„Bohužel hrdinů, kterých si můžeme opravdu vážit, máme málo. A je typicky české, že velikány, kteří pro společnost udělali nejvíc, zpravidla objevujeme až po jejich smrti. Za svého života iritují, či jsou dokonce zatracováni: Havlíček, Němcová, Mácha, Smetana. nebo T. G. Masaryk.“ To jsou slova Petra Hořejše z roku 2015.
Nedávno Karel Schwarzenberg řekl v Lidových novinách: „Dle mého názoru bychom se měli snažit dosáhnout takových podmínek uvnitř Ruska, aby tento režim musel odstoupit.“
Úkol zní odlišit fake news, které šíří stroje, od názorů, na které se sahat nesmí. To je zadání, které řeší místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. A říká stručně řečeno toto: když se přichází s novými pravidly, je třeba sledovat veřejný zájem, a ty jsou dva: prvním je bezpečnost, druhým ochrana voleb, protože v nich začíná vyhrávat bezostyšně lež. To je trend, který může svobodu voleb ohrozit, a tím i demokracii v celé naší civilizaci.
„20. července 1928, nejúspěšnějšího roku republiky československé, porodila Ludvíka, rozená Tálská, manželu Otomaru Kohoutovi synka Pavla, zde zkráceně zvaného Pako, jenž za čtyřiadevadesát let sepíše tyto zprávy v době jedenáctého prezidenta, ve vlasti s devátým názvem.“ To jsou slova Pavla Kohouta z jeho poslední knihy s názvem Letorosty samomluv, který letos oslaví 95. narozeniny. Za svůj život napsal 37 dramat, 21 knih a řadu dalších textů včetně několika básnických sbírek, dřív.
Romanciér a esejista, tak o sobě hovořil Milan Kudnera, když o něm někteří veřejní intelektuálové mluvili i jako o historikovi a politologovi po jeho proslovech na IV. Sjezdu spisovatelů v roce 1967 s názvem Nesamozřejmý národ a eseji Unesený západ aneb Tragédie střední Evropy z roku 1983, který vyšel ve všech hlavních denících v západní Evropě i ve Spojených státech.
Diskuse kolem tzv. statusu umělce, běduje nad sociálními problémy lidí pracujících v kultuře, zajímá se o existenční problémy, jenže tato debata opomíjí existenciální význam kultury. Bez kultury by nevzniklo Československo.
V poslední době stoupají v Německu preference krajně pravicové straně Alternativa pro Německo, zkráceně AfD, která byla založena 6. února 2013. Tato strana je od samého počátku euroskeptická a postavila se tehdy hlavně proti snahám zachraňovat euro. Její název reagoval na tehdejší výroky kancléřky Angely Merkelové, která v krizových situacích používala termín Alternativlos, kterým lidem sdělovala, že za současné situace není jiné řešení, že neexistuje jiná alternativa. V nedávném průzkumu veřejného mínění pro veřejnoprávní televizní stanici ARD strana AfD získala18 procent stejně jako sociálnědemokratická strana SPD. Podle politologů však nejde o žádné překvapení.