Rektor Masarykovy univerzity o reformách vědy a univerzit

16. 05. 2008 | 02:25
Přečteno 9001 krát
Pozoruhodná úvaha „Reformy, politika a poslání univerzit“ profesora politologie Petra Fialy, rektora Masarykovy univerzity, byla přednesena jako hlavní proslov na letošním Akademickém dni MU. Věnuje se systémovým systémovým aspektům přípravy a provádění reforem, úloze akademické obce a svobodné akademické debaty nad jejich obsahem i tomu, jak příprava reformních kroků i související debata kolem v České republice probíhá. Na Akademickém dni se tentokrát otázkám spojených s reformami věnovaly i další dva proslovy akademiků věnované otázkám stanovení kritérií hodnocení výsledků na příkladu hodnocení právních věd a souvislostem historického úhlu pohledu na postavení a úlohu univerzit.



Petr Fiala: Reformy, politika a poslání univerzit

České vysoké školy se v posledním době staly předmětem a v menší míře i aktéry reforem výzkumného a vzdělávacího prostoru. Množství a rychlost reformních kroků, které zahájila současná vláda, je překvapující. Přinejmenším když srovnáme dnešní situaci s neochotou k nezbytným reformám přistoupit, která provázela českou politiku v uplynulých letech. Nyní jsme svědky dvou resp. tří více či méně souvisejících reforem, z nichž každá obsahuje řadu dílčích kroků, jejichž realizace nepochybně během krátké doby promění podobu terciárního vzdělávání i výzkumného prostředí v České republice a významně se dotkne podoby českých vysokých škol. Jde (1.) o reformu financování, ale i struktury výzkumu, vývoje a inovací, (2.) o reformu systému terciárního vzdělávání (nyní navrženou v Bílé knize) a také do jisté míry (3.) o transformaci fakultních na univerzitní nemocnice a s tím související změny v lékařském a zdravotnickém vzdělávání a výzkumu. Vyjmenovávám ony reformy kvůli uvědomění si jejich souvislosti a vlastně i pro ty, kteří vzdělávací a výzkumnou politiku dosud ignorovali – a často oprávněně – jako nedůležitou či dokonce reálně neexistující. Soubor těchto reforem, pokud budou v jakékoliv podobě prosazeny, změní prostředí, v němž se univerzity pohybují a promění jej tak, že si toho jistě všimnou i ti méně vnímaví k tomu, co se v okolí univerzit děje.Reformy jsou nezbytné, stejně jako je nutné, aby stát konečně vytvořil koncepci vysokoškolské a výzkumné politiky. Stát by měl definovat, co jsou jeho cíle v těchto oblastech, kdo je bude realizovat a jakými prostředky a jaké podmínky mu pro to budou vytvořeny. Reformy k tomu směřují nebo mohou směřovat. Jsou důležité také proto, aby univerzity byly schopny plnit své funkce, jež jsou dnes kombinací tradičních úkolů univerzit s jejich novými (třetími a jinými) rolemi, které vycházejí z proměny společnosti a dalších mezinárodních faktorů. Ostatně o tom jsem hovořil v minulých letech opakovaně.

Reformy ovšem přicházejí všechny najednou a s rychlostí, která nemá v jiných zemích, podobně v minulosti reformujících své vzdělávací a výzkumné systémy, obdobu. Rychlost přípravy strategických dokumentů, věcných záměrů a paragrafovaných znění zákonů je v České republice, která tuto politickou agendu dlouho podceňovala, pozoruhodná. Pochopitelně naráží na nepřipravenost mnohých, možná všech, včetně těch, kteří reformy už nějakou dobu promýšleli. A právě nepřipravenost a nedostatečná kapacita tří klíčových aktérů reforem, politiků, státní administrativy a lidí z akademického prostředí, se může stát větším zdrojem problémů, než několik špatných rozhodnutí, kterým se při přípravě reformy nelze vyhnout.

