Překvapení nad pražským Obamou?

Obamův pražský proslov vzbudil mezi politiky i komentátory hodně překvapení nastolením agendy zbavit svět jaderných zbraní. Téma to přitom bylo docela logické s ohledem na to, že byl projev pronesen v zemi, která slavila kulaté výročí vstupu do NATO. Není ani nic divného na tom, že se právě při svém prvním projevu Barack Obama věnoval poselství, které jeho zahraniční politiku výrazným způsobem odstřihává od toho, jak Evropa vnímala zahraničněpolitické angažmá jeho předchůdce, i toho, nakolik se tato doba podepsala na výrazném poškození pověsti Spojených států ve světě.

Ve vyjadřování našich politiků i zprávách v domácích médiích převládal až dosud shovívavý tón mírně se podivující nad naivitou amerických voličů, kteří černému kandidátovi skočili na lep údajných levicových receptů či nesplnitelných demagogických slibů. Způsob, kterým si domácí tvůrci veřejného mínění zvykli na George W. Bushe jako na ikonu „skutečné“ Ameriky, byl dosti zvláštní. Konzervativní a silně nábožensky zaměřený pohled na svět, který George W. Bush reprezentoval, má málo co říct sekulárně zaměřenému domácímu publiku. Musel být také jasný problém malé legitimity Bushova působení v prezidentském úřadě, který získal až po zásahu Nejvyššího soudu (jen si představme cirkus, který by u nás vznikl, kdyby finální výsledek voleb určil Ústavní soud). Bez povšimnutí zůstávala i skutečnost, jak velkou podporu někdejšího republikánského elektorátu si mezi Američany ve volbách Barack Obama získal (což je zvlášť dobře vidět na postoji řady českých krajanů). S ohledem na to je podivné, že teprve nyní nacházíme i zprávy o tom, že se Barack Obama podobá některými svými názory Ronaldu Reaganovi, o zjištění, že dovede sám varovat před protekcionismem i bez toho, aby teprve z překladu z češtiny slyšel něco o cestě do pekel, a že jeho vidění kroků potřebných pro zhojení ekonomiky až tak úplně nesmyslné není, nemluvě.

Více »