Podpora města Brna úsilí o odhalení sochy Edvarda Beneše nese rysy trapnosti. Mnoho z velkých témat posledních dvaceti let se nese ve znamení nápravy nebo alespoň bolestivého vyrovnávání se s dědictvím, které nám E. Beneš svými činy na sklonku života odkázal – Košický vládní program, znárodnění, dekrety a posléze i předání výkonné moci ve státě do rukou komunistů.
Bez ohledu na práci, kterou pro samostatné Československo jako spolupracovník Masarykův učinil, je problematické mu dnes stavět pomníky. Jeho objetí se Stalinem předznamenalo mizérii, kterou většina našich obyvatel musela procházet podstatnou částí svého života.
Nic na tom nemění ani Benešovo pozdní procitnutí, kdy čtrnáct dní před svou smrtí poslal do exilu své bezmocné: „Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Stalin chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“
Rozpočet na výzkum a vývoj, jak ho na příští rok připravuje vláda premiéra Fischera, počítá s výrazným škrtem pro Akademii věd, který se má v dalších letech prohloubit tak, že tuto instituci zlikviduje. Vláda startuje proces, který bezprostředně ohrozí základní výzkum. Ohrožení veřejných výzkumných institucí fungujících pod hlavičkou Akademie věd je prvním krokem na cestě, která se ubírá směrem k výraznějšímu použití peněz pro výzkum a vývoj tak, aby pod hlavičkou aplikovaného výzkumu a inovací posílily rozpočty privátních firem.
O malé efektivitě programů aplikovaného výzkumu vláda dobře ví. Jen letos dostala konkrétní v podkladové zprávě k usnesení vlády ČR č. 381 ze 30. 3. 2009 o souhrnném vyhodnocení programů výzkumu a vývoje ukončených v roce 2007. Tam se konstatuje, že na 12 projektů aplikovaného výzkumu řešených v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu připadly pouze čtyři vykázané výsledky. Dvě třetiny projektů aplikovaného výzkumu sice spotřebovaly státní prostředky, ale nevykázaly jako výsledek nic. Jsou podobné výsledky tím pravým dobrozdáním pro současné záměry, kam přesouvat finance z veřejných institucí?
Líbivě znějí hesla o potřebě přesunu financí z „akademického“ výzkumu bez krátkodobé návratnosti, do výzkumu aplikovaného s přímým dopadem do možností firem přicházet s inovovanými výrobky nebo službami.
Takový předpoklad však je chybný a zavádějící. Důvodem je určující role základního výzkumu ve vytváření nových poznatků.