Možná to bude pro někoho překvapivé, ale nejméně vadí nepřipravenost politiků. Té se ostatně není co divit: politiků, kteří se o výzkum a terciární vzdělávání zajímají, není u nás dosud mnoho. Rád podotýkám, že většina z těch, kteří se této politické agendě věnují napříč stranami, je spjata s jižní Moravou, což jistě není náhoda. Protože však většina politiků záležitosti vzdělání a výzkumu dlouhodobě ignorovala, tak neznají skutečnou situaci na univerzitách, mají k akademickému prostředí často řadu předsudků a jsou náchylní uvěřit jednoduchým receptům. Nicméně tlak prostředí, integrační procesy, změny funkce vzdělávání a výzkumu ve společnosti, vzrůstající zájem občanů, zájem podnikatelů a investorů a mnoho dalších faktorů postupně nutí politickou reprezentaci se o věci hlouběji zajímat a uvědomit si, že vzdělání a výzkum již patří k politickým prioritám.

V tuto chvíli ovšem nepřipravenost politiků na reformy výzkumu a terciárního vzdělávání není až tak důležitá. Všechny podstatné reformy totiž iniciuje a tlačí kupředu předseda vlády, který porozuměl tomu, že tyto věci jsou klíčové a mají rozhodující význam pro budoucnost i pro úspěšnou politiku. Bez této premiérovy osobní angažovanosti by reformy v našem politickém prostředí nešlo realizovat a ona vyvažuje to, že se o tyto otázky většina politické reprezentace vlastně nezajímá. Poprvé po dlouhé době se nepoužívají jen prázdné pojmy o důležitosti vzdělání a vědy, ale dělají se nějaké konkrétní reformní kroky. Kdyby z toho všeho nakonec mnoho nezůstalo, tak už samo posílení této politické agendy a pokus o reformy přispívají k proměně politické kultury směrem k uvědomění si významu vzdělávání a vědy. A to není v našich podmínkách málo.

Úspěch reforem ovšem ani tolik nezáleží na rozhodnutí politiků, kteří k jednotlivým reformním krokům nakonec řeknou ano či ne, ale mnohem více na tom, jak budou konkrétní opatření - vtělená do zákonů a podzákonných norem - vypadat. Zde se dostáváme k druhé skupině aktérů reforem, kterou představuje politicko-administrativní aparát. V tomto případě je už situace vážnější, protože zatímco politici nastolí politickou agendu a rozhodnou o výsledku, přípravu konkrétní podoby jednotlivých opatření mají na starosti úředníci na nejrůznějších úrovních řízení.

Politicko-administrativní aparát však představuje výraznou slabinu reforem a svým způsobem i jejich ohrožení. Předchozím vývojem oslabené ministerstvo školství, které se pod novým ministrem již sice pomalu konsoliduje, nedokáže celou přípravu reforem zvládnout. Proto nakonec nebylo ani reformou výzkumu pověřeno, ač je podle zákona stále „ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj“. Všimněme si dobře této skutečnosti, je podstatná. Zatímco v minulých letech byla tendence posílit roli ministerstva jako klíčové instituce pro celý český výzkum, nyní bylo rozhodovaní o výzkumu a vývoji ministerstvu fakticky odňato a to tak důsledně, jak je to jen možné, aby se nemusel měnit kompetenční zákon. Možná se není co divit, když si připomeneme způsob, jakým ministerstvo v minulosti (ne)zvládlo přípravu operačních programů, které si i za pomoci vysokých škol vybojovalo do své gesce.

Rozhodováním o výzkumu a především o celé reformě je místo ministerstva pověřena Rada pro výzkum a vývoj, na níž z různých důvodů přešla politická moc ve vědecké oblasti. Rada ovšem není orgánem a úřadem, který by něco takového mohl dobře připravit, ale je to jen poradní orgán vlády. Je složena z lidí, kteří se věnují jiným povoláním, mají omezené časové možnosti, jsou v ní zastoupeni především reprezentanti zájmových skupin a institucí, jichž se reforma různě dotýká, část členů Rady je v ní navíc už dlouho a přitom žádné skutečné reformy nerealizovali apod. Rada nemá dostatečný aparát, má jen sekretariát na úřadu vlády, původně určený k něčemu zcela jinému než je příprava komplexní reformy. Ale právě tento sekretariát kolem jednoho člověka připravuje všechny podklady pro reformu a znění všech zákonných úprav, které se s ní pojí a to ještě v neobvyklé rychlosti, o níž jsem se již zmínil.

