslená díky různým formám „prodloužených prázdnin“ nebo jen dokončovaného hledání práce těsně po nich u čerstvých absolventů. Jeho tehdejší prorektor, prof. Stanislav Labík, k tomu dokonce vypracoval podrobnější analýzu, ve které Kouckému jeho chyby dodal tak říkajíc „na stříbrném podnose“ (nevím, zda se Koucký část své mzdy za práci na projektu převedl na prof. Labíka - vlastně ani nevím, jestli se namáhal své chybné údaje korigovat).

Koucký má štěstí, že vysoké školy přes všechna tvrzení o tom, že berou studenty jen kvůli penězům, které od státu na ně dostávají, mají svůj skutečný zájem v poskytování vzdělání, nikoli jen v honění peněz za ně. Stěží si lze jinak představit, že by se vědomým šířením pověst konkrétních vysokých škol poškozujících desinformací nestal velmi rychle terčem žalob, ve kterých by se na něm vysoké školy domáhaly kompenzace za finanční prostředky, o které přišly jen proto, že Kouckému na jeho slova o nesprávně uvedené vysoké míře nezaměstnanosti absolventů někdo naletěl.

Jeho nejnovější rozhovor v Lidových novinách vychází ze studie o nezaměstananosti absolventů, kterou vydalo Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy v prosinci 2008 (viz odkaz na zprávu na stránkách Univerzity Karlovy) a jíž je Koucký spoluautorem. Tak trochu prvky tragikomedie má srovnání znění jednoho z průběžných titulků z této zprávy, „Absolventů je u nás sice více [než v dřívějších letech], ale jejich nezaměstnanost klesá,“ s pesimistickým titulkem z Lidových novin, „Vysokoškoláků začíná být příliš.“ V rozhovoru se svěřuje se svou vizí, že kdyby byl ministrem školství (že by se znesvářené frakce v ODS konečně dohodly a bylo na spadnutí vyhození koaličních partnerů z vlády a ustavení úřednické vlády pouze z členů ODS?), domluvil by s rektory, že přijmou další rok menší počty uchazečů, ale dostanou na své školy celkově stejné peníze, jako letos. (Hýčká si naději, že mezi rektory najde hlupáky, kteří by ho podpořili kvůli vidině pečených holubů létajících bez práce do otevřené huby - že by se totiž vysoká škola mohla zbavit nejlépe rovnou všech studentů, přestat úplně učit, ale peníze brát ve stejné výši jako v dobách, kdy studenty měla?)

V této zprávě je uveden graf ukazující vývoj míry nezaměstnanosti absolventů vysokých škol v letech 2002, 2006 a 2008. Je z něj na první pohled patrné výrazné zlepšování uplatnění absolventů, jak plyne z dat, se kterými Koucký pracuje: U technických škol nezaměstnanost v jeho datech klesla z hodnot vyšších než 10 procent v roce 2002 na 2-4 procenta v roce 2008. U jiných škol se tato zaměstnanost absolventů v tomto období zlepšuje také, i když ne takto výrazně (nemá jak z tak velkých počátečních údajů klesat). Ke zhoršení zaměstnanosti v roce 2008 vůči roku 2002 došlo u absolventů jedné jediné školy, která je svou velikostí zanedbatelně malá - počet nezaměstnaných, o který se zde jedná, činí pouhých pět(!) osob:

Nezaměstnanost absolventů podle škol 2002, 6, 8

Z těchto údajů vyplývají neobyčejně dobré vyhlídky absolventů vysokých škol na uplatnění na trhu práce ve srovnání se všemi ostatními druhy škol. Nezaměstnanost absolventů vysokých škol totiž nejen byla celou tuto dobu pod nezaměstnaností celkovou, jak vidno ze srovnání rovněž obsaženého v citované zprávě, ale navíc došlo v polovině tohoto desetiletí k výraznému zmenšení míry nezaměstnanosti vysokoškoláků jak absolutně, tak vůči celkové nezaměstnanosti v populaci (to bylo v době, kdy Koucký v Aktuálně.cz pábil o „konci zlatých časů pro vysokoškoláky“) a od té doby si udržuje vpodstatě konstantní odstup s minimálním sbíháním obou trendů (z čeho z tohoto srovnání Koucký dochází k vývodu, že středoškolské vzdělání je pro uplatnění na trhu práce lepší, bůh suď):

Nezaměstnanost absolventů a celková nezaměstnanost 2002-8

K soustavnému zlepšování došlo podle dat z Kouckého zprávy u absolventských ročníků 2003-8, což odpovídá studiím zahájeným v rozpětí let cca 1995-2004. Za zvláštní pozornost zde stojí moment, kdy Koucký ve svém "rádobyministerském" rozhovoru v Lidových novinách tvrdí, že „rychlému růstu [počtu studujících] neodpovídá ... schopnost vysokého školství přizpůsobovat se,“ jeho vlastní data ho však usvědčují z nepravdy: Vysoké školy v uvedené době restrukturalizovaly své studium na boloňský model bakalář-magistr, umožnily vyšším počtům zájemců studovat a prací na obsahu studia prokazatelně zlepšily šanci svých absolventů získat zaměstnání, vedle toho se systematicky zlepšuje i jejich vědecký výkon. Kde je zde neschopnost vysokých škol reagovat, poradit si s počty studentů nebo zvyšovat kvalitu své práce? Je-li ukazatelem úspěšnosti uplatnění na trhu práce (což spolu s Kouckým tvrdí i bíloknižní „reformátoři“), pak tato data jasně ukazují velkou vnitřní schopnost vysokých škol dobře a pružně toto kritérium zohledňovat a zlepšovat.

Pokud si Jan Koucký a jeho přátelé ve Středisku vzdělávací politiky (to v tomto kontextu zní skoro jako název „ministerstvo lásky“ pro ministerstvo odpovědné za represe; z plné verze rozhovoru v Lidových novinách, kterou toto středisko vydalo, je navíc vidět, že ani neznají základní zahraniční zdroje, na které dělají odkazy) myslí, že vysokoškoláků je u nás už příliš, nic jim nebrání vrátit diplom a jít pracovat někam do továrny na místo vyžadující pouze středoškolskou nebo nižší kvalifikaci. Je jen dobře, že Koucký se svými představami o finančních pobídkách vysokým školám není ministrem (ale jak už jsem poznamenal, co není, jistě snadno může být). Jeho recept dát vysokým školám víc peněz za to, že zmenší počet studujících (snad na nulu?) a omezí příležitosti české mládeže aspirovat na vzdělání, které jejich vrstevníci mohou získat v rozvinutých zemích, je nehorázný a neslušný.

Neslušný je ostatně i Kouckého způsob hodnocení „vývoje“ míry nezaměstnanosti v podkladové tabulce v jeho zprávě, kterou v příloze Akademie přetiskly Lidové noviny: Jak jinak hodnotit skutečnost, že celkem 22 fakult má uveden nulový počet nezaměstnaných absolventů, ale tato nulová nezaměstnanost je v ukazateli hodnotícím vývoj nezaměstnanosti u těchto fakult hodnocena nejen v rozpětí vysoce kladném (++), kladném (+) a neutrálním (0), ale ve čtyřech případech se Koucký nulovému počtu nezaměstnaných absolventů nerozpakuje přiřadit hodnocení takového vývoje jako záporné (-)?

S takovou svévolí není divu, že se uchazečům o studium i širší veřejnosti nerozpakuje poradit jakoukoli - s odpuštěním - pitomost.