Že prezidenta Miloše Zemana obdivují, ba zbožňují jeho obdivovatelé je zcela samozřejmé. Co není samozřejmé je skutečnost, že jsou jím fascinováni, ba uhranuti i jeho nepřátelé. Ať udělá jakoukoli hloupost, zdá se jim to být podivné a podezřelé a okamžitě začnou slídit po tom, jakáže tajuplná záhada se za takovýmto činem nevyzpytatelného génia skrývá. Není přece možné, aby se takovýto stratég a fascinující analytik dopouštěl tak hloupého jednání, jako my ostatní. Za tím je zcela jistě něco jiného. Přední český politolog Jiří Pehe například píše:
28. října jsem si přečetl následující povzdech předsedy hnutí ANO, který byl na webu citován (pokud se nepletu) ze sociální sítě Twitter: „Tak sleduji tu slavnost na Pražském hradě, na kterou jsem nebyl pozván a vidím tam známou partu lidí, kteří pozváni byli a kteří se v minulosti podíleli na tom, že naše země je právě v takovém stavu, v jakém v současnosti je (jen přibližný citát).“
Proradné jednání skupiny funkcionářů ČSSD, kteří se včera pokusili odvolat Bohuslava Sobotku, přináší již své ovoce. Bohužel, jeho důsledky začínají dopadat na celou ČSSD, nikoli jen na hlavy těch, kteří se tohoto jednání dopustili. Česká intelektuální elita přistupuje k nově jmenovaným členům vyjednávací skupiny z pochopitelných důvodů, jakoby byli postižení morem. Například profesor Martin Potůček píše:
Krátce po předčasných volbách přicházejí zprávy, že místopředseda ČSSD Michal Hašek vyzval předsedu strany Bohuslava Sobotku k rezignaci na funkci předsedy. Vše se podle dobře informovaných kruhů událo po návštěvě v Lánech, kam pozval Michala Haška a jeho blízké již v sobotu večer prezident Miloš Zeman. Předseda strany Bohuslav Sobotka však pozván nebyl a ani o tom, jak je zřejmé, nevěděl.
Jistě nemá vůbec žádný smysl zabývat se tím, jak dopadly dvě bývalé vládní strany ODS a TOP09. To jistě nemohlo dopadnout lépe. Nad čím je třeba se zamýšlet je špatný výsledek ČSSD. Je jasné a dobře známé, že čeští voliči doslova nesnášejí rozhádané politické strany. Pokus Michala Haška a prezidenta Miloše Zemana neustále podrývat postavení předsedy strany Bohuslava Sobotky, část voličů, kteří by jinak zřejmě straně odevzdali svůj hlas natolik znejistila, že raději odevzdali svůj hlas některému z populistických politických subjektů.
Když sleduji vývoj voličských preferencí, nestačím se skutečně divit. Čeští (a také samozřejmě moravští, aby jim to nebylo líto) voliči stále očekávají nějakého politického spasitele, který prostě ví, jak na to a který to těm politickým stranickým holomkům ukáže. V minulém volebním období hrál a velice zdařile úlohu takového spasitele Vít Bárta, kterému v této roli zdařile sekundoval první apoštol Radek John.
Koho chceme volit? Podivná otázka? Jen zdánlivě. K této úvaze mne podnítil článek paní Jany Zwyrtek Hamplové. Ve svém blogu píše: „Stalo se, co se dalo čekat. Politická kampaň vehnala do popředí kohouty a pávy, kteří natřásají či roztahují peří, mají velké řeči, gesta, velkohubá prohlášení a nulový sexapeal. Narcisové překypující testosteronem chtějí řídit tuto zemi, kdykoli připravení se za tím účelem spojit i s ďáblem, popřít cokoliv dělali a řekli v minulosti a slíbit lidem jakoukoli zhovadilost, jen aby je přiměli vhodit hlas ve prospěch jejich partaje do volební urny. Skuteční muži zůstávají v pozadí, nemajíce této nezdravé drzosti ani touhy se takto ztrapňovat. A po čem ženy touží, jde-li o muže v politice? Aby se v ní začali objevovat pánové, kteří když vejdou, sál ztichne, a lidé na sebe začnou významně pomrkávat – to je ON. A čekat s napětím, co řekne moudrého, vizionářského a uvážlivého. To by byla jiná liga, než ty nemužné, o to hlasitější a cirkusácké výkřiky dnes.“