Jaké má tato situace důsledky? Návrhy nevycházejí z důkladných analýz, nejsou založeny na mezinárodních zkušenostech a srovnání, neprocházejí obvyklým procesem vytváření, oponování a vyvažování a jen minimálně je do nich zapojena oborově příslušná vědecká komunita (což je např. v případě metodiky hodnocení výsledků podstatné a v zahraničí naprosto samozřejmé). Kapacita týmu je malá, není to celé ministerstvo, a odpovědnost Rady je také nízká, vždyť je to kolektivní orgán složený především ze zástupců zájmových skupin. To všechno se na výsledku musí projevit.

Skutečnost, že se na některých ministerstvech nepodařilo vytvořit kvalifikovanou a stabilní administrativu zvyklou na koncepční, metodickou a analytickou práci a těšící se přiměřené personální stabilitě, má právě zde závažné důsledky.

O něco lépe, ale ne o mnoho, je na tom reforma terciárního vzdělávání, jejíž první část ve formě Bílé knihy připravil tým kolem prof. Matějů, který je tak trochu spojen s ministerstvem školství, tak trochu jde ovšem o sbor motivovaných nadšenců pro reformu, přičemž k ukotvení týmu kolem Bílé knihy do rozhodovacího systému dochází až v posledních týdnech. Bílá kniha se sice oproti reformě výzkumu vyznačuje analytickou kvalitou, ale pokud se činnost týmu nepodaří propojit s fungujícími strukturami ministerstva, tak se nápady zase nepodaří vtělit do rozumných opatření.

Obě reformy tak vlastně připravuje úzká skupina lidí (nezřídka titíž) - částečně dobrovolníci, částečně ze zájmových skupin, částečně z dotčených institucí. Přes profesionalitu jednotlivců se zde díky selhávání administrativního systému vytváří ochotničení, jaké by bylo pěkné v 19. století, ale které vyvolává obavy v době, kdy od komplexního moderního státu, který chce vše rozhodovat, také očekáváme fungující profesionální administrativu s jasnou strukturou a odpovědností.

Bez analýz, srovnávání, ale také kvalifikovaného a dostatečně silného a s jinými úřady propojeného administrativního aparátu, který věci připraví, nechá oponovat externími odborníky, poté koriguje a dovede kvalitně až do detailů legislativního procesu, je ovšem zaručení kvality a úspěšnosti reforem složité. Nestačí chtít reformu a znát její cíle (to je úkol politiků, který dnes plní), ale je také potřeba ji dovést do detailů – a pro tento výsledek zde existují minimálně ztížené podmínky.

Za podobně podstatné, ale morálně horší a ještě nebezpečnější než nepřipravenost politicko-administrativního aparátu, však pokládám selhávání části akademické obce v naplňování jejího poslání tváří tvář reformám. Náhle máme ve vedení škol a ve vysokoškolských reprezentacích mnoho reformátorů, jejichž reformní ethos spočívá v tom, že podporují cokoliv „shora“ navrženého, tak jako předtím tiše akceptovali stagnaci, když žádné reformy neprobíhaly. Absurdním vyvrcholením této mentální přeměny udržovatelů statu quo v reformátory, je jejich absolutní ztotožnění se s novými hesly a novými kroky, ztotožnění, jež je možno označit za servilní a také za naivní. Důsledkem toho je, že ti, kteří to s reformami myslí vážně, kteří k nim již dříve veřejně vyzývali, zabývali se vysokým školstvím a výzkumem v mezinárodním kontextu, kteří reformám přejí, ale chtějí, aby byly kvalitní a domyšlené, a proto jejich jednotlivé aspekty kritizují, jsou okřikováni a „házeni do jednoho pytle“ s permanentními odpůrci jakýchkoli změn. Zažil jsem to v poslední době několikrát, nejvýrazněji, když jsme s rektorem UK připravili připomínky k reformě výzkumu a chtěli dosáhnout jejich vypořádání. Nebyli to politici, byli to kolegové z univerzit, kteří nám říkali, ať na tom netrváme, ať se takto neozýváme a nedráždíme, dokonce s argumentem, že se pan premiér bude zlobit a nepřidá nám peníze z rozpočtu. Jestliže takto uvažují a jednají reprezentanti akademické obce, pak se nemůžeme divit, že nás politici neberou vážně - spíše se můžeme divit, že se s námi ještě baví.

