Ministr školství Mikuláš Bek odůvodnil v rozhovoru nutnost úspornějšího rozpočtu ve školství tím, že občané si nepřejí vyšší daně, a bez toho zvýšit platy učitelů není možné. Jistě dobře zformulovaný argument a zdá se, že o problému s komunikací a vysvětlováním kroků vlády v tomto případě nemůže být řeč. Argument je možno jistě použít i pro jiné oblasti (úspory), je však pravdivý?
„Věř a víra tvá tě uzdraví“, praví biblická moudrost. Bohužel, ne vždy však víra ke zlepšení našeho zdravotního stavu postačuje.
Někdy se v souvislosti se „zabržděným“ rozvojem v naši zemi můžeme setkat s názorem, že je třeba kulturní či mentální posun české společnosti. Pokud tento předpoklad přijmeme, spojitost s oblastí vzdělávání (a přístupu k němu) se přirozeně nabízí.
Je snaha o větší zdanění miliardářů závist, nebo spíše snaha přiblížit se více principu zásluhovosti?
V 90. a nultých letech jsme se učili dívat na svět (a společnost) pohledem ekonomiky. Tento způsob uvažování nabízel nejen vysvětlení toho, proč dochází k inflaci nebo ekonomické stagnaci (či růstu), ale též vysvětlení lidských motivů a koncept lidské svobody (realizované prostřednictvím volného trhu) a spravedlnosti (zásluh), i toho, jak chápat hodnoty nebo oblast politiky.
Pravicová vláda je přirozeně opět pro levicově uvažujícího člověka (i národní hospodářství) pohroma. Nicméně v její kritice by se měl snažit o objektivitu.
Co stojí za poklesem důvěry v liberalismus (a liberální strany) v západních (a postkomunistických) společnostech? Populismus, „kulturní války“ a ztráta azimutů umožňujících orientovat se v záplavě informací nebo spíše ekonomika?