Jezdím o víkendech na chalupu v jedné jihočeské vesnici a často tam zavítám na pár piv do místní restaurace. Občas přijde řeč i na politiku. Nedávno jsem se tam dostal do diskuse s jiným chalupářem na téma zneužívání sociálních dávek. V tomto tématu jsme se velmi neshodli a hovořili jsme stále zvýšenějšími hlasy.

Můj diskusní partner tvrdil, že státní rozpočet těžce trpí tím, že sociální dávky jsou masivně zneužívány, a to zejména příslušníky jistého menšinového etnika. Samozřejmě použil známé historky o tom, jak tito zneužívači dávek si pro peníze jezdí v mercedesech a ráno pokřikují posměšně z oken na poctivé pracující odcházející do práce. Hájil zásadu, že „kdo nepracuje, ať nejí“ (mimochodem, tuto větu (resp. její variantu „kdo nechce pracovat, ať nejí“) nacházíme v jedné epištole svatého Pavla), a říkal, že takto státem vyplýtvané peníze by se měly použít na zvýšení důchodů (včetně jeho).
Já jsem tvrdil, že částka, která padne skutečně na ty neoprávněně vyplácené, tedy zneužívané, dávky, představuje jen velmi malý zlomek celkové sumy sociálních výdajů státního rozpočtu. Argumentoval jsem také, že pokud by se skutečně uplatňoval ten princip „nepracuješ – nejez“, pak by ti zneužívači i jejich děti by umřeli hladem. Můj diskusní partner na to potvrdil, že tak by to bylo správné. Já jsem hájil stanovisko, že raději oželím nějaké ty zneužité dávky na úkor nás pracujících, resp. nezneužívačů, než aby mi pod okny umírali hladem zneužívači.
Musím dodat, že téměř všichni ostatní spolustolovníci podpořili názor mého diskusního soka, a že je kupodivu nepřesvědčilo ani velmi silné zvýšení intenzity mého hlasu.

Jak je to tedy s reálnou závažností onoho problému zneužívání sociálních dávek?

Na toto téma vyšla řada článků – např. zde či zde.

Nebudu zde jejich obsah opakovat a řeknu jen to podstatné:

- Celkové výdaje státního rozpočtu v roce 2018 byly 1404 miliard Kč.

- Důchody (starobní, invalidní, pozůstalostní) z toho činily cca 405 miliard

- Na sociálních dávkách (přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné, pohřebné, příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení (hmotná nouze), dávky pěstounské péče, příspěvek na živobytí (hmotná nouze), mimořádná hmotná pomoc, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcky (zdravotně postižené osoby), příspěvek na péči, nemocenské, ošetřovné) se vyplatilo celkem 73 miliard korun (z toho nejvíce na přídavky na péči (26 miliard korun) a na rodičovský příspěvek (25 miliard)).
Na potenciálně problematické dávky na bydlení stát vyplatil 9,6 miliardy. Tam ovšem ta problematičnost spočívá v tom, že je to de facto příjem majitelů často předražených bytů pronajímaných chudým lidem. Viníkem je v tomto případě jednoznačně stát, který nebyl schopen se postarat o levné sociální byty a namísto toho podporuje vskutku skandální obchod s chudobou (podobně jako v případě exekučních zákonů a předpisů).

Jaké jsou reálné příklady zneužívání sociálních dávek?

- Jsou to např. „pseudosamoživotelky“ (matka jako samoživitelka s nízkým příjmem má nárok na vyšší sociální příspěvky než žena v manželství).

- Zřejmě existují i případy, kdy vyšší cenu za bydlení platí příjemci dávek na bydlení fingovaně – například příbuzným.

Uvádí se, že Úřad práce ČR např. v roce 2015 odhalil zhruba 17 tisíc případů neoprávněného pobírání sociálních dávek, přičemž celková škoda měla činit přes 100 milionů korun. Samozřejmě lze namítnout, že je to jen “špička ledovce” a že skutečných případů je mnohem vice. Ale i kdyby jich bylo desetkrát víc (což určitě není), byla by škoda celkem kolem jedné miliardy – ve srovnání s celkovými sumami státních výdajů zcela zanedbatelná částka.

Pravděpodobně nejvíce zneužívanou částkou je podpora v nezaměstnanosti – existuje jistě mnoho jejích příjemců, kteří si vydělávají ještě “na černo”. Existují odhady, že takto se chová až třetina příjemců podpory v nezaměstnanosti, čímž stát přichází o nějaké 2 miliardy na neoprávněně vyplácených podporách.

Kdyby se tedy zamezilo úplně zneužívání sociálních dávek, ušetřil by stát maximálně 3 miliardy. Kdyby je věnoval na zvýšení starobních důchodů, polepšili bychom si my důchodci zhruba o 0.7%...

Závěr:

Zneužívání sociálních dávek v Česku je marginální pseudoproblém (podobně jako třeba také čas od času ventilovaný populární „problém“ platů poslanců), který je ale snadno zneužíván populistickými politiky.
Daleko větším (řekl bych tak stokrát) problémem jsou nejrůznější „daňové optimalizace“ občanů, včetně daňových domicilů v „daňových rájích“. Je paradoxní, že když na toto někdo poukáže (třeba u úspěšných sportovců), je obviněn ze závistivosti…
A to nemluvím o ještě nesrovnatelně větších privatizačních lumpárnách z 90. let...
Ale samozřejmě v českých hospodách je názor jasný - stát ruinují snědí zneužívači sociálních dávek...
*************************************************************************

Dodatek:

Neměl by zapadnout důležitý příspěvek diskutujícícho s nickem dobrý-den ohledně podpory v nezaměstnanosti (PvN):

1) Nárok na podporu má jen asi třetina nezaměstnaných (zhruba 90 000 lidí). Ostatní buď nesplňují zákonné podmínky, nebo jim vypršela podpůrčí doba.

2) Průměrná "výše" PvN je 5700.- Kč

3) Podpůrčí doba v ČR patří k nejkratším v rámci EU - do 50ti let 5 měsíců, 50-55 let osm měsíců a nad 55 let 11 měsíců.
Stejně tak je velmi nízká i podpora - 1/4 podp. doby 60% poslední mzdy, 1/4 PD 50% a zbytek 40% mzdy.

De facto tím stát nutí nezaměstnané přivydělávat si nelegálně, protože pokud aktivně shánějí práci, padne valná část podpory na náklady spojené s obesíláním zaměstnavatelů a s účastí na výběrových řízeních. Zejména se to týká služebních poměrů, kde musí uchazeči opakovaně opatřovat ověřené kopie dokladů o vzdělání a další kvalifikaci a výpisy z rejstříku trestů.