Každá politické reforma vyžaduje pro své prosazení určité politické zjednodušení, vtělení do srozumitelných hesel a důraz na věci, které dříve nebyly tolik zdůrazňovány. Tyto reformy proto hodně hovoří o aplikovaném výzkumu, nejlépe průmyslovém, o transferu technologií, o inovacích, o excelentním mezinárodním výzkumu, o třetí roli univerzit, o soukromých prostředcích, které vysoké školy získají, o manažerech v čele vysokých škol apod. Ze vším z toho lze souhlasit a sám jsem již před několika lety mluvil o tom, že také to musejí univerzity dělat, že jsou to jejich nové funkce a že je potřeba, abychom se tímto směrem proměňovali. Ale ve chvíli, kdy na reformy nepřipravené prostředí uvěří, že toto jsou hlavní či dokonce jediné cíle univerzit, a že se máme na univerzitách řídit pouze aplikacemi, transferem, excelencí, inovacemi a přáním průmyslových podniků, tak budu první, kdo bude zdůrazňovat, že tomu tak není.

Univerzity mají jedinečnou roli v tom, že to jsou jediné instituce, které vyváženě propojují vzdělávání a výzkum. Proto je a musí zůstat veřejným zájmem posílení klíčové role univerzit ve vzdělávání a vědě a tato jejich funkce nemůže být zpochybňována přílišným tlakem na aplikovaný, průmyslový výzkum, na patenty, transfer technologií, přímý přínos podnikové praxi, protože to jsou jen další, nikoliv bytostné aspekty činnosti univerzity. Stejně tak by mělo kritické důsledky špatně nastavené kritérium „výzkumnosti“, pokud by se stalo jediným měřítkem prestiže a mělo by vést k přílišné preferenci výzkumu nad výukou v rámci univerzity. Ohrožení kvality vysokoškolského vzdělávání neplyne z rostoucího počtu studentů (který lze zvládnout adaptací pedagogických metod), ale z nedostatečné pozornosti výuce a její koncepci. Podcenění vzdělávací funkce univerzity v reformách by mohlo mít zásadní dopad i na přípravu absolventů z hlediska jejich schopnosti používat nejpokročilejší technologie, pracovat s výsledky výzkumu a vývoje a aplikovat je - a to přece jde i proti skutečným zájmům trhu práce a podnikatelů. Přílišný důraz na podřízení výzkumu zájmům aplikační sféry ohrožuje roli univerzity v oblasti re-produkce základů vědění, vždyť pouze kvalitní základní výzkum umožňuje přistoupit k aplikacím.

Rozhodujícím bodem transferu znalostí a nezpochybnitelným veřejným zájmem jsou studenti - ti musejí získávat kvalitní vzdělání napojené na výzkum, aby byli schopni obstát na pracovním trhu. Zde uspějí nikoliv jen proto, že jsou schopni dělat cokoliv, ale i proto, že jsou díky svému vzdělání schopni pracovat s nejvyšším poznáním a nejlepšími technologiemi. Tuto vzdělávací úlohu univerzit musíme mít stále na paměti při uplatňování jakékoliv reformy. A v tomto kontextu musíme také konstatovat, a to hodně nahlas, že odejmutí peněz na specifický výzkum a klesající příspěvek na jednoho studenta, nyní již klesající nejen reálně, ale i nominálně, jsou principielními chybami, špatnými rozhodnutími, která budou ztěžovat úspěšnost jakékoliv reformy terciárního vzdělávání.

