Ministr zdravotnictví Heger a pražský primátor Svoboda zveřejnili záměr převést čtyři státní nemocnice, spravované od revoluce přímo ministerstvem zdravotnictví, na hlavní město Prahu. Jde o Bulovku, Homolku, Ústav pro matku a dítě v Podolí a Thomayerovu nemocnici.
Nečasova vláda přežila hlasování o nedůvěře, ale je to jenom dočasný úspěch. Vládní poslanci to nejspíše cítili sami, když „vítězství“ ve sněmovně doprovodili jen velmi rozpačitým potleskem.
Málokdo si umí plně představit, co znamená věta, kterou ČSSD po velkém naléhání konečně vymámila z premiéra Petra Nečase při sněmovních interpelacích na téma ohrožených evropských fondů: „Byly pozastaveny platby v rámci celého systému operačních programů.“ To znamená, všechno.
Vláda už nemůže přehlížet, že se společnost změnila. Je to už podruhé v krátkém čase, kdy se plní náměstí nejen v Praze.
Možná si taky pamatujete scénku z české divadelní klasiky Hospoda na mýtince: Vězeň Kulhánek se zakousne do chleba. „Bože, to je dobrota. Já jsem, pánové, dvacet let nic podobného nejedl. Dostávali jsme jen vodu a skývu z pilin. Jenom na Štědrý den nám vždycky přinesli jablko a na Štěpána, podle vězeňského řádu, jsme ho zase museli vrátit“.
Drtivé vítězství slovenské sociální demokracie ve sněmovních volbách povzbudilo českou levici a vyděsilo českou pravici. Tomu se nelze divit. ČSSD v předvolebních průzkumech dlouhodobě vede. K tomu se přidávají i další jednoznačné signály, že česká veřejnost má pravicových pokusů na lidech opravdu dost.
Vláda Petra Nečase, která o sobě tvrdí, že je vládou „boje proti korupci“, má ve svých řadách ministra práce a sociálních věcí Drábka, který během loňského roku vyměnil dodavatele softwarových aplikací pro úřady práce bez výběrového řízení. Jde přitom o dodávky za stovky milionů korun ročně. Podle zdrojů Mf DNES do projektu jen v roce 2011 putovalo 349 milionů korun. Tytéž noviny dokonce napsaly, že kolabující nové systémy úřadů práce budou stát víc než staré.
Česká republika je jedinou zemí v Evropské unii (z těch, jež mají příslušnou legislativní úpravu), která od roku 2007 nezvýšila minimální mzdu. To je ostuda, byť jen další v pořadí. Tahle je však snadno odstranitelná. ČSSD vyzvala vládu Petra Nečase, aby v červenci zahájila postupné zvyšování minimální mzdy ze současných neudržitelných 8000 korun hrubého v krocích po 400 nebo raději 500 korunách ročně.
„Pokud by byl tento plán naplněn, pak půjde o výrazný zásah do životní úrovně občanů. S razancí, kterou si dosud nechtěli vůbec připustit, či si jí nedovedli dokonce ani představit,“ píší analytici největší odborové centrály na stránkách www.cmkos.cz o další vlně škrtů, jejíž první návrh projednávala porada ekonomických ministrů na konci února.
Na občany se valí další vlna drsných vládních opatření, protože státní zadlužení se znovu dostává za hranice původních optimistických plánů. Bude třeba vyškrtat skoro 24 miliard korun, aby schodek státního rozpočtu nevystoupal ke 130 miliardám.
Bohužel je to tak. Významní představitelé vládní koalice občanům lhali jak před parlamentními volbami, tak při prosazování tzv. vládních reforem na podzim roku 2011. Tato malá rekapitulace to velmi jednoduše a stručně dokládá.
Je to přiznání krachu, nebo Nečasova vláda dosáhla svého? Je to dílo neschopných, nebo všeho schopných?
Tak dlouho nás pravicová vláda varovala před řeckou cestou, až zjišťujeme, že jí během krátkého času vlastní dluhy přerůstají přes hlavu. Zachraňovat to mají znovu důchodci, rodiny s dětmi, vyšší DPH, škrty, které nás srazí do další spirály poklesu.