Prezident republiky asi po půlhodinové jízdě ze společného zasedání s hejtmany v jistém krajském městě špitl k vedle sedícímu bodyguardovi: “Tady, někde, kdyby..“
Souznění mezi prezidentem a předsedou socialistů v otázce odmítnutí státního rozpočtu je obdivuhodné. A bylo by i nápadné, kdyby prezident měl moc nejenom jmenovat premiéra – jímž Hamáček samozřejmě nebude – ale protlačit jeho skomírající stranu do Sněmovny.
Nebýt kontaktů s vysoce postaveným pracovníkem tajné služby jedné postsovětské republiky, dříve významným komentátorem stanice Rádio Yerevan, nemohli bychom mít jasno, jak to bylo s odposlechy prezidentova okolí skutečně.
Zatím to vypadalo, že občanští demokraté by v krajním případě mohli být koaličními partnery ve vládě, pokud by ANO zvítězilo. Lídr Fiala se sice cuká, a říká, že nikdy, ale zároveň jako zkušený teoretik poukazuje i to, že vláda se sestavuje až po volbách.
Při vší úctě k velikosti československého olympionika i při obdivném respektu k mnohaletému úsilí filmařů při uměleckém ztvárnění této osobnosti se zdá, že v posledních týdnech a dnech je u nás poněkud „přezátopkováno.“
Došlo k tomu sice v hodině dvanácté, ale důležité je, že mediální diskriminace některých politických stran v předvolebním vysílání rozhlasu a televize byla odvrácena.
Některé politické strany si mnou ruce nad tím, jak skvělá čísla, s nimiž půjdou do voleb, jim „přidělil“ zcela nezávislý losovací akt.
Když prezident dokončil telefonický rozhovor s jedním ze světových státníků a ujistil ho, že pokud se do bulváru zmínil o tom, že NATO by mělo definovat nepřítele, tak tím jeho domovinu nemyslel, s nadějí se obrátil na Mynáře.
Poprvé jsem se setkal s Edou Hrubešem před mnoha desetiletími. Jako maturant po roční povinné praxi ve „výrobním procesu“, ta byla tehdy podmínkou ke studiu na FAMU, a já dělal pomocného technika v bytovém podniku, jsem seděl celý roztřesený na sekretariátu katedry a čekal na přijímací pohovor.
Když předseda Pirátů Bartoš uviděl volební preference z průzkumu pro Primu CNN, zmocnil se ho tísnivý pocit tak silné intenzity, že by ho nepomohla přebít snad ani pořádná čára.
Kancelář prezidenta od úterního poledne bombardovali novináři žádostmi o rozhovor s prezidentem, nebo aspoň o tiskové prohlášení, které by konkretizovalo jeho aktuální zmínku, že Biska fízlovala ústavní činitele.
Ve čtvrtek to v médiích byla nepřehlédnutelná informace i svým rozsahem, přestože v podstatě šlo o oznámení, že policie jisté udání prověřila, a trestný čin neshledala.
Když měli senátoři opravdu reálnou možnost hlasováním podle svého svědomí dosáhnout minimálně oddálení zvýšení důchodů o 300 korun, nehlasovali.
Premiér Babiš vzkázal padesátiprocentnímu spolulídrovi koalice Pirátistan, že zřejmě trpí bludy, jestliže se domnívá, že dal rozkaz, aby na Rakušanovo jméno byly založeny složky s kompromitujícími materiály.
Pracovní den prezidenta pomalu končil. Zámecké hodiny za chvilku odbijí dvě odpoledne a bude mít od státničení pokoj. Jenomže právě vkročil do pracovny Ovčáček, což znamenalo komplikaci.
Normalizace nenormalizace, Listopad nelistopad, Havel neHavel, Klaus neKlaus, Zeman neZemam, covid necovid - oni jsou stále v čele. Televizní chalupáři už od roku 1975 trhají divácké rekordy.
Některé normální statistiky mohou i docela normální lidí přivést k poněkud nenormálním závěrům. Anebo k normálním?
Aniž bych byl ochotným slouhou nynějšího premiéra, musím se pozastavit nad něčím, co doprovízí předvolební atmosféru v zemi a vyhrocuje negativní emoce.
Už několik dnů se v bezpečnostní komunitě šíří exklusivní informace o počínání senátora F. Své dosavadní úsilí docílit oficiálního usnesení, že prezident není mentálně schopen vykonávat svoji funkci, přerušil naléhavějším posláním.
Pirátostanaři jako vyhlášení kazisvěti se snaží všemi prostředky narušit úžasně příjemnou a spontánní atmosféru, která provází premiérova předvolební setkání s voliči.
Kdyby kterékoli médium z našeho trhu, snad vyjma Sputniku, udělalo anketu sympatičnosti evropských politiků, běloruský prezident Lukašenko by se bezesporu umístil hodně dole, ne-li na dně úplně.
Bylo půl třetí ráno v neděli, když se na tajném mobilu premiéra ozvalo zvonění a pak naléhavý hlas vicepremiéra Hamáčka.
Chtěl bych poděkovat panu doktorovi Honzákovi za sžíravé prokádrování mé osoby v souvislosti s textem o netečné policii při „křížování“ v Průhonicích.
Je sobotní dopoledne a právě se v médiích objevila aktuální informace o zviditelnění „chvilkařů“ po dlouhodobé dovolenkové pauze. Dali o sobě znát v Průhonicích.
Zajímavý pohyb ve volebních preferencích, kdy z dosavadní jedničky se stala trojka, podnítil nejenom analytiky k moudrým diskusím v médiích, ale i „obyčejné“ voliče k chodbovým řečem.
Po takovém odsuzujícím nadpisu je důležité rychle upřesnit koho, a v čem P. Bělobrádek měl zklamat. Tedy: moderátorku interview ČT24 Tvarůžkovou. A to tím, že se od ní nenechal vmanipulovat ke spekulování a dojmologii.
Podle očitého svědectví dnes dopoledne lídři trojspolku Pekarová/Fiala/Jurečka navštívili jednu z nejrenomovanějších vizážistických společností, která se významně podílela na fenomenálním úspěchu televizní soutěže „Jakoby z oka vypadli“.
„Tak, jak s tím čučkařem Koudelkou zatočíme?“ volal už mezi dveřmi místo pozdravu prezident, když vjížděl do salónku, kde na schůzku s ním čekal premiér. Takovou přímočarost a "tah na branku" od šéfa nečekal.
Česká pošta se rozhodla viditelně podpořit nadcházející pražskou přehlídku hrdosti, jakou je každoroční - konal se i v období pandemie, na rozdíl od ustrašenecky zrušeného karlovarského MFF - festival komunity LGBT.