Stejně tak to přece musejí být na prvním místě univerzity, kdo budou zvedat hlas proti zvolené mechanistické a nepodložené metodice hodnocení výsledků vědy, podle níž se nyní mají rozdělovat všechny institucionální prostředky na výzkum. Jak se peníze podle resortů rozdělí, nemůže přece spočívat na nějaké pseudometodice, ale je to primárně politické rozhodnutí. A potom mají přijít oborově kompetentní komise, jež prostředky rozdělí podle kvality v rámci jednotlivých skupin oborů, podle kritérií, která jsou oborově platná. Představa, že všechny veřejné prostředky na institucionální výzkum budou od shora dolů rozdělovány podle bodů přidělovaných všem podle anglosaských scientometrických kriterií platných pro některé obory a navíc preferující jednu komerční databázi, a že takové rozdělení peněz zajistí zlepšení vědy – tato představa je tak naivní, až je nebezpečná. Může ohrozit celé skupiny oborů, které jsou pro rozvoj národní společnosti stejně důležité, jak ty zdánlivě úzce spojené s ekonomickou prosperitou. Ale toto zdůrazňovat a podobné nápady odmítat, je přece především rolí univerzit a ne úlohou politiků. Jak to ostatně mají vědět, když jim to neřekneme, a když naopak přikyvovači mezi námi budou tvrdit, že právě takto je to správně a kdo to tak nevidí, je nepřítel reforem a málem i státu?

Před několika lety jsem o univerzitách řekl, že chceme-li zachovat svou identitu, musíme se měnit. Dnes k tomu musím dodat, že když se měníme, tak to dělejme tak, abychom svoji identitu a své hlavní funkce a poslání zachovali. Právě v kontextu reforem si musíme znovu uvědomit naše jedinečné (protože nikým jiným nerealizovatelné) úkoly v propojování vědy a vzdělávání a přemýšlet nad tím, jak je co nejlépe plnit. Veřejnost a politická reprezentace oprávněně požadují po univerzitě výkon, ale univerzita má povinnost usilovat o to, aby kritéria výkonu byla rozumná a obecně prospěšná.

A je tu ještě jedna věc, která je důležitá. Univerzity jsou tradičně nezávislé a jejich autonomie v akademických činnostech je cenná ve veřejném zájmu. Nezávislost univerzit je důležitá i proto, že univerzita má být centrem kritického myšlení založeném na metodologicky a teoreticky podepřených analýzách a toto kritické myšlení se má projevovat ve výzkumu, ve vzdělávání, ale i obecně v sociálně-kulturní oblasti. Právě toto kritické myšlení je přece jedním ze zdrojů, z nějž se odvozují přístupy, hodnoty, ctnosti a nakonec i občanská loajalita jako důležité výstupy z učení na univerzitě. Proto přece musíme kriticky zkoumat, co je nám předkládáno, a to i tehdy, když s principem věci souhlasíme. Pokud budeme jen pasivně přikyvovat jakémukoliv nesprávnému nápadu politiků a úředníků, byť sebelépe míněnému, tak jednáme proti veřejnému zájmu, protože jednáme proti principům a ethosu univerzity.

Závěr bych rád připomenul mnou oblíbený Kierkegaardův výrok, že kdo se ožení s duchem doby, bývá brzy vdovcem. Pokud se s duchem doby příliš spojí univerzity, pak ztrácejí svoje opodstatnění a selhávají ve svém úkolu. Nebude si jich vážit politická reprezentace, veřejnost, ale posléze si univerzity nebudou vážit ani samy sebe. A to platí i při akceptaci reforem. Kdo jiný, když ne univerzity, by měl kompetentně a sebevědomě přispívat k jejich vylepšení a požadovat, aby obsahovaly vše, co je pro rozvoj vzdělání a výzkumu klíčové? Dělejme to tedy, jinak neohrozíme jen reformy, ale ohrozíme svoji důvěryhodnost a v konečném důsledku také budoucí kvalitu vzdělávání a vědy v naší zemi.

