Lidem, jimž laskavý zaměstnavatel povolil vyměnit tři čtyři dny přítomnosti v kancelářích za práci z domova, hrozí zakleknutí nejenom Jurečkovými agenty, ale i bezpečáky z „vnitřního“ firem.
„Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství“, zaznělo v závěru vynikajícího filmu Casablanca se slavnými herci.
V sobotu měli přední politici napilno. Nejenom večer diváckou účastí při hradním vyznamenávání, ale také poté, vyčerpávajícím náporem na chuťové buňky.
Jaroslav Hašek byl geniální. Také v tom, že dokázal vytvořit nadčasové situace, kam v jiné době stačí jen nastrčit jiné figurky a - ono to funguje!
Celostátní list, už bez stínu podezření, že je závislý na bývalém premiérovi, přinesl burcující zprávu, která zacloumala chovatelským světem, respektive českými chovateli nepsovitých mazlíčků.
Kvapem se blíží státní svátek, jenž by byl dnem obzvlášť vychutnaného pracovního klidu, kdyby vyšel na pátek, anebo na pondělí, a ne na sobotu, kdy normální lidé stejně nedělají.
Nejenom v Otázkách Václava Moravce, ale i na jiných kanálech a v médiích obecně se proti krutým dopadům Stanjurova balíčku přijatého nedávno sněmovnou, postavily osobnosti proslulé sociálním cítěním a přitom se stotisícovými příjmy.
Mohli jsme se dozvědět, že z Hradčanského náměstí zmizela socha prezidenta Masaryka. Že by nová totalita zúčtovala už i s ním, když předtím zakázala expremiérovi svobodně tisknout?
Když udělili Nobelovu ceny za literaturu „obyčejnému písničkáři", nemohli to svého času estéti a marní čekatelé skousnout. Pár slok jeho nejslavnějšího hitu znalo na světě neporovnatelně víc lidí, než stránky jejich knih.
Poctivý paparazzo, jenž svůj um oddaně dává k dispozici médiím, aby mohla ve veřejném zájmu přinést obrazové informace o situacích, jež by jinak zůstaly skryty, se občas může pochlubit i extra kapitálním úlovkem.
Ta otázka se vetřela na mysl okamžitě, co jsem si přečetl holou zprávu ČTK o aktuálním vystoupení premiéra v Karlových Varech.
Sněmovní schůze byla svým způsobem velkou přehlídkou úspěchů dvouletého působení vlády, tedy pravým opakem toho, čím schůze podle opozice měla být – obžalobou neschopnosti Fialova kabinetu. To se nestalo ani náhodou.
Pokud údajně uniklý dokument ze sekretariátu předsedy Babiše je možné považovat za opravdu autentický, pak je dokladem příkladné politické kultury šéfa ANO.
Není možné, aby televizní divák v posledních letech, měsících, týdnech, dnech či hodinách aspoň periferně nezaznamenal radostné dovádění mnohačlenné rodinky v marketu s nábytkem.
Důvěryhodné kanály blízké Hradu informují, že prezident prý nelibě nese dopad vládního úsporného balíčku. Nejen proto, že se nedočkal nulové sazby DPH na své oblíbené kakao, ale ani jeho tištěný portrét vláda od ledna nepřeřadí do adekvátní skupiny.
Do Miloše Zemana jakoby vjela další míza politického glosátorství, protože k věcem veřejným se vyjadřuje daleko častěji, než u něj bylo obvyklé.
Na pražském Hradě se právě koná zasedání klubu excelentních vyjednavačů. Akce bohužel dostala ošklivou mediální nálepku, přestože nejde o surové vymahače dluhů nebo o dohazovače pochybných kšeftíků.
Premiér je muž činu. Do Kyjeva přijel vlakem už v prvních dnech ruské agrese. Teď do Tel Avivu se nevydal – tam naše občany evakuoval ministr Lipavský.
V poločasu svého působení prohlásila vláda ústy svého premiéra, že dosavadní dvouletou cestu vydláždila vesměs samými úspěchy, což veřejnost kvituje s radostí.
Po souběžném poledním lamentování v televizích, kam až jsme to dopracovali, kdy z nářků lze uniknout jen drastickým zmáčknutím čudlíku "off", se později nečekaně objevil nadějný záblesk normalizace vztahu dvou znesvářených politiků.
Ještě nám nevypadl z hlavy ten strašný řev, co se ozval z valné části médií a od masírované voličské veřejnosti, když jeden z hlavních uchazečů o Hrad se projevil jako mírový štváč.
Přijetí zákona, který poslancům a členům vlády zakazuje vlastnit velká média, a připouští jen internetové servery, ukázalo se být jako naprosto zbytečné.
Smetanova „Prodanka“ je sice parádní národní kousek, ale měřeno na počet v ní vystupujících nevěst, tak nic moc. Jenom jedna Mařenka. Ovšem dva nápadníci.
Starý dobrák Dvořák byl nahrazen regionálním kruťasem, který chce byrokraticky křísit interní předpisy i kodexy (!) a dokonce hodlá vyžadovat jejich plnění.
Europoslankyně Šojdrová není zdaleka jediná, kdo prožívá trpké zklamání z výsledků slovenských voleb. Jaký to ovšem rozdíl od vyjádření hlavy Sněmovny M. Pekarové Adamové!
Některá probuzení nebývají příjemná.Obzvlášť taková, kdy realita je ráno jiná, než se v noci mohlo zdát.