Nejprve fakta:
Odhaduje se, že od vypuknutí občanské války uprchlo až 9 milionů Syřanů ze svých domovů a nalezlo útočiště především v sousedních zemích nebo v Sýrii samotné. Více než 3 miliony lidí uprchly do Turecka, Libanonu, Jordánska a Iráku. Pouze kolem 150 000 Syřanů požádalo o mezinárodní ochranu v Evropské unii. Jedná se tedy o jednu z největších uprchlických krizí od ukončení druhé světové války.

Z Československa uprchlo z politických a ekonomických důvodů v letech 1948 až 1989 asi 200 tisíc lidí.
A jak se k uprchlíkům chová svobodná, demokratická Česká republika? Za posledních devět let přijala méně azylových žádostí než Německo za pouhý měsíc září 2014, nebo za posledních pět let méně azylových žádostí než Maďarsko též za jediný měsíc září 2014…

**************************

Před pár týdny se začalo mluvit o tom, jestli Česko přijme část (asi 5000) syrských uprchlíků, kteří se snaží získat azyl v EU. Byl jsem velmi nepříjemně překvapen tím, jak se k věci postavila naše vláda: ministr vnitra (z ČSSD!) nejprve alibisticko-populisticky navrhoval uspořádání referenda o této věci. Poté se čeští představitelé na jednání v Bruselu vyjádřili, že žádné uprchlíky přijmout nemůžeme a nechceme. Takové chování naší politické reprezentace je naprosto hanebné. Na jedné straně vyznamenáváme Sira Nicholase Wintona, na druhé straně ale nejsme ani v nejmenším ochotni jeho příkladu následovat…

Jsem si ovšem dobře vědom toho, že politici v této věci jednají zcela v souladu s názorem xenofobní většiny českého národa. V internetových diskusích sleduji se zděšením, jak lidé zuřivě odmítají takové uprchlíky, protože jsou to prý lidé, kteří nám tady posléze začnou uřezávat hlavy. Ta dnešní islamofobní hysterie je podle mého názoru úplně stejná jako nacistický antisemitismus.

Stydím se za to, že zatímco Německo přijme těchto syrských ubožáků přes sto tisíc, my tvrdíme, že si to nemůžeme dovolit. Všichni solidní a zodpovědní členové EU by prostě v takové situaci měli být povinni přijmout svůj díl zodpovědnosti a nenechat to jen na některých zemích.

Ta krize s uprchlíky se samozřejmě netýká jen Syřanů, ale i afrických uprchlíků, kteří se již několik let snaží dostat s nasazením života do Itálie. Papež František nedávno naléhavě apeloval na to, aby Evropané nenechávali tyto zoufalce hynout ve vodách Středozemního moře a aby jim v duchu evangelia pomohli. Nevšiml jsem si zatím podobné výzvy představitelů českých křesťanů (čestnou výjimkou je T.Halík)…

Samozřejmě si nemyslím, že ten problém uprchlíků snažících se dostat z chudých a životu nebezpečných zemí do zemí bohatých, je jednoduchý. Těžko je možné otevřít se plně všem, kteří by chtěli do blahobytných „západních“ zemí přijít hlavně z ekonomických důvodů. Ale v případě uprchlíků ze zemí zmítaných občanskými válkami je to prostě morální povinnost. Kdyby bohaté země pro tento účel vydaly třeba jen 1% ze svých státních rozpočtů, znamenalo by to záchranu pro statisíce či miliony trpících ubožáků.

Pomoc by samozřejmě byla nejúčinnější, kdyby se soustředila na odstranění příčin zoufalých poměrů v zemích, odkud lidé prchají, aby sobě a svým dětem zachránili holý život. Je však smutnou skutečností, že my, tedy Západ, mnohé z těch konfliktů namísto toho nezodpovědně podněcujeme a udržujeme, přinejmenším dodávkami zbraní. Tragickými příklady jsou Afghánistán, Irák, Sýrie či Libye. A je smutné, že ti, kteří např. nesou zodpovědnost za tragický výsledek operace v Iráku, nestanuli a asi nikdy nestanou před mezinárodním soudem…
**********
P.S. Pod tímto článkem nebudu vstupovat do diskuse, protože s xenofobními sobci už diskutovat nechci.