(Text projevu předneseného rektorem Masarykovy univerzity Petrem Fialou na Dies Academicus 2008, Brno 13. 5. 2008)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Northern Lights napsal(a):

Dobrý den.
Někde se ztratil můj komentář... Byl prostý a jasný. Psal jsem že senátoři kryjí rasistku.
16. 05. 2008 | 09:02

jirizlatuska napsal(a):

To jste uz psal i jinde, kde jsem s Vami ostatne souhlasil. Tady to s tematem opravdu nema co delat ani vzdalene, netyka se to ani autora (neni to senator).
16. 05. 2008 | 09:17

Al Jouda napsal(a):

Nejen ten, kdo se spojil s duchem doby, bude brzy vdovcem. Dojde i na toho, kdo se spojil s ODS !
16. 05. 2008 | 10:38

Ivan napsal(a):

Tento článek, více jak věcný mi připadá poplatný. Domnívám se, že závěr hovoří za vše.
16. 05. 2008 | 11:30

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane senátore,

bloger nesmí mazat diskusní příspěvky pod svými texty (viz. Kodex blogera, který jsem Vám při založení blogu zaslal http://blog.aktualne.centru...). To mohu dělat jen já (viz ad 1. Nezávislost blogera a obsah blogu).

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
16. 05. 2008 | 11:46

prirodovedec napsal(a):

Dva velmi zajimave texty. Zaslouzi si jiste hlubsi zamysleni a rozbor. Editore, co myslite, dockate se? :)

Je tu zatim ticho, zrejme pred vikendem. Mozna ale to ticho take odrazi to, jaky je vztah k problemu vzdelavani a vedy mezi zdejsimi diskutujicimi. A jak reformy VS a vedy vlastne nikoho nezajimaji. Zajimava interpretacni moznost. Co myslite?
16. 05. 2008 | 12:02

stejskal napsal(a):

Pane přírodovědče, Vy mne nenecháte vydechnout ;-)

Trochu jsem se v těchto dnech věnoval tomu, abych rozproudil diskusi o srbských volbách (pánové Dienstbier, Urban a další), ale nezadařilo se.

Bílou knihu Vám tu zkritizoval pan docent Havel. Musím říct, že téma školství se na těchto stránkách dokáže docela dobře postarat samo o sebe ;-). Věnuji proto více pozornosti podněcování diskusí o jiných, podle mého názoru neméně důležitých a zajímavých tématech ;-)

Včera jsem si dopisoval s panem profesorem Matějů. Už delší dobu jsme domluveni na blogu. Moc se omlouval, má toho hodně, ale prý "naskočí". Je na co se těšit ;-)
Takže nebojte, na školství jsem nezanevřel ;-)

Libor Stejskal
16. 05. 2008 | 12:19

jirizlatuska napsal(a):

stejskal: Pod SVYM textem bych si to samozrejme nedovolil. V pripade evidentnich plivancu spadajici pod specifikaci mazani pred texty v diskusi pod textem, kde vuci skutecnemu autorovi citim prislusnou odpovednost za to, ze jsem jeho text dal do primerene kultivovaneho prostredi. Mozna jsem udelal chybu, ze jsem sem primo cizi texty dal, ale za situace, ze editor nereagoval dost rychle :-), jsem vyuzil moznosti, kterou jsem pri cteni kodexu (neni to _muj_ text) nepovazoval za zapovezenou.

Tenhle muj prispevek si ale zaslouzi byt smazan, tematu Fialova textu se netyka ani vzdalene.
16. 05. 2008 | 12:20

stejskal napsal(a):

Pane senátore,

rozumím Vaší snaze být korektní vůči Vámi citovanému autorovi.

Nicméně musím trvat na tom, že zmiňovaný Kodex ŽÁDNÉ výjimky nepřipouští.

