Už ve chvíli, kdy kandidáti přinášeli na vnitro v bednách podpisy občanů, „vsadila“ profesorka Nerudová na své křestní jméno Danuše. Z obalů beden zářilo červení a v kampani se stalo nepřehlédnutelné.
Z televizních zpráv jsme se mohli dozvědět naprosto šokující informaci, že Ministerstvo vnitra se dostalo do hledáčku Národní centrály boje proti organizovanému zločinu!
Ministr Jurečka, jenž na svém čtyřkřížkovém hrbu nese přetěžký resort práce, k němu ještě sociální věci a navíc pak plnohodnotně zaskakuje na životním prostředí, bude nejméně další měsíc takto nelidsky přetěžován dál.
Z dobře informovaných kruhů měla prý údajně uniknout informace, že vláda na příštím zasedání projedná další z antidiskriminačních opatření z dílny ODS.
Strážný v recepci telefonuje na sekretariát a tajemníkovi zdůrazní, že naléhavě potřebuje konzultovat s ministrem důležitou otázku.
Po čtyřiadvaceti hodinách od opakovaného příslibu předsedovi koaliční strany, že brzy navrhne prezidentovi, aby na uvolněný post ministra jmenoval politika, kterého předseda doporučuje, premiér překvapivě od dohody „cukl“.
Značné pobouření premiérů Slovenska, Polska a Maďarska měl prý vzbudit v Košicích na schůzce zemí V4 předseda české vlády Fiala.
Debata prezidentských kandidátů, kde opět chyběl Andrej Babiš, se blížila pomalu ke konci. Moderátor chtěl atmosféru plnou velkých slov a stejně velkých obecností aspoň v té chvíli trochu „polidštit.“
„A tohle je faktura za lino ve vašem bungalovu - a máte tu taky účet za rozvod,“ upřesňoval prezidentův tajemník, když hlavě státu podával lejstra a ukazoval, kam se má podepsat.
Vladimir Putin nepropadá depresím z údajně neúspěšné odnacifikační mise na Ukrajině. Prý je přesvědčen o tom, že žádný z jeho předchůdců v čele impéria by vzhledem k okolnostem neoperoval v prostoru od věků podřízeném Petrohradu či Moskvě, lépe.
V lánském zámku by se mohl odehrát - ovšem čistě hypoteticky - následující vyfabulovaný rozhovor mezi prezidentem Zemanem a jeho mluvčím Ovčáčkem, kdy hlavě státu právě shrnuje klíčové mediální informace.
V jedné z chodeb jednoho paneláku v jednom městě jsme dost možná mohli zaslechnout jeden sousedský rozhovor.
Ozývají se hlasy, které se uštěpačně vyjadřují k apelům a stanoviskům, s nimiž aktuálně a bez zbytečného odkladu v souvislosti s večerním dopadem cizí rakety na polské území přišli na sítích politici i novináři.
Ministerstvo vnitra začalo prosívat přihlášky do volební soutěže o křeslo prezidenta republiky. Kádrové předpoklady úřad neřeší.
Německo pohoršila „jednohodinová aféra“, kdy občerstvovací řetězec – prý vinou umělého inteligenta – nabídl svůj křupavý produkt ve spojení s tzv. Křišťálovou nocí.
Béda a Liduš se nemohli shodnout na tom, co si v sobotu večer pustí v televizi. Mají sice dva přístroje, ale jenom ten v pokoji má velký obraz, v kuchyni je bedna prťavá.
Opět jsme se jedenáctého listopadu probudili do počasí, které ani trochu nepřipomíná Ladovo zobrazení dne, kdy jmeniny má Martin. Podle světce, který by právě dnes měl přijet na bílém koni, ale nepřijel!
Pro uklidnění velkobankéřů a velko energetiků je dobré připomenout, že „válečná daň“, jak premiér emotivně označuje „stažení“ údajně nepřiměřených zisků od podnikatelských subjektů, není žádnou novodobou vymyšleností.
I když dvacet jedna uchazečů o post prezidenta jistě Ministerstvo vnitra zcela apoliticky proseje na minimálně polovinu kvůli administrativním nedostatkům, i tak to bude číslo úctyhodné.
„Ale já bych do toho souboje s generálem šel,“ údajně vysvětloval expremiér své ženě Monice, proč na výzvu nereagoval,“ kdyby to ovšem bylo na férovku.“
Proslulý cestovatel Matěj Brouček dokázal v rekordním čase překonat vzdálenost mezi Vikárkou a Měsícem, ale i bez problémů se po pár pivech přemístit do 15. století. To ví každé dítě.
Představme si neskutečnost, že patnáct let po říjnovém převratu, jímž je míněn vznik republiky v osmnáctém roce, by se odehrál následující dialog mezi presidentem Masarykem a jeho věrným souputníkem Benešem.
Osmadevadesátiletý expremiér socialistického Československa Lubomír Štrougal by se musel dožít bezmála stovky, aby mu, od této chvíle za rok a půl, zkrátili důchod podle Jurečkovy novely.
Národní rozpočtová rada na výzvu vlády, a v tom je ten paradox, vypracovala pětadvacet podložených doporučení, jak se v hodině dvanácté vyhnout řecké cestě k bankrotu.
Jednání poloviny české vlády a celého premiéra v Kyjevě kromě nepopiratelné propagační a solidaristické funkce ukázalo ještě jednu věc, a to možná nejzásadnější-kde by bylo možné stát zeštíhlit.
„Pane ministře, pane ministře,“ volal styčný důstojník v Kyjevě na Víta Rakušana, nastupujícího právě do obrněného autobusu, jenž měl odvézt české ministry na nádraží po skončení jednání s ukrajinskou vládou, “něco pro vás mám.“