Často se setkávám s poněkud zkreslenými představami o tom, jak dobře nebo špatně u nás stát financuje vědu (resp. „výzkum a vývoj” (VaV), jak se říká oficiálně).

Takže nejprve – jak jsme na tom v relativním srovnání s EU?
Průměr celkových výdajů na VaV – tedy jak ze státních, tak soukromých (firemních) zdrojů - je v EU kolem 2% HDP, průměr státních výdajů je cca 0.7% HDP. V ČR jsou tyto ukazatele cca 1.4% (celkové) a 0.6% (státní). Kromě Slovinska jsme na tom ze všech „postkomunistických” zemí v tomto ohledu nejlépe.

Zajímavé je také srovnání růstu státních výdajů na VaV v nedávné minulosti:

Do poloviny devadesátých let politici prosazovali názor, že stát by měl dát od vědy ruce víceméně pryč - ať ji financuje soukromá sféra, pokud ji potřebuje. Od čelného premiérova poradce R.Holmana jsem v roce 1996 slyšel tezi, že v ekonomice je racionální dělat to, v čem máme komparativní výhodu, v našem případě např. v těžbě dřeva, vápence či štěrku. Podporovat vědu a vysoké technologie, v nichž komparativní výhodu nemáme, proto není racionální rozhodnutí. Václav Klaus nám dokonce při návštěvě v krčském areálu ústavů AV v roce 1997 řekl něco v tom smyslu, že si musíme uvědomit, že vědci se už nikdy nebudou mít ve společnosti takovou důležitost jako za komunistů...
Byli jsme proto potěšeni, když se od roku 1998 rétorika politiků výrazně změnila a začalo se hlasitě říkat, že věda a výzkum jsou státní prioritou a je třeba je dostat na náležitou úroveň. Ještě důležitější bylo, že nezůstalo u hezkých slov, ale že začaly přicházet i peníze. Růst výdajů na vědu byl v posledních letech nejvyšší ze všech částí státního rozpočtu. Stát letos dává na výzkum nominálně skoro třiapůlkrát více než v roce 1997.

V roce 1995 vydával stát na VaV cca 0.42% tehdejšího mnohem nižšího HDP (kolem 7 miliard Kč), letos je to cca 23 miliard. Tento výrazný vzrůst, ke kterému došlo hlavně za posledních cca 8 let, je na řadě pracovišť výrazně patrný – poměrně dost výzkumných pracovišť na universitách a Akademii věd (AV) je celkem dobře vybaveno a platy vědeckých pracovniků jsou už celkem slušné (v průměru kolem dvojnásobku celostátního průměru, u vedoucích vědeckých pracovníků na dobrých ústavech AV a na dobrých fakultách kolem trojnásobku celostátního průměru).

Je ovšem pravda, že dlouhodobě zůstává nesplněn závazek státu vydávat na VaV 0.7% HDP – minulá vláda měla dokonce závazek (a podrobně vypracovaný plán) zvýšení těchto výdajů na 1% HDP v roce 2010 (což je cíl pro celou EU v rámci tzv. „lisabonské strategie rozvoje”). K tomu bohužel pod novou vládou asi nedojde – plánuje se jen velmi mírný absolutní růst, který bude asi znamenat pokles v relaci k HDP (o kterém se předpokládá, že nadále celkem rychle poroste).

I přes zlepšené financování stále silně pokulhává náš aplikovaný výzkum (počet patentů a licencí a jejich ekonomická efektivita). Také kvalita základního výzkumu posuzovaná podle tzv. scientometrickych kriterii (citační idnexy) je stále poměrně slabá ve srovnání s vyspělejšími státy.

Ačkoli si myslím, že naše věda (resp. VaV) by další zvýšení podpory potřebovala jako sůl (např. na výstavbu nové infrastruktury (podívejte se jen na mnohé zchátralé universitní budovy), přesto se mi zdá, že nedostatek peněz už není naším hlavním problémem. Tím je efektivita toho, jak se tyto peníze využívají. Řekl bych, že snad až 50% se utrácí špatně, resp. nezřídka se doslova promrhá, na špatné projekty a někdy i na jakousi „hru na vědu”.

Náš VaV by podle mého názoru potřeboval důkladný objektivní „audit” a důkladnou reformu – zrušení všeho nekvalitního, zvýšení podpory tomu nejlepšímu a hlavně vytvoření velkorysých příležitostí pro nové výzkumné skupiny vedené mladými lidmi po návratu z úspěšných dlouhodobých pobytů v zahraničí.

To by se ovšem o provedení takového náročného úkolu musel někdo „nahoře” velmi intenzivne a kvalitně postarat, a příliš toho přitom nepokazit. Ale kdo by se o to měl postarat? Nemáme žádné Ministerstvo pro VaV, a kdybychom ho měli, obávám se, že by jeho obsazení bylo opět v první řadě otázkou nikoli odbornou, ale stranicko-koaličně-politickou. Nebo jsem jen přílišný pesimista?