Včera jsem byl pozván k dalšímu rozhlasovému rozhovoru na stanici ČRo Plus v pořadu „Pro a proti“; pod taktovkou moderátorky Veroniky Sedláčkové jsme tam já a o něco mladší filosof Václav Němec (též zdejší blogger) komentovali prezidentovo vánoční poselství. Zajímavé je, že jsem byl tentokrát představen nejen jako imunolog, ale také jako publicista; možná, že když se budu víc snažit, dotáhnu to jednou i na politologa?
Pokud máte zájem, poslechněte si onen rozhovor zde

K tomu, co jsem tam během nějakých deseti minut řekl, bych ještě něco doplnil:

1) Nepřekvapuje mě (ale ani netěší), že zavilí Zemanovi nepřátelé i tentokrát jeho docela umírněný projev tvrdě zepsuli. Potvrzuje se mi tak opět, že k onomu až hrozivě nepřátelskému rozdělení naší společnosti na „pražskou kavárnu / pravdoláskaře / chvilkaře“ a „zemanovce“ nyní vydatně přispívá také (či spíše hlavně) ta první skupina… Jen bych poznamenal, že se necítím být příslušníkem žádné z těchto skupin.

2) Pokud jde o požadavky V. Němce a V. Sedláčkové na odstoupení premiéra v důsledku velkých demonstrací „chvikařů“ – dodatečně mě napadlo, že by tito lidé možná mohli zkusit nějak prosadit doplněk k Ústavě, který by stanovil, že musí být bez prodlení vyhověno jakémukoli požadavku podpořenému nejméně 200 tisíci demonstrantů na Letenské pláni…

3) Pokud jde o tu oteplovací problematiku, je samozřejmě teoreticky možné, že se těch 90% odborníků klimatologů mýlí, že jejich dvacet let vyvíjené klimatické modely jsou chybné, že k tomu již zcela nepopiratelnému rychlému oteplování přispívá lidská činnost (hlavně produkce skleníkových plynů) jen minimálně a že hlavní příčiny jsou jiné. Nějaký finální experimentální důkaz v tomto případě prostě z principu nelze provést. Ale i kdyby tomu tak bylo (čemuž nevěřím), je přece přinejmenším naprosto iracionální a nežádoucí pálit tak cenné chemické suroviny, jakými jsou uhlí, ropa a zemní plyn. Jsem přesvědčen, že technický rozvoj umožňující využití jiných zdrojů představuje obrovskou ekonomickou příležitost.
Považuji za jisté, že velmi brzy bude energie získávaná z různých obnovitelných zdrojů, ale hlavně pomocí nové generace jaderných reaktorů, ekonomicky výhodnější než ta získávaná z fosilních paliv. Takže o realizaci těch „zelených“ ambiciózních cílů se určitě postará ta proslulá neviditelná ruka trhu (asi nejefektivněji působící v dnešní Číně).
Prezident má ovšem do jisté míry pravdu, když varuje (poněkud nevhodnými slovy) před málo racionálními fanatiky. Je totiž zásadně důležité, aby ten přechod k bezemisní energetice byl založen na skutečně racionálních podkladech a ekonomických kalkulacích. Výrazným mementem by mělo být to, co se u nás stalo při zavádění nesmírně nákladné podpory biopaliv (která se při podrobnější komplexní analýze ukazují jako pro životní prostředí spíše škodlivá) a zvláště při nesmyslně velkoryse nastavené podpoře solárních elektráren, kterou dlouhodobě přicházíme o prostředky řádově srovnatelné s těmi rozkradenými v průběhu privatizace.
Obávám se, že špatným příkladem jsou také nedávno schválené automobilové emisní limity EU, které za cenu výrazného zdražení přispějí ke globálnímu snížení emisí jen naprosto zanedbatelně. Politici by měli prostě daleko více naslouchat vědcům a technickým odborníkům, než různým aktivistům a nezapomínat, že kromě problémů spojených s globálním oteplováním má lidstvo i řadu dalších těžkých problémů, jejichž řešení vyžaduje velké náklady. V této souvislosti nelze pominout tu momentálně snad největší iracionální absurditu – gigantické světové náklady na zbrojení. Věřím, že kdyby se jen část z nich věnovala systematicky na výzkum a vývoj futuristických zdrojů energie (hlavně termojaderných reaktorů), mělo by lidstvo brzy po starostech.
Moje obavy vzbuzuje také to, že aktivisté brojící (velmi správně) proti výrobě elektřiny spalováním fosilních paliv současně iracionálně zavrhují bezemisní jaderné elektrárny, a že jim mnozí politici (zvláště němečtí) ochotně naslouchají – to je špatné a nebezpečné.

4) V závěru rozhovoru zmiňuji téma, které v prezidentově projevu chybělo (a bylo tomu tak myslím i ve všech jeho předchozích vánočních poselstvích) – tedy zoufalou ekonomickou situaci té chudé až nejchudší části společnosti. Nechápu, jak je možné, že naši politici, včetně těch údajně levicových, po desítky let ignorují existenci mnoha desítek tisíc bezdomovců, absenci efektivního programu sociálních bytů, statisíců rodin existenčně ohrožených predátorským systémem exekucí, který nemá svojí bezohledností a likvidačním charakterem obdobu v žádné vyspělé zemi. Ale velkým problémem je i ekonomická situace těch, kteří pracují za absurdně nízkou minimální mzdu, ba i těch, kteří mají mzdu sice o něco vyšší, ale přesto žijí v podstatě v neustálé nouzi. Obávám se, že nejen politici, ale i ta bohatší polovina společnosti problémy těchto lidí odmávne s poukazem na to, že si za to přece mohou sami. A většina z těchto lidí stejně nechodí k volbám, tak co…
Já jsem přesvědčen, že právě tohle, a ne nějaké premiérovy dotační problémy, je ten zdaleka největší, doslova gigantický, ostudný problém naší společnosti, který má také (či spíše především) výrazný morální rozměr.
Až se na Letné bude demonstrovat za jeho bezodkladné řešení, pokaždé tam budu.