Ministr vnitra zcela výjimečně za dobu své kariéry si prý povolal „na kobereček“ policejního prezidenta kvůli tzv. živému případu.
„Na volební frontě klid“ - tak by se dala jen trochu pozměněným názvem slavného románu popsat dnešní situace. Jestliže poslední měsíc jsme tu měli „Volby a mír“, teď už by se mohlo úlevně říct: „Volení skončilo, zapomeňme“.
Palcový titulek na první straně jednoho středečního deníku zapochyboval o šancí Andreje Babiše volbu vyhrát, když konstatoval, že by se musel stát zázrak, aby zvítězil.
Na jedné skládce poblíž obce Černouček se měla najít dobová fotografie, nebo obrázek, který ji může aspoň připomínat, v perfektním dřevěném rámečku s popiskou inkoustovou tužkou na bílých okrajích.
Za mého dětství se pražská socialistická kavárna elitářsky vysmívala těm poctivým pracujícím, kteří kulturní stánek, třeba Zlatou kapličku, nebo společenskou akci, navštívili v teplákové soupravě.
K opěvované blanické hoře, v jejíž útrobách drží staletou pohotovost Václavovy rytíři, se vteřinku po půlnoci na volební pátek dostavil muž s bradkou. Byl vpuštěn dovnitř čirým omylem, neboť stráž si ho spletla s naklonovaným T. G. M.
Ve čtvrtek večer se podle mnohých bude konat už jen prý utvrzující televizní duel prezidentských kandidátů - vojenského důchodce s důchodcem přivydělávajícím si ve sněmovně.
Parádní kousek se povedl Sdružení reklamních profesionálů, které dokázalo spustit svůj samočistící mechanismus v pravý okamžik, aby „vylučovací metodou“ – a to doslova, pravděpodobně ovlivnilo volební kampaň.
Pastor M. Luther King se musí v hrobě obracet z nehorázností vyřčených z úst jedné české ministryně.
Ačkoli Andrej Babiš se od pondělního rána snažil svoji volební kampaň výrazně rekultivovat, přesto se dočkal výhrůžek daleko nebezpečnějších než jakou byla pálka přes úměv paní profesorce.
Hypotetický duch soudruha Jakeše promluvil na hypotetickém zasedání ústředního výboru hypoteticky ještě stále existujícího socialistického Československa.
Andrej Babiš není až tak velký hlupák, že by si předem nespočítal, jaký poprask vyvolá jeho sice hypotetické, ale zato drsné a nevídané, respektive neslýchané prohlášení v národně muzeálním duelu, jehož promotérkou byla Česká televize.
Dosluhující prezident jakoby v posledních dnech chtěl demonstrovat, že kdyby to ústava umožňovala, byl by ochoten i schopen, jako kolega z východnějšího východu, ještě jedno funkční období si „střihnout“.
Jenom prosťáček by jakékoli volby považoval za hru, kde se dodržují zásady fair play.
Zvonek od domovních dveří jedné z průhonických vilek zadrnčel.
Drzé zpochybnění fyzického stavu prezidenta Putina, jež by podle Zelenského mohl mít i nulový charakter neslučitelný se životem, vyvolalo okamžitou reakci Kremlu.
Není takový nadpis nesmyslem? – napadne kde koho. Nejde spíš o nevysvětlitelný překlep a záměnu hudebního génia s geniálně flexibilní osobou, která v zeleném kabátci byla vždy včas ve správných službách?
Po desítkách hodin skončila okupační stávka sněmovny, kdy namísto projednávání nových zákonů bylo slyšet z úst ministrů dlouhé a vynucené bilancování resortních úspěchů.
Veřejnost, například obyvatelé jednoho paneláku se nemohou vynadívat na aktivitu prezidentských kandidátů.
Česká televize si nemůže stěžovat, že by disponovala málo kanály. Ba naopak. Stýská si ovšem, že nemá dost peněz na jejich „krmení“ novými programy.
Jsou-li informace od zdroje jako obvykle relativně věrohodné, potom vnášejí jasno o důvodech, proč se během neděle předseda Babiš neukázal na veřejnosti, ani se nesešel se svým štábem.
Dalo by se sarkasticky konstatovat, že Česká televize nám v hlavních zprávách ukázala pana generála jako agenta. Agenta „chodce.“
První kolečko je za námi, a už řádně přituhuje. Rukavice jdou dolů. Šikuje se široké lidové hnutí proti představiteli říše zla.
Při listování jedněmi ještě papírovými, z dřeva pocházejícími novinami, za což se stoupencům udržitelného rozvoje planety omlouvám, mne zaujala zveřejněná anketa, a přiměla ke kratičké reflexi.
Stalo se neuvěřitelné. Živá rekvizita – podle zlých jazyků ovšem – dala Kavčím horám vale. Trošičku to způsobilo prý hodně křivé nařčení z vepřího chování.
Jedna z televizí ve čtvrtek večer už poněkolikáté opakovala Terminátora. Asi věděla, proč to s touto dvacetiletou „starobou“ dělá - protože pořád táhne jak (vděčné) pamětníky, tak nové diváky.
"Krtek" z Kavčích hor okopíroval ve veřejném zájmu údajný seznamu pokrmů, jež měly být podávány jako občerstvení, které předcházelo debatě prezidentských kandidátů v České televizi.
Během prezidentské kampaně veřejnost poněkud zaskočilo investigativní zjištění, že svého času stál v čele vojenského výboru NATO ex nacista a Hitlerův nepostradatelný generál Adolf Heusinger.
Všechna média, s různě velkým gustem - podle příchylnosti či naopak distanci vůči bývalému premiérovi -, svého času informovala o tom, že je v hledáčku justice.
V situaci předvolební stability, kdy už se očekávalo pouze zostřování pohledu na rozvědčickou minulost jednoho kandidáta a na překvapivou nevědomost kandidátky o prodejní činnosti titulů na univerzitě, kterou vedla, došlo k šokující necitlivé záležitosti.
Z dvanácti prezidentů státních útvarů vzniklých u nás po roce 1918 – ať to byla republika Československá, či Protektorát, Federální a národní republiky, a po roce 1993 Česká republika – měla s justicí něco společného polovina z nich
Prezident Zeman znovu a znovu opakuje, že by si za následníka ve funkci přál bývalého premiéra Babiše. Kvůli tomu, že prý jako jediný má všestranné zkušenosti.
Podle kalendáře Tři králové měli společné jmeniny jako obvykle 6. ledna, což tentokrát vyšlo na pátek. Letos ovšem máme před sebou ještě celý další týden ve znamení tří králů.
Nemusíte být ani sadařem, jak zpívával kdysi Mistr, ani ornitologem – fonetikem, abyste aspoň intuitivně vytušili, o čem teď spolu čápi aktuálně komunikují.
Paní senátorka Kovářová jistě zaujme erudované stanovisko k tomu, co se v těchto dnech u Růžové hory stalo – má bohaté zkušenosti z praxe advokátky v rodinných záležitostech a přích o děti.
Česko nemá ohledně zdravotní kondice prezidentů štěstí. Žádný z nich, ale ani z jejich předchůdců v ČSR, Protektorátu, v ČSSR či ČSFR na tom nebyl tak dobře, jako třeba pouhý guvernér Terminátor.
Vídeň, podzim roku 1928. Z balkonu krásného secesního domu volá jedna dáma na druhou dámu. Ta zprvu pozorovala hemžení na ulici a po chvíli nastavila dlaň do prostoru, jestli neprší. Ne, ale bude.
V minulých dnech Česká televize vysílala na druhém programu – ačkoli na prvním by se možná zaskvěl ještě víc - „cyklus“ filmů o šíleném inspektorovi Clouseau.