Byl bych velmi nerad, kdyby se něco podobného mělo na těchto stránkýách stát precedentem (jistě pochopíte, že nemohu případným dalším blogerů vysvětlovat, proč někdy něco toleruji a jindy ne. Stejně tak nestanovuji lhůty, do kdy zasahuji, nemluvě o tom, že zásahy do diskuse po mně ani můj nadřízený nikdy nevyžadoval - nemám je v popisu práce; udržování takto nastaveného diskusního prostoru je mojí čistě osobní aktivitou ;-)

Pro Vaší informaci: inkriminovaný výkřik o údajném rasismu jsem jako spam před několika hodinami mazal pod posledním blogem pana Kožušníka.

Mějte se hezky a v diskusi prosím za žádných okolností nic nemažte ani neupravujte. Děkuji.

Libor Stejskal, editor blogů

P.S. Dostal jste můj mejl z počátku tohoto týdne?
16. 05. 2008 | 13:48

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Vasjo,

Vaše poznámka mi přišla velmi nevkusná. Proto jsem ji smazal (aby třeba někdo nechtěl házet na pana senátora).

Libor Stejskal
16. 05. 2008 | 14:26

koroptev polni napsal(a):

No pekny blabol... Prijde mi, ze kdyz rektor narika, ze hodnoceni vyzkumu podle publikacni a "aplikacni" aktivity znevyhodnuje university, tak to ma podobnou logiku (potrefene husy) jako kdyz prislusnici nejmenovaneho etnika berou vydavani casti socialnich davek ve forme poukazek na potraviny za rasismus :-)

Na nekterych universitach (ale zdaleka ne na vsech) jsou spickove vedecke tymy a pokud budou fakulty tyto tymy podporovat na ukor neproduktivnich, tak na tom (aspon casem) budou v tom hodnoceni velmi dobre. Reforma jde jednoznacne spravnym smerem a lidi typu Prof. Zlatusky (ktery ma na ISI Web of Science ze svuj cely zivot pouze 2 zaznamy) ji snad nezastavi.
16. 05. 2008 | 15:01

hovno napsal(a):

Diskuze zatim teda nic moc. Senator a editor si vymenuji nazory... Tak ja bych prihodil neco maleho, nez se pujdu ozrat. Jako kazdy patek :-)

Hezky clanek, pane senatore. Velmi dobra a jemne podana kritika. Nesouhlasil bych tady jenom s jednou malou vetickou:
A potom mají přijít oborově kompetentní komise, jež prostředky rozdělí podle kvality v rámci jednotlivých skupin oborů, podle kritérií, která jsou oborově platná.
Predevsim bych se chtel zeptat, kde sezenete takove oborove kompetentni komise. Problem Ceske Republiky je v tom, ze je to strasne mala zeme. V takove komisi bude asi kazdy znat kazdeho. Podle me bude mit takova komise tendenci si penize tak nejak rozporcovat, aby se na vsechny dostalo. Mozna vynechaji ty, kteri v komisi nesedi. Takhle to v Cechach zatim proste funguje a nemyslim, ze by se to po reforme zmenilo. Neco jako konkurence nebo rivalita zatim neexistuje.
Ve svem clanku jste kritizoval akademickou obec jako pritakavace a podobne. (pamatuji si neco jako Kdyz do toho budeme Topolankovi rypat, tak nam neprida). Z takovych lidi chcete vybirat komisi, ktera bude pridelovat penize? Preji hodne uspechu.

Pokud jde o muj nazor, tak by mela byt presne nastavena pravidla hodnoceni. Neco jako kdyz udelam tolik prace, pak dostanu tolik penez. Vy navrhujete nasledujici: Ja budu rok pracovat, pak prijde komise a rozdeli penize.
Cesi maji zatim v povaze hluboce zakorenenou zavistivost. Pokud ja pracuji vic nez lidi v komisi a mam lepsi vysledky (treba ve forme publikaci), tak neocekavam objektivni oceneni sve prace.

No, to by bylo asi tak vsechno. Abych to shrnul, navrh s temihle komisemi mi zavani korupci, klienetelismem, nebo jak se tomu rika.
Preji hezky vikend.
16. 05. 2008 | 15:28

Northern Lights napsal(a):

Pane Stejskal ten "údajný výkřik" o rasismu jsem psal já. A budu tak činit a upozorňovat pod každým blogem jakéhokoliv senátora.Nestrpím totiž žádný projev rasismu , natož pak od vládních představitelů.
Hezký den
17. 05. 2008 | 09:07

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Northern Lights,

také mně jsou všechny projevy rasismu z duše odporné a kdykoliv se objeví na dané téma nějaký příspěvek, prakticky vždy se zapojuji do diskuse.

Nicméně text pana senátora nemá s rasismem vůbec nic společného, a tudíž lze Váš vstup oprávněně považovat za spam.

Výroky senátorky Liany Janáčkové (na něž narážíte) považuji za odporné, ale jsem nucen trvat na dodržování zdejších pravidel. Proto budu podobné, s tématem nesouvisející výkřiky mazat. Zvažte, zda Vám stojí za to psát něco, co poměrně tychle z diskuse opět zmizí.

Jinak přeji příjemnou, korektní a věcnou diskusi.

Libor Stejskal
17. 05. 2008 | 10:28

Charlie napsal(a):

pane senátore Zlatuško

zamyslete se, prosím, nad rozsáhlostí textu Vašich jinak skvělých příspěvků.

Díky
17. 05. 2008 | 10:56

Lew napsal(a):

Vážený pane rektore.A to nebyla z odborného hledika zadána jediná dipl.práce, studie,analýza na univerzitách na toto téma??Právě akademická obec by měla sama něco dělat a ne plakat nad roztříštěností reformy.Víte kolik to zase bude stát s nejasným až tristním výsledkem, jako vše co se zde odehrává?Copak nelze stanovit základní kroky, jak se o nich zmiňujete v čase( -20 až + 5 let)?Vždyť právě na VŠ se to učí.Abychom vyléčili, musí být anamnéza,diagnóza,prognóza a terapie.Když klekne mašina,musím stanovit druh a rozsah poškození,navrhnout a zajistit opravu,rozjet zkušební provoz a pak můžu juchat.Finančně umí vyčíslit (+,-)každý praktik.Tak právě Vy na tomto místě spolu s dalšími něco dělejte, oponujte konkretně,navrhněte a projednejte na akad.půdě návrhy řešení,Vy máte ty nejlepší možnosti jak syst.a nadčasově řešit,zadejte studentům srovnání ve světě apod,apod.
04. 06. 2008 | 22:32

panerai watches napsal(a):

That what you say help me greatly. Many thanks.
08. 03. 2010 | 09:46

rolex watches napsal(a):

Through the article, I think the owner must be a very wise person
08. 03. 2010 | 09:47

tag heuer link napsal(a):

Good recommended website.
12. 03. 2010 | 09:27

tag heuer monaco napsal(a):

I am looking forward for the next updates of your awesome worship. It would be great if you have other great things just like this. I really love it. Thanks!
12. 03. 2010 | 09:29

cartier cpcp napsal(a):

happy to come here
24. 03. 2010 | 05:37

cartier ballon blue napsal(a):

TU water fish known, is also the source of happiness.
25. 03. 2010 | 04:49

cartier cheap napsal(a):

It would be great if you have other great things

just like this. I really love it. Thanks!
25. 03. 2010 | 06:13

cartier libre napsal(a):

They weren't looking to make a lanieres political statement or to be pioneers of gender liberation.
26. 03. 2010 | 09:04

cartier love napsal(a):

TU water fish known, is also the source of happiness.
27. 03. 2010 | 06:12

sesli sohbet napsal(a):

Thank you for your sharing.! <a href="http://www.yuregininsesi.com" title="seslisohbet, sesli sohbet" target="_blank">sesli sohbet</a> <a href="http://www.yuregininsesi.com" title="sesli chat, seslichat" target="_blank">sesli chat</a>
29. 03. 2010 | 23:49

Prearkalo napsal(a):

<a href=http://paydayloansnow24h.com/#bblog.aktualne.centrum.cz>payday loans</a> - <a href=http://paydayloansnow24h.com/#ablog.aktualne.centrum.cz>payday loans</a> , http://paydayloansnow24h.com/#sblog.aktualne.centrum.cz payday loans
05. 09. 2012 | 06:44

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy