Už v dubnu, půl roku před volbami si byl šéf Pirátů tak jistý tím, že on to bude – a nikoli Fiala či Babiš – kdo se usadí ve Strakovce, že se podle toho zařídil.
Při ranním zasedání kabinet schválil ministru Vojtěchovi argumenty, jimiž má soudu zdůvodnit nezbytnost všeobecné povinnosti nadále všude nosit respirátory, s výjimkou nemocných s povrzením od lékaře, (viz ZDE) a nepodléhat líbivým britským rozvolňovacím výstřelkům.
Premiérovo gesto „odměnit“ očkované volnem, jehož finanční dopady půjdou na vrub daňových poplatníků i soukromých firem, vyvolalo protichůdné reakce.
Zatímco očkovaní přijali dáreček s uspokojením, neočkovaní protestují a tvrdí, že jde o hrubý psychický nátlak právě na ně, aby se kvůli placenému volnu nechali také očkovat.
Ale věc má i jiné háčky, o nichž se mluví.
I pod respirátorem bylo na ministru Vojtěchovi poznat, že už má všeho dost. Kolega Havlíček to s účastí zaznamenal, a začali si mezi sebou špitat.
„A co budeme rozdávat my?“ ptal se vyčítavě předseda Hamáček na schůzi nejužšího vedení strany, když se dočetl, že Piráti budou na setkání s voliči nabízet nanuky.
O prezidentovi Zemanovi je díky každoročnímu zájmu médií dostatečně známo, že už dvacet let, den co den, během své letní dovolené podniká na gumovém člunu plavby po Veselovském rybníku.
Po právě dokončeném repasování obličeje si věčná kráska vyslechla otevřená slova pana primáře. Jeho klientkou je už od dob, kdy přišel na kliniku hned po atestaci, jako nadějná mladá posila týmu, co nestíhal.
Poměrně nesourodá dvojice – mladší korpulentní „mamina“ v šátku na hlavě a mladý štíhlý černovlasý fešák, jako vystřižený z amerických filmů, ale s placatou čepicí prvorepublikového proletáře a s brýlemi od nebožtíla Holzmanna – přišli do sídla obchodního řetězce.
Pro Miloše Zemana bylo středeční jitro výjimečné. Po týdnech psychického napětí kvůli usnesení Fischerova senátního výboru, že není příčetný a tudíž schopný výkonu funkce, došlo totiž k radikálnímu obratu, a mohl proto už klidně spát.
Vůči Zelenému plánu, který počítá s likvidací všeho, co v Evropě produkuje emise, se u nás strhla vlna odporu napříč politickým spektrem, s výjimkou vstřícných Pirátů.
Trochu jsem si zaklikal na serverech německých agentur a portálech tamějších novin, avšak marně jsem hledal něco, co by mi připomnělo naše staré dobré Česko.
Alternativní historie je „dějepisci“ nahlížena s despektem. Jako něco nepatřičného, neseriózního, co do oboru postaveném na faktech, a nikoli na fantazírování, vůbec nepatří. Přitom čtenáři naopak mají alternativu rádi.
V posledních dnech i hodinách neutichá vzrušená diskuse kolem Zeleného plánu Evropy. Proti jeho údajně zbrklému zavádění horlí svorně předvolebně levice s pravicí.
Ministr Vojtěch ve srovnání s premiérem je literární břídil, který se zmůže tak akorát na dopis pojištěncům, aby se nechali očkovat, zaslaný ovšem šmahem všem, i těm, co mají očkování už dávno za sebou.
Ačkoli po záměrně medializovaném očkování „mladého“ Babiše se z příkazu premiéra museli před kamerami nechat očkovat všechny děti ministrů starší dvanácti let, což v reálu znamenalo i usedlé čtyřicátníky, je to málo.
„Tak, jak bylo?“ ptal se opálený Franta ještě opálenějšího Jaromíra v pondělí ráno v office, když si dávali první kávičku.
Komenského poučení, že kvaltování není vhodné pro člověka, ale - řečeno korektně - pro boží hovádko, se právě teď naplňuje ve vrchovaté míře.
V centrále ODS bylo o víkendu rušno. Probíhalo fotografování volebních lídrů na plakáty. Napilno měli maskéři a parukáři, kteří nahrubo vylepšovali vzhled aktérů.
Známá literární pivnice má nového hostinského. Ten se teprve sžívá se stálou klientelou. Patří mezi ni například vysloužilý agent politické policie, který dnes jako důchodce provádí pro jistou agenturu průzkumy veřejného mínění.
To, co se nedávno schválilo ve sněmovně, totiž umožnění manželkám, aby příjmení přijaté po manželovi nemusely přechylovat (ová) a jmenovaly se jako on, tedy v mužském rodi - pokud budou chtít, bylo před devadesáti lety údajně předmětem bouřlivého jednání tehdejšího parlamentu.
Ale samozřejmě, ochuzení pro voliče to je, když se tu objevily hned dvě volební koalice, které sdružily pět parlamentních stran z devíti.
Detektiv protidrogové jednotky z Detroitu Harry Hrzerbicek, hovořící slušnou češtinou, protože jeho rodiče dali kdysi ČSSR vale, ale v Americe mezi sebou mluvili česky, byl už čtvrtý den na stáži v pražské kriminální centrále.
Přes Rumburaka, Sůl na Zlato, Psí život, ale i Doktora z venkova a také Trolly nebo Prince, který měl o kolečko víc, se v televizích dostalo i na Jana Husa.
Díky silnému odhodlání Cyrila a Metoděje upevnit víru ještě nedávno pohanských národů budoucí koruny české, máme dnes u nás státní svátek - nejenom Den slovanských věrozvěstů, ale i den pracovního klidu.
„Šéfe, četl jste o synovi prezidenta Bidena, jak se dal z ničeho nic na malování olejů, a obrazy teď prodává za půl milionu?“ ptal se Ovčáček prezidenta, a bylo patrné, že má něco za lubem.
Předvolební tanečky doznaly po jisté době změny. Ačkoli pirátský Primoballerino Bartoš se snažil už teď vžít se plnohodnotně do role premiéra a obrážel, zejména v Bruselu, kde koho, domácí publkum to patřičně neocenilo.
„Tak už jsme konečně z Afghanistánu odtáhli, co tomu říkáte, pane?“ zeptal se muž dobrosrdečné tváře s čepicí pamatující ještě „velkou válku“, šedovlasého sedmdesátníka s cigaretou, který byl rovněž „zaparkovaný“ na invalidním vozíku v hradní zahradě, a také momentálně bez doprovodu.