Premiér Fischer se v polemice s protesty Akademie věd ČR (Vědu "nevraždíme", není tu jen akademie, Právo 23. 7.) pouští na tenký led, pokud chce současně obhajovat, že není politik a že uvažuje spíše jako člen vědecké komunity.

Číselná srovnání, která o hodnocení výsledků vědecké práce Akademie věd uvádí, se totiž opírají o odborně neobhajitelné zpracování dat. Mechanické užití citační analýzy podrobila důkladné a z odborného hlediska zcela zdrcující kritice zpráva trojice mezinárodních organizací, Mezinárodní unie matematiků (IMU), Institutu matematické statistiky (IMS) a Mezinárodní rady pro průmyslovou a aplikovanou matematiku (ICIAM).

Premiér snad může mít pravdu v tom, že změnit rozpočet příštího roku ve vymezeném čase do voleb není možné, i když je podivné, že mu nevadí ani způsob, kterým byl na jednání Rady vlády pro výzkum a vývoj (RVV) dne 12. června v hlasování na popud Martina Jahna odmítnut kompromisní návrh, který před tím s předsedou akademie věd Drahošem dojednal. Neobhájí však užití chybných statistických a naukoměřičských metod, nechce-li setrvat na stanovisku, že jako statistik počítá správně, ale nijak mu nevadí, že dostal od politiků stanoveno, že se pro tyto účely 2+2 nerovná čtyřem, ale podle potřeby třem nebo pěti.

Metoda, kterou RVV pro rozdělení institucionálních prostředků připravila, je světovým unikátem. V zemích, kde se o podobný způsob hodnocení připravovali, na rozdíl od Česka podrobili dostupné podklady a metody odborné oponentuře. Velmi rychle dospěli k závěru, že dostupná citační data nejsou pro takové hodnocení použitelná jinak než jen jako podklad pro expertní hodnocení.

Zahraniční studie prokázaly katastrofálně velké rozdíly v tom, co data v mezinárodních databázích vypovídají o různých vědních oborech. V Česku nikdy nedošlo ani k pokusu takové hodnocení použitelnosti dat provést. Údaje, kterými premiéra pro polemiku s Akademií věd ČR vybavili jeho podřízení, jsou pouze manipulováním veřejnosti.

Nikde na světě se navíc nevydali cestou absurdního užití "dat" o kvantitě výzkumných výsledků tak, že by přiřazené body mechanicky převedli do peněz. Problémy s deficitem státního rozpočtu pouze obnažují zásadní chybnost tohoto přístupu. Pokud by ekonomika rostla, nebyla by nesprávnost postupu tak jasně vidět, protože by to zúčastněné instituce byly schopny přežít. Hloubku nezodpovědnosti v nakládání s veřejnými prostředky by to však nijak nezmenšilo.

Reforma v realizované podobě vede k podpoře kvantity průměrných nebo podpůměrných výsledků. Pro zohlednění vědecké excelence nezůstalo ve vládou realizované podobě místo, o nástrojích případné institucionální transformace Akademie věd, která se výrazně angažuje v doktorském studiu a vědecké výchově, byť si to nominálně díky zákonem zaručenému monopolu vykazují univerzity, nemluvě.

Reforma skutečně vědu vraždí. Dnes dopadá přímo na Akademii věd, vzápětí se však tyto efekty negativně projeví i na univerzitách. Návratnost prostředků pro základní výzkum je přes výchovu doktorandů zaručena vpodstatě automaticky. Namísto toho však vláda přelije tyto peníze do firem, což jako rys reformy nedávno premiér přiznal v rozhovoru pro Lidové noviny.

V čistě politické rovině premiér nemá pravdu, když poukazuje na hladké přijímání zákona. V Poslanecké sněmovně se jednalo o politický obchod se změnou ve vysokoškolském zákoně, proti kterému opakovaně a silně protestovala Česká konference rektorů i Rada vysokých škol (a oba tyto orgány byly také premiérem současným i minulým řízenou RVV podobně ignorovány, když předložily odborné námitky ke způsobu hodnocení výsledků vědy). Fakt, že se jednomyslné mínění představitelů vysokých škol ukázalo tváří tvář jednomu přílepku jako zcela nicotné, byla daň za onu hladkost přijímání, kterou dnes premiér operuje. Senát se zákonem nezabýval z obavy, že by u poslanecké sněmovny zákon podruhé neprošel – bez zajímavosti zde není srovnání se způsobem, kterým před tím Senátem „prošla“ Julínkova reforma zdravotnictví.

Akademie věd si zaslouží podporu. Na problémech přesunu peněz ze své kapitolu do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu upozorňuje na vážný nedostatek, který v důsledku poškodí všechny – a o vraždu vědy tu skutečně jde.

(Zkrácený text vyšel v Právu 